After a Long Time

Že by?

,, Díky, žes mi pomohla Em. Ten chlap už mi totiž sál krev, jak nic nedělal a jenom si furt účtoval prachy."

Bože... To měl vždycky tak kalhotkystrhující úsměv?

,, Vždyť tohle je moje práce, za kterou jsi dost dobře zaplatil. Takže pro mě bylo jenom potěším ti pomoct."

Zase na mě koukal tí JEHO pohledem. Tím pohledem, který jasně naznačoval, co by se mnou nejraději dělal. A ani nevíte, jak ráda bych byla, kdyby mě opíchal na stole v mé kanceláři, ale nemůžu si dovolit zase nic neudělat.

,, Co kdybychom spolu šli na oběd? Mohli bychom aspoň pokecat. Protože nějak na to teď nebyl moc čas."

,, Harry... Už jsem to slíbila Emmě a je to velmi důležitý, takže někdy jindy ano? A mimochodem. Já za to nemůžu, že skoro vždy, když jsme se viděli, tak jsme si nepovídali. Teda pokud se nepočítají ty sprosťárny, cos mi šeptal."

Harry se ještě víc narovnal a na rty nasadil úsměv dravce. Bože! To je tak dokonalej úsměv, že.. no. Však všichni víme.

,, Já že za to můžu?!" ukázal na sebe prstem, ,, To ty mě tady provokuješ, že bych tě nejraději omrdal na téhle prosklené zdi, aby tě všichni z vedlejšího mrakodrapu viděli."

Když jsem si to představila, tak mi zvlhly kalhotky. Tohle chci někdy zkusit!

,, A nemůžeš snad? Pane Harolde, já se velmi omlouvám, ale budu Vás muset vykopnout z mé kanceláře. Od té doby, co jste se tu objevil, tak nestíhám, takže nashledanou."

Zvedla jsem se ze židle a podala mu ruku, s laškovným úsměvem.

,, Neříkejte mi, že mě takhle vyhodíte. To si snad nezasloužím slečno Cooperová."

,, Nashledanou."

,, Tak dobře. Já odejdu. Ale nejdříve Vás chci pozvat na večeři, až se ta dva dny vrátím."

,, Tak dobře. Tak co za týden v pátek? To bych si mohla na Vás udělat volný večer."

,, Tak dobře. Tak nashledanou slečno Cooperová."

Políbil mi ruku, kterou mi předtím stiskl a odešel z místnosti. Já si opět sedla do mého křesla a začala konečně něco dělat. Celé dopoledne jsem dodělávala smlouvy, výpisy z účtů klientů a podepsala novou smlouvu. Bylo přesně poledne a začal mi zvonit telefon. Volala mi Emma.

,, No ahoj! Kde se couráš? Vždyť tu máš být už přesně čtvrt minuty!"

,, Emmo... Ten James tě normolně naučil chodit včas. Se divím docela. Si pamatuju doby, kdy jsi přišla o tři hodiny později a odůvodnila to tím, že královny nikdy nechodí pozdě. To jen ostatní tam přišli dřív."

Emma se zasmála tím jejím roztomilým smíchem.

,, Hele... slyšíš ten úžasný klapot bot na mramoru? To nejsou nějaké Guessovky. To jsou moje dokonalé Louboutinky, se kterými mi udělal trojtou radost James."

Típla jsem hovor, protože Emma zrovna rozrazila dveře do mé kanceláře. Na sobě měla dokonale padnoucí kostýmek a vlasy v dokonalém culíku, kterej mně se asi v životě nepovede.

,, Ti dal tři páry, že ti udělal trojtou radost? Nebo tři boty?"

Emma se na mě podívala smrtelně vážným pohledem.

,, Ne. První radost mi udělal tě mi botami. A ty další dvě radosti mi udělal, když jsem na sobě měla JENOM ty boty. Už chápeš ty opožděnče?"

Musela jsem se strašně smát. Protože tahle užasná ženská mi vždy pomohla. I potom, co vše si prožilas Jamesem. Když jsem se dosmála, vzala jsem si sako a kabelku a vyrazila za Emm ke dveřím.

,, Konečně jsi hejbla tím tvým krásným zadkem. Už chápu, co na tobě ten Harold vidí."

Zastavila jsem se uprostřed pohybu.

,, Jak jako vidí?"

Emma protočila oči tím jejím způsobem.

,, Si myslíš, že by za tebou takhle lezl, kdyby to nechtěl dát dohromady?"

Vyšly jsme z kanceláře a já za sebou zamkla. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Sice bych byla strašně ráda, kdyby Emma měla pravdu (což tak většinou bývá). Ale co když si Harry chce jenom užívat. I když... K Tay se choval úplně úžasně. Ale mohl to jen předstírat a nebo dělat to samé, jako u jeho mladší sestry. Sedly jsme si u baru k Bobovi a Bob se strašně divil, že viděl Emmu po 12 letech.

,, Emily? Neříkej mi, že to je Emma! Emmo! Bože můj ty jsi tak dospěla!"

, No dovol Bobe? Já jsem dospělá od té doby, co jsem měla vlastního řidiče!"

---

Po dlouhé době no. :DD El