Wings

Vidina brzkého shledání

Z pohledu Luny:

Rozdýchávala jsem všechny ty informace. Klečela jsem na podlaze a snažila se probudit nebo přijít na něco, co mi dokáže, že to je jen špatný vtip. Erik se tvářil jako vždy a Taylor byl pohledem zažraný do podlahy. Luky nejspíš ještě všechno zpracovával ve své hlavičce, ale brzy už se tvářil jako kdyby byl na pohřbu několika lidí a přiřítil se ke mě, aby mě obejmul, ale já jen klečela a snažila se nepozvracet. Bylo ticho. Nikdo nic neříkal.

"Ne." řekla jsem po chvíli. "To by Drago neudělal." Zadívala jsem se na Erika. Jeho výraz mi opět nic neříkal. "Nyní se nacházíš v první fázi frustrace. Popírání." odvětil mi Erik a protáhl se na křesle jako kočka, která má spokojený život. "Potom přijde poznání, pak vztek a potom smíření se skutečností. Takhle nějak to funguje." rozplýval se Erik dál. "Drž hubu ty egoistický kriple." zvýšila jsem na něj hlas. "Co si myslíš že jsi?" postupně jsem hlas dál zvyšovala. "Jsi jen panák, co nemá vůbec ponětí jak funguje svět a budeš mi tu přednášet o fázích frustrace ze ztráty blízké osoby?!" Zvedla jsem se a pomalu jsem cítila jak mi ze středu těla proudí energie. Bylo to příjemné a nevěnovala jsem tomu příliš pozornost. "Je to jen odhad podle člověka, který si tímto obdobím ztráty blízké osoby prochází. Jak to začne a jak to skončí." ušklíbl se Erik. "Vůbec tě nechápu ty kreténe! Tohle je k zbláznění." zaječela jsem a v tu chvíli jsem si uvědomila co je ta energie uvnitř mě. Moje dvojče chtělo využít ztrátu mojí kontroly, když jsem křičela na Erika a získat tělo. Pomalu jsem se nadechla a vydechla. Energie zmizela a mě se ulevilo. "Chtěla tě ovládnout viď?" zasmál se Erik jako kdyby to byla bůh ví jaká sranda. Propíchla jsem ho pohledem a vyřítila se z místnosti. S tím kreténem nebudu už ani minutu. Co na mě zkouší? Chce mě poštvat proti Dragovi? Drago určitě nevěděl že to je můj bratr. Nikdy mě předtím neviděl a ani mého bratra. Sice si teď brášku nepamatuji, ale cítím se jako kdyby umřela část mě. Proč tohle všechno musím podstupovat?
Vyšla jsem opět do vstupní haly, kde bylo snad o mnohem víc stráží než předtím. Všichni se na mě samozřejmě otočili. "Slečno, vraťte se prosím do pokoje. Tady nemáte co dělat." Promluvil na mě ten co byl nejblíže. Jeho svítivé pomněnkové oči se na mě tvrdě dívaly. V tu chvíli mě napadl šílený nápad. Otočila jsem hlavu, abych mohla spatřit svoje kůží potažená kostěná křídla. Když jsem zhodnotila jejich pevnost, zahleděla jsem se zpět na muže, který mě vyzval k návratu. Trochu jsem si odstoupila. "Tak mě zkuste donutit." usmála jsem se a přelétla pohledem všechny kolem. Je čas vyzkoušet své schopnosti.

Z pohledu Draga:

"Pane! Myslím, že jsem nejodhodlanější muž, kterého do této mise můžete nasadit." řekl jsem už po několikáté, když se na mě velitel akce -Zachraňme-Lunu- podíval opět jako na blázna, který tvrdí, že si dokáže nohu omotat kolem krku na dvakrát. "Nemáš dostatečný trénink! Měl jsi na starosti zatím jen donášení dívek." odvětil opět velitel. "Na cvičení jsem dostatečně vynikal nad ostatními vrstevníky. Mám to dosvědčený i papírově. Pane." odvětil jsem na oplátku já. "To nestačí. Tohle je elitní jednotka, která tě stáhne z kůže do pěti sekund. Byl by jsi zátěž." začínal být rozezlený. "Mám k Luně nejblíž a beze mne byste jí hledali dva měsíce. Nebudete ji moct zvládnout pokud na ní nezapůsobíte citově." Velitel mlčel a opět se na mě zadíval tím pochybovačným pohledem. A můžeme jet zase od znovu. "Pane. Myslím, že jsem nejodhodlanější muž, kterého do této mise můžete nasadit."

Tenhle cyklus hádek trvá už 5 minut. Ostatní se námi už dávno přestali zabývat a i s hlavním členem elitní jednotky začali vymýšlet strategii. Schi, který byl zde nejmladší a nejmíň zkušený seděl vedle mě. Ze začátku vypadal jako vystrašené jehně, ale když poslouchal rozhovor mě a velitele asi už po padesáté první, tak se jeho výraz měnil spíš na zlého a vystresovaného vlka. Když jsme dokončili i po padesáté druhé náš rozhovor, velitel se vyčerpaně sesunul na židli. "Pane..." Chtěl jsem začít znovu, ale velitel mě umlčel zvednutím ruky. Vypadal opravdu hodně vyčerpaně a zoufale, protože věděl, že se může hádat jak chce, ale stejně už jsem k nim byl přibrán díky rozkazu od jiného velitele, který má na starosti úplně všechny vojenské akce. Napodobil jsem velitele, jehož jméno mi jaksi vypadlo z paměti, a sesunul se také vyčerpaně na židli. Schi vypadal že se mu ulevilo, zvedl se od stolu a odešel za Paulem a Xaem.