After a Long Time

Pocit samoty

Vyzvedla jsem malou a jela domů. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem se s ním vyspala. Zase. Copak jsem kdysi nepochopila, že je to špatné? Že mě jenom využíval, když mu Gabi nedala? Tay mi pořád něco říkala, ale já to nevnímala. Moje hlava byla plná jeho polibků, dotyků... Z přemýšlení mě dostala Tay, která mi začala povídat o tom, co dělala u babičky s dědou.

,, A pak jsme si hráli s Benym a s Joy na víly."

Skoro jsem brečela smíchy, když jsem si představila, jak si Ben hraje na vílu a má na sobě růžovou sukýnku.

,, A co jsi vlastně dělala ty maminko?"

,, Já byla na večeři s tetou Emmou a pak šla domů."

,, Aha... A co bude k obědu?"

,, Udělám lasagne?" 

,, Jo!"

Vystoupily jsme v podzemní garáži a výtahem dojely až do našeho patra. Vytáhla jsem klíče a odemkla jsem byt. Tay mi ihned vytrhla z ruky tašku s hračkami a zmizela u sebe v pokojíčku. Zavrtěla jsem nad tím hlavou, převlékla se, umyla si ruce a pustila se do vaření. 

Lasagne už byly v troubě, když někdo zazvonil u dveří. Došla jsem ke dveřím a kukátkem jsem viděla Emmu a Zoe. Zoe byla Emmina a Jamesova dcera, která se narodila ve Francii. Když jsem slyšela celý příběh Jamese a Emmy, tak jsem se lekla. No nic... 

,, Ahoj Emily!" 

řekla Emm potom, co jsem otevřela dveře. 

,, Ahoj. Pojďte dál. Tay! Je tu Zoe a teta Emma!" 

Najednou by jste viděli jenom dvě metrové šmouhy a pak jen řev, který nám oznámil, že už začaly obě jíst. Já s Emmou jsme si sedly do kuchyně s šálkem kávy a povídaly si o všem, co jsme si včera večer nestihly říct. Nakonec se na mě Emm podívala a mně bylo jasné, co příjde.

,, Tak jaké to bylo?"

,, Užasné. Ještě lepší něž před dvanácti lety."

,, Nezbláznila ses Emily?!"

vytřeštila jsem oči na Em. Jenom párkrát jsem slyšela Emmu řvát.

,, Cože?"

,, Emily! Prober se. Vyspala ses s chlapem, který ti před dvanácti lety zlomil srdce a tebe to doteď bolí! A neříkej, že ne. Doteď, když o něm někdo prom luví, tak je na tobě vidět, jak tě to sere, co ti udělal. A ty se s ním v klidu vyspíš! No jsi normálni?"

,, Neřvi na mě! Nepřišla jsi na mě řvát! a jestli chceš na někoho řvát, tak máš u sebe doma celý personál!"

Emma vstala, dala šálek do dřezu a mně bylo jasné, že to byla naše první hádka od té doby, co se známe.

,, Emm..."

,, Ne. Emily, máš pravdu. Měla bych řvát na ten personál. Ale já si nemůžu pomoct, když se chováš takhle. Takže až se rozhodneš, že na Harolda zapomeneš, tak mi napiš. Protože s ním, to nemá cenu. Zoe! Jdeme domů!"

A najednou jsem se cítila sama. Slyšela jsem, jak se zabouchly dveře a tay se mě ptala, jak to, že tak rychle odešly. Ale já měla sílu jen na to, že Emm někdo zavolal a musely nutně někam jet. Pak jsem dala všechno to nádobí do myčky, oblékla tay do svetříku a mohlo se vyrazit do parku.

---

Krátká kapitola. Srry lidi :D ale nějak není čas a ani nálada. Užijte si to :3

Ell :)