Můj milý zdravotníku...

Drby

...Mlčky se sklopeným zrakem jsem odešla s holkama...

Terka mě táhla za ruku od budovy směrem ke stanům. Já jsem s kotníkem ale nemohla běžet, jak by si ona přála.
,,Au, netahej tak, bolí mě kotník!" řekla jsem dotčeně.
,,Nojo, promiň." omluvila se, ale táhla dál.
Směr cesty mě překvapil. Nesly jsme do mého stanu, do jejich stanu, ani do jiného stanu. Holky mě táhly ZA stany. Cestou jsme preskakovaly rozbité dlažební kostky a odpadky různého druhu. Zastavily jsme za stanem, že kterého se ozýval hlučný smích a hrubé hlasy.
,,Stan kluků," prohodila rádoby nevzrušeně Kiki, ale oči jí zradily.
,,Co tu budeme dělat?" zeptala jsem se jako debil.
,,Poslouchat."
,,A co? Klučičí kecy?" přišlo mi to nesmyslné.
,,Nejsou tak bezcenné, jak si myslíš." řekla tlumeným hlasem Kiki.
,,Holky ticho, chci taky slyšet, ať víte." zašeptala Terka a vrhla na nás vražedné pohledy.
Sedla jsem si na kousek dlažky a poslouchala.

...
Nesmyslné mumlání.
Smích.
Křoupaní chipsů.
Nesmyslná slova.
Další smích.
,,Hej, Samueli, a jaká se líbí tobě? Kateřina?"
,,Vole a myslís že jsem debil? Jasně, že Tereza."
Začaly jsme vzadu za stanem jásat.
,,Vole, neslyšeli jste něco?"
,,Ne, ty kokos."
,,A poslouchej, Kubo, co Kristýna? Ještě furt?"
,,Jak jinak."
,,Mladej, a co ty?"
,,Ale, nic."
,,Tak s tím něco udělej!"
,,Mimochodem, co ty, Jirko, jen tu tak tiše sedíš... Která se líbí tobě?"
Nic.
,,Nám to můžeš říct..."
,,Tak jo... Ale... Žádný urážky. Je to..."
,,Tak vymáčkneš se? My to chcem vědět!"
,,Je to Kateřina?"
,,Tak blbej nejsem. Je to, je to... Diana."
Ticho.
,,Diana? Míříš vysoko, kámo."
,,Kolik jí vlastně je? Deset?"
,,Kdybys dovolil, tak patnáct."
,,Wow."
,,A co si ona myslí... O tobě?"
,,To nevím."
,,Tak si ji odchytni a něco s tím udělej. Ale nebuď zklamanej, nevypadá připravena na tyhle věci."
,,Co když se jí líbí někdo jinej?"
,,A co když ne??"

...

Holky mě odtáhly do svého stanu.
Byla jsem z toho ještě pořádně rozrušená. Co si prý myslím o Létě lásky? Připomněla mi tím písničku od Slzy, kterou si celkem často broukám. No, pořádně se rozjíždí, ani neví jak. A kotník už skoro nebolí, myslím, že zítra už obinadlo potřebovat nebudu.
Ale holky zas zítra chtějí poslouchat klučičí drby. Já bych zase celý den nejradši strávila u Michala. A jo, mám mu vlastně ráno přijít pomoct s rozdáváním prášků...

Slovo autorky:

Tak, další zajímavá část z Dianina příběhu. Bavte se sledováním dalších událostí, které se mohou stát nečekanými...

Vaše blue💙