Wings

Laborka

Z pohledu Luny:
Zahnala jsem svoje myšlenky do nejhlubších hlubin své mysli a soustředila jsem se jen na své okolí.
Myslím, že jsem právě vlítla do laboratoře, protože všude kolem mě byli hybridi v pláštích a s ochrannými brýlemi. Samozřejmě, že jsem na sebe strhla pozornost. Všichni, až na pár hybridů, co se na něco hodně soustředili, se na mě podívali.
Zachumlala jsem se do své mikiny a pomalu začala couvat. Bylo mi špatně ze vší té pozornosti.
Narazila jsem do Draga. Otočila
jsem se a dala si ruce v bok.
"O nějakém ústavu si neřekl ani slovo. Jdu pryč." zavrčela jsem nevrle a snažila se Draga obejít. Ten ale uhýbal stejně jako já, takže jsem se nikam nedostala.
"Snažil jsem se." věnoval mi výmluvný pohled a ujal se dalšího vysvětlování. "Podstoupíš pár testů a když budeš pro naši komunitu prospěšná tak podstoupíš další..." odmlčel se "...testy. A když ne..." chtěl pokračovat dál, ale já už si to dosadila. "Tak mě zabijete?!" vykřikla jsem zděšeně a přelétla jsem pohledem místnost jakoby se za mnou někdo plížil s nožem a jen čekal na pokyn.
"Ale prosím tě. Ty jsi konečně vyděšená?" šťouchl si do mě zase. Asi doufal, že to zamluví, ale já nejsem blbá. "Zabijete?!" zakřičela jsem víc pro případ, že by mě neslyšel, o čemž jsem pochybovala.
"Nezabijeme. To neděláme." prohlásil, vzal mě za ramena a otočil mě čelem do místnosti.

Nevěřím mu.

"Nesahej. Na. Mně." vydechla jsem. Drag sundal ruce a předešel mě. "Jestli nepůjdeš za mnou tak tě budu muset zkrotit." řekl a poslednímu slovu dal svým tónem oplzlý výraz. Protočila jsem oči. Tenhle kluk je fakt divný.

Prošli jsme skoro celou místností. A hybridi nám pozornost nevěnovali, což mě překvapilo, protože na tý chodbě jsem myslela, že jsem nějaká věc na výstavě, kterou si všichni prohlíží. Cítila jsem ve vzduchu spoustu zápachů a vůní. Dokonce jsem rozeznala slabý závan amoniaku a nějaké silné kyseliny. Do očí mi vhrkly slzy.
Drag mě zavedl až na konec místnosti a nad tím, co jsem v té laborce viděla, jsem jen kroutila hlavou.
Drag mě postavil na stranu a několikrát mi zdůraznil, abych se ani nehla. Už jsem myslela, že mi na podlahu namaluje kolečko, ze kterého nesmím vyjít.
"Jasný?" ubezpečoval se už po desáté Drag a zíral mi přímo do očí.
"Ano, kapitáne." řekla jsem a ušklíbla se.
"Notaak. To není sranda." zamračil se. "Za chvíli jsem tu a jestli budeš pohlá jen o pár cenťáků, tak máš problém." řekl dost vážně.
"Rozumím. Tak já jsem taky za chvíli zpátky." šťouchla jsem do něj.
On si jen odfrknul a vzdálil se. Každých pět sekund se na mě otočil. Založila jsem si ruce přes prsa a rozhlédla se.
Pár těch hybridů si všimlo, že Drag odešel a taky si mě prohlíželi. Kapuci jsem si stáhla víc do obličeje.

Proč sakra dokážu být drzá jen na Draga? Možná proto, že mi připomíná bráchu, kterého nemám.

Rozhodla jsem se svůj eh-doprovod nepokoušet a nehla jsem se ani o píď.
Drag se za půl minuty vrátil - ano, otočil se na mě šestkrát - i s nějakým starším hybridem. Měl vrásky okolo očí a pár stříbrných pramínků se mu proplétalo mezi zbytkem havraních vlasů. Vypadal celkem fajn, než promluvil. "Prvně jí odebereme krev, pak způsobíme povrchová zranění a až se zahojí, tak podle času můžeme pokračovat..." zarazil se, když viděl můj děsuplný výraz.
"Takže...Luno. Tohle je doktor Tripman. Má na starosti tvoje testy. Je v naší komunitě mezi nejstaršími, ale nemá rád, když se o tom někdo zmiňuje." poslední větu Drag zašeptal, ale myslím, že ho ten chlap slyšel. "Ty budeš za pár let taky starý Dragoneli. A někdo se taky bude třást, aby ti to pořád připomínal." utrousil doktor a zahleděl se do svých desek s papíry. Ušklíbla jsem se. "Dragoneli?" šťouchla jsem si a zasmála jsem se. Drag si přešlápl a dělal, že jsem nic neřekla. "Můžeme jít?" zeptal se doktora a radši mě chytil za zápěstí, abych nic neudělala. Moje nadšení ze zjištění celého Dragova jména bylo v čudu. "Já nikam nejdu." zavrčela jsem a snažila jsem se vykroutit z jeho sevření. Bez úspěchu.
"Eh. Ale jdeš." řekl přesvědčivě a pak se stalo celkem dost věcí najednou. Otočil mě čelem vzad, obejmul mě okolo prsou a přimáčkl mi tak i paže k tělu.
"Děláš si prdel?" zavrčela jsem na něj když mi položil hlavu na rameno.
Vydechl. "A co uděláš teď?" zeptal se provokativně. Začala jsem se kroutit, ale bylo mi to k ničemu. "Prosím pojď." řekl už trochu zoufale Drag.