Můj milý zdravotníku...

Rozpolcená

Ráno se probouzím hodně brzo, jdu si vyčistit zuby a poté se vracím do stanu. Juknu se na svůj kapesní budík. Ty vogo, čtvrt na šest.
Zkouším usnout. Ale nedaří se, co dvě minuty se dívám na budík. Zkouším se nějak zabavit. Milionkrát se převaluju na posteli, milionkrát se dívám do kufru, ale připadá mi prázdný. Nechce se mi číst, ve stanu je tma a venku zima. Zkouším si splést copánek, ale nejde mi to a vzteky málem pukám. Klára na vedlejší posteli chrápe jak o život. Nejodpornější zvuk, co jsem kdy slyšela. Donutí mě obléknout si mikinu a vyjít ven. Sedám si na dlažku za stanem. Přemýšlím o smyslu života. Pak dostávám nápad. Vstávám a jdu do jídelny, napít se čaje. Vím, že nemá smysl chodit k holkám, protože ony málem nevstávají na snídani.
V jídelně si napouštím čaj, dvě skleničky. Pak je umývám. Dneska se mi chodí nějak dobře. Jsem asi ještě rozespalá, protože mi nedochází, ze můžu dneska Michalovi vrátit obinadlo. Sedám si na židli a postupně si roluju obinadlo z kotníku. Oba moji rodiče jsou doktoři, tak nemám problém obinadlo srolovat do úhledné ruličky. Strkám si ji do kapsy mikiny na později. Nudím se a nudím.
Jak přicházím do stanu tak je mi teplo a Klára už naštěstí nechrápe. Na hodinu usínám. Vzbudím se přesně v sedm...

Po snídani zase pomáhám Michalovi s rozdáváním ranních prášků. Podávám mu obinadlo. Jak vidí, že je smotané, zajiskří mu v očích. Povídáme si o škole, známkách, plánech do budoucna. Jsem jako znovuzrozena. Stačí mi jeden dotyk jeho dlaní, než odcházím, a jsem v sedmém nebi.
S holkama se pak bavíme zase o klucích. Ale já jsem nějak mimo, jako by celý tenhle den byl pouhým snem. Všechno jde jako podle toho nejlepšího scénáře.
Před obědem se hraje hra Těžká hodina. Vedoucí budou co minutu zadávat úkoly a na splnění každého úkolů máme pět minut.

Udělat pět lidí z oddílu pět kotoulů.
Zajít pro tři kelímky.
Donést každý svému oddílákovi sladkost.
Tři lidi z oddílu udělat dvacet dřepů.
Najít a donést dvacet šišek.
Spočítat celkový věk lidí z oddílu.
Pět lidí z oddílu přijít v pyžamech.
Všichni si jít umýt ruce.
Každý z oddílu donést modrou věc.
Obléct jednomu z oddílu třicet kusů oblečení.
Najít rým ke slovu kytka.
Jeden člověk z oddílu zjistit pravé jméno vedoucí Lindy.
Napsat vzkaz každému vedoucímu.
Pustit oddílákovi svou oblobenou písničku, stačí jeden člen oddílu.
...
Jeden z oddílu udělat stojí na rukách a na hlavě. Jááá. A všichni mě chválili. To mi dočasně zvedlo sebevědomí.
...
Postavit živou pyramidu z pěti členů oddílu.
Tři kluci donést tři holky k budově a zpátky. Než jsem stačila zaprotestovat, zvedl mě Jirka na záda. Nečekala jsem to.
,,Wow, jsi nějaká lehká,"
,,Hmm," zabručela jsem.
,,Hele, nepřišla bys odpoledne k nám do stanu?"
,,Vlastně proč ne?"
...
... A co Michal? Byla jsem skálopevně přesvědčena, že budu každou volnou chvilku trávit s ním...

Slovo autorky:

Jste spokojeni s vývojem událostí? Jak bude vypadat další část Dianina příběhu? Bavte se...

Vaše blue💙