Jak rád rytířem tvým zas bych byl,
Každou minutou lituji čím dál víc.
Kéž nikdy bych ti neublížil,
Proč zranil jsem tu na níž záleží mi nejvíc?
Když nezkrotil jsem vlastní hněv,
Vyřkl jsem krutých slov pár.
Jak moc lásky scházelo v mých slovech?
Teď smutný jsem...a sám.
Jak teď mrzí mne hloupost má,
Jak rád bych to zpátky vzal,
Teď pozdě je, šanci mi nedá
Jen zlomené srdce jsem jí dal...
Přec tolik mi už šancí dala,
A já je všechny zahodil,
Vždy brečela a naříkala,
Já ani slzu neronil.
Kolikrát už jsem ji zklamal?
Už nevím... přestal jsem počítat.
Mnohokrát jsem ji i klamal.
Tak proč teď znovu začínat?
Nechci ji už zranit znovu,
A vím, že ani ona ne.
Mám ji tedy nechat samu?
Či to sama nezvládne?
Stojí stále o mou pomoc?
Rád nabídl bych ji.
Nebo je to jen má bezmoc?
Potřebuju tě, pomoz mi.
Nevím zda psát další řádky,
Třeba už o mě nestojíš,
Když mi dáš šanci, dám ti lásky,
Že sama ji neunosíš.
Proč báseň píši, tážeš se?
Sám nevím, snad další pokus o šanci.
Třeba doufám, že usměješ se,
A budem zase snoubenci.
Nechci prosit odpuštění,
Nezasloužím si jej, já vím.
Přesto tě teď o něj prosím,
Nech mne býti zas tvým.
ČTEŠ
Bezejmenná Sbírka
PuisiSem budu přidávat své občasné depresivní a alkoholové výlevy ve formě poezie... Není to kvalitní poezie... Často to ani není poezie... Je to jen plné hloupých citů... Citů jednoho hloupého obyčejného člověka...
