After a Long Time

U Boba

Seděla jsem v kanclu a přemýšlela nad Harrym. Nad jeho rty, které si mapovaly moje tělo. Každý centimetr mé kuže byl rozpálený a nemohla jsem se toho pocitu nabažit. Takže jsem si ani nevšimla, když do mé kanceláře vešla Emma. 

,, Jsi nějaká šťastná. Co se stalo?"

,, Fuj! Já se tě lekla."

,, Ani se ti nedivím. Podle výrazu, co máš v obličeji je vidět, že nemáš zrovna čisté svědomí."

Sedla si naproti mě a ruce zkřížila na prsou.

,, Asi bych se měla omluvit za ten včerejšek. Vyjela jsem na tebe úplně bezdůvodně. Je to tvůj život. Ikdyž se mi nelíbí představa, že by jsi byla s tím grázlem, který ti před dvanácti lety tak zlomil srdce."

,, Emmo. Je milé, že se se o mě bojíš, ale nezapomeň, co tobě udělal James. Sice jsem za tebou nemohla přijet a seřvat tě za to, protože podle všech zráv jsi byla unesená a zrovna od JAMESE. Takže si jen myslím, že to nebylo moc příhodné."

,, Přijmeš jako omluvu oběd strávený v mé společnosti?"

,, Sice by strašně moc ráda, ale už jsem si jí zamluvil já. Možná někdy jindy Emmo."

Obě jsme se otočily ke dveřím, ve kterých stál Harry v celé jeho třicetileté kráse.

,, Ahoj Harry."

,, Ahoj Emmo... Dlouho jsme se neviděli viď? Dvanáct let?"

,, Už to tak bude."

,, Emily? Vyrazíme?"

Přikývla jsem a šla si pro kabelku a kabát. Emma mezitím zmizela. Bože, to bude pak zase vysvětlování..

Před budovou na nás čekal taxík.

,, Kam vlastně na ten oběd jdeme? Zapomněl jsi se zmínit."

,, K Bobovi."

,, Oni ještě Boba nazavřeli?"

,, Ne. A nemůže se dočkat, až tě uvidí. Prej ses mu za těch dvanáct let nepřišla ukázat."

,, Ale já myslela, že ho zavřeli, když se zjistilo, že nalívá nezletilým."

,, Na chvilku jo. Ale znáš Boba. Ten si poradí se vším a teď pojď. Kvůli tobě dělá lasagne."

Když to dořekl, tak jsem skočila do taxíku s úsměvem na tváři. Abych to vysvětlila. Asi do mých sedmnácti jsme chodili k Bobovi chlastat. Takovej náš strejda, kterej nebyl proti zábavě. A ty lasagne... Dělá nejlepší lasagne na světě. Nejradši bych mu to nechala patentovat.

Celou cestu jsem se usmívala a povídala s Harrym. Taxík zastavil a my jsme vystoupili na tom známém místě, kde jsme se s Harrym učili chlastat. Ne moc úspěšně.

Harry mi otevřel dveře do lokálu a mě ovanula ta skvělá vůně jídla.

,, Bobe!"

Zařval Harry.

,, Přivedl jsem ti jí!"

Z kuchyně se objevil Bob. Ale asi o třináct let starší.

,, Princezno! Kde jsi sebrala ty kozy? Takový jsi neměla, když jsi tu byla naposled."

Bob mě objal, ale já praštila do hrudi.

,, Co si to dovoluješ? Měla jsem je hezčí, když jsem byla mladá."

Oba dva se zasmáli, ale Bob se ozval.

,, Ty si připadáš stará? Kolik, že ti je? Pět?"

Opět jsem ho praštila do hrudi.

,, Krát šest pusino. Tenhle rok jsem bohužtel oslavila třicítku."

,, Kecáš!"

,, Chceš snad vidět občanku?"

Zavrtěl hlavou a vedl nás k baru.

,, Když mi tady Harry volal, že chce zarezervovat místo, jako kdyby tady bylo někdy strašně narváno, a zmínil se o tobě, tak mi bylo jasné, že budou lasagne."

,, A ty se mi Bobe divíš? Vždyť ty je děláš ze všech nejlepší!"

Bob zapadl se smíchem do kuchyně a Harry mě pohladil po stehně.

,, Vybral jsem skvělé místo, že?"

,, Lepší jsi vybrat nemohl."

Dala jsem mu pusu naa tvář, až mu zůstal na tváři otisk mé červené rtěnky. V tom nám Bob přinesl lasagne, na které jsem se jako hyena s zachvátem pustila.

--

Chtěla bych se omluvit, že dlouho nebyla nová část. Mám k tomu ale vysvětlení. Jsem v devítce, což znamená, že jsem se celý pololetí šrotila na předměty a na Wattpad nezůstal čas. Pokud ale chcete vědět, že ještě žiju, tak mě najdete na twitteru jako lasagneholic

Ell :)