Wings

Drag

Z pohledu Draga:
Chvíli jsem si myslel že se vážně pozvrací, ale pak přestala a začala vypadat stejně jako před tím než začala křičet po těch testech. Takže divně.
"Ale ne. To už nedělej." zaúpěl jsem když opět začala zkoumat svoje prsty na rukou s poker facem na tváři. Podívala se na mě vyvalenýma očima.
"Dělej. Odvedu tě domů." zachraptěl jsem, protože jsem měl sucho v krku. Luna se zvedla a prostě zůstala stát.
"Můj ďáble!" zaklel jsem a chytil Lunu za zápěstí. "Pojď!"
Nevím, co mi v hlavě ruplo, ale bylo mi jí líto a bylo mi taky jasný, že ji domů odejít nenechají. Co to se mnou je? Vždycky mi bylo jedno, co se s těmihle děvkami stane. Proč je to u ní jiné?
Nechala se táhnout a já otevřel dveře na chodbu. Adrenalin to byl. To jo, ale stejně jsem nebyl nějak moc napumpovaný.
Když jsem nikoho neviděl, tak jsem zahájil akci.
"Až uvidíš někoho tak mi řekneš a schováme se. Jasný?" zašeptal jsem Luně. "Proč?" zeptala se Luna jakobych mlel úplný hovadiny. "Chceš se dostat domů, ne? Pomáhám ti, ale ostatní tak milí nebudou." odpověděl jsem jí jako by byla malé dítě.
Myslel jsem, že se mi aspoň vyškubne a řekne, že půjde sama, ale ona se prostě nechala táhnout.
Najednou se na konci chodby pohnul stín. Rychle jsem se přimáčkl ke stěně a zakryl Lunu křídly. Nic se nedělo a já se s bušícím srdcem uvolnil. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem byl až moc spontánní. Jsem kretén. Ale teď je doba oběda a je tu dvakrát míň stráží než normálně. "Pojď." prohodil jsem za mě a v tu chvíli jsem ztuhl. Luna mě hladila po křídlech. Pocítil jsem zvláštní, nesnesitelný pocit a ucukl jsem. Bylo to až zvráceně příjemné.
Lunin výraz se neměnil. Pořád měla kamennou poker masku a nezvykle vyvalené oči jakoby se nemohla přestat divit všemu kolem. Měl jsem pocit, že její oči začínají tmavnout, ale to mi z ní určitě jen šibe. "Pohni!" zasyčel jsem na ni. Pokývala hlavou a chytla se mě za ruku. Po zádech mi přejel mráz. Něco není v pořádku. Znovu jsem se na ni podíval. Její oči opravdu působily tmavěji. Předtím je měla světle medové a teď ta barva spíš připomínala tmavou pryskyřici. Zaměřil jsem se na její vlasy. Měla je krásně dlouhé, blonďaté, ale zacuchané a špinavé od krve. Její postava trochu ztratila na objemu, ale to bude tím, že pár dní nejedla. Možná proto se chová tak divně. Její životní funkce se pomalu omezují, aby ušetřily energii potřebnou k životu. Dalších změn jsem si nevšiml pokud tedy nepočítám to její zvláštně krotké chování. Moje úvahy byly přerušeny otevřením dveří.

"Hej! Dragoneli! Je tu otevřený částicový portál! Může domů!" Zařval na mě Taylor, který se vyplížil ze dveří na druhé straně chodby. Hned jsem měl chuť mu jednu natáhnout za to, že použil moje celé jméno a že vyřvává jak na lesy, když tu mohou být hned za rohem stráže. "Drž hubu ty vole! Vedu ji na testy a ne domů!" zařval jsem na něj na oplátku taky. "Kámo, jsi průhledný jak vzduch." zavrčel Taylor a zamával na Lunu. Luna se stáhla vyděšeně za moje křídla. "On je..." začala Luna opět nezabarveným hlasem, ale Taylor ji přerušil. "Jde sem stráž kurva! Buď jí pomoz nebo ji zabij rovnou." štěkl po mě Taylor a zalezl zpátky do místnosti s portálem. Ohlédl jsem se a opravdu jsem uslyšel kroky. Nezbylo mi nic jiného než věřit Taylorovi. "On je.." snažila se Luna pořád, ale já ji nevnímal. Zapadl jsem do dveří a zavřel za Lunou dveře. Nejdřív jsem se koukl na Lunu, která pozorovala svoje zápěstí, za které jsem ji držel. Rychle jsem ji pustil a ohromeně jsem si prohlížel červený flek od toho, jak moc surově jsem ji držel. "Proč jsi neřekla, že to bolí?" zeptal jsem se jí. Pokrčila rameny. Teprve potom jsem se otočil do místnosti. K mému zděšení v místnosti nebyl jenom Taylor, ale dalších 10 hybridů. Rychle jsem Lunu zase zastrčil za sebe.

"Jo. Je to moc sladký, ale ty si ji nezasloužíš. Potřebujeme ji tady." začal Taylor a těch deset týpků se na mě vrhlo. Rychle jsem zacouval zpátky na chodbu a Lunu si k sobě přitáhl. Proč tohle dělám? Určitě mě zabijí za zradu až bude po všem.
Najednou mě Luna zatáhla prudce za ruku a já nestačil dost rychle zareagovat. Odtrhli ji ode mne. Další lidi měli rozestavěné na chodbě. Celou dobu Luna nevydala ani hlásku a působila klidně.
Rozmáchl jsem se křídly a smetl pár hybridů okolo sebe. Rozhlížel jsem se po Luně. Uviděl jsem ji, jak jí objímá Taylor a ona se dívá na mě. Jakoby mi snad i vyčítala, že to takhle dopadlo. Nic nedělala. Jenom stála a nechala na sebe šahat.
Do zad mi vjela impulzivní bolest a dostala se okamžitě do celého těla. Paralizovali mě. Nemůžu se hýbat.
 
Z pohledu Taylora:
Můj ďáble. Tohle divadlo je tak povedené až to bolí. Pomyslel jsem si když si Luna sedla na sedadlo určené pro testovací subjekty. Celé vedení se shromáždilo, aby se vyřešilo všechno, co se posralo. Takže Drago a... vlastně jenom Drago. Obrátil jsem svůj pohled na příčinu všech problémů. Byl pořád paralizovaný, ale šlo vidět, že by mě nejradši zabil. Ušklíbl jsem se a znovu jsem upřel oči na Lunu, která se chovala jako nějaký robot.
Strašidelné. Vůbec se nebojí a dělá, že tohle podstoupila už několikrát. Fakt zvláštní.
Co jsem tak pochopil.. Luna je Vůdkyně nového světa.