After a Long Time

Oběd s Emm

,, Já mám prostě pocit, že si spíš užíváme jako před lety, než že by chtěl vztah."

Emma mi přes stůl pohladila hřbet ruky. Viděla jsem v ní oporu už od doby, kdy k nám poprvé přišla i s jeho otcem. Bylo nám oběma pět a její táta se chtěl rozvést. Moc dobře si pamatuju, jak přišla ke mně na zahrádu a chtěla si se mnou hrát. Od té doby jsme dělaly všechno pro to, abychom se zase viděly.

,, Emily... ty moc dobře víš, že Harolda nijak extra nemusím. Ale myslíš si, že by se o tebe tak zajímal a furt za tebou chodil, kdyby ti chtěl jenom roztáhnout nohy a fouknout ti ho tam?"

Byla jsem z toho mimo. Bála jsem se, jak by to skončilo, kdyby z toho přece jen bylo. Před dvanácti lety jsem ho poslala do háje. Nechci, aby se to opakovalo a já pak jenom brečela. Ani si to nemůžu dovolit... Už kvůli Tay.

,, Tak na to teď nemysli Emily. Uvidíš, jak se to vyvine."

,, Moc děkuju."

Bob nám přinesl objednaná jídla a já s Emmou jsme usoudily, že téma Harry bude lepší nechat na příště. Řešily jsme Emminu cestu do Arabsých Emirátů, kam musí odletět kvůli pohřbu.

,, Veř mi, že kdybych tam nemusela, tak už tam v životě nepáchnu. Ale jde o Vanessu. Umřel jí Muhammed a ona zůstala sama se třemi dětmi."

,, Co na to říká James, že tam odlítáš? K tomu, když jde o Vanessu?"

,, Sice není nadšený, ale chápe, že mi Vanessa pomohla a teď potřebuje pomoct ona. A k tomu tam bude jenom pět dní. Pak přiletím zpět i s Vanessou a těmi třemi malými Islámisty."

Musela jsem se zasmát. Znám celou historii jí, Jamese a Vanessy. A musím uznat, že je mi Vanessy strašně líto. Po obědě jsme zaplatily a vyšly jsme na ulici, kde jsme se rozloučily a já se vydala do kanclu.
Posadila jsem za stůl, zapnula si počítač a začala něco dělat. Okolo čtvrté jsem šla za tátou, abych se s ním rozloučila a mohla jet pro Tay do školky.

,, Ahoj mami!"

,, Ahoj zlatíčko. Jak bylo ve školce?"

,, Skvělý! Nemůžu se dočkat, až tu zítra zase budu. A mami? Kdy už půjdu do školy?"

Musela jsem se začít smát. Uvidíme, jestli se takhle bude ptát i za deset let. Zajela jsem do podzemních garáží, zamkla jsem auto a s Tay došla k výtahu. Ťukla jsem na 13. patro a vyjely jsme nahoru. Odemkla jsem dveře od bytu a tay hned zmizela ve svém pokoji.

,, Tay! Aspoň si sundej boty, když přijdeš z venku!"

Hned přiběhla zpátky, dala mi pusu, skopla boty a zase zmizela ve svém boty. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a šla do ložnice. Odložila jsem si kabelku a v šatné se převlékla do legín a tílka. Hodila jsem na sebe ještě lehkou mikinu, vzala si mobil a s kafem se posadila v obýváku před televizi.
Okolo osmé jsem uspala tu mojí hyperaktivní opici (čti: mojí dceru) a sedla si k notebooku, abych zkontrolovala emaily. Hned na mě vyskočil email od Harryho.
,, Paní Collins,
Poslušně hlásím, že jsme v pořádku přistáli a já už mám za sebou první schůzku.
Velice se těším na naší večeři příští pátek. A ještě víc se těším na to, co bude PO večeři ;).
Přeji Vám krásný zbytek večera.
Harry ( NE HAROLD)

S úsměvem na tváři jsem mu hned odepsala:
Pane Harolde (NE HARRY),
jsem ráda, že mě takto informujete, ale nejsem vaše matka ani manželka, abych musela vědět o tom, kde všude jste oxidoval ( :)) ).
Na večeři se taky moc těším. Ale nechápu, kde berete tu jistotu, že Vám pak na něm budu drandit. To si budu muset ještě promyslet.
Také Vám přeju krásný večer ( nebo co to tam v tom LA je.)
Collins.

Vypnula jsem počítač a šla si hodit sprchu. Byla jsem ráda, že si na mě vzpomněl a napsal, že v pořádku doletěl.

Dalších osm dní jsem jen pracovala, dělala taxík pro moji dceru, chodila na obědy k rodičům a pomáhala Jamesovi, aby se z malé nezbláznil.

Když jsem ale přišla ve čtvrtek ráno do práce, tak jsem vážně netušila, že mi za stolem, NA MOJÍ ŽIDLI, bude sedět Harry. Ten, když mě spatřil, tak se jen usmál, zamkl za mnou dveře a vrhl se na mě.
Ach, ty krásné rána....