Wings

Chvíle ticha před bouří

Z Dragova pohledu:

Konečně jsem se mohl potkat s Richardem Woodem. Spal jsem pět hodin a pro jistotu jsem do sebe dostal ještě jeden energy nápoj. Bylo mi řečeno že se Richard vrátil ze své individuální mise a nyní se mi mohl věnovat.
Vešel jsem do místnosti, kde jsme se měli sejít. Byla to místnost pro jednání. Na stole se vznášel hologram celého komplexu andělů a v něm byly vyznačené nejdůležitější body. Po místnosti se linul pach potu. Rozhlédl jsem se po místnosti. Nikde jsem nikoho neviděl a tak jsem se posadil. Židle pode mnou zavrzala. Když jsem takhle seděl už deset minut a nic se nedělo rozhodl jsem se znovu prostudovat plán. "Tvé pozorovací schopnosti jsou příšerné." Konstatoval někdo těsně blízko za mnou. Okamžitě jsem provedl jeden z prvků, který mě naučil velitel Mills. Dotyčný za mnou to nečekal a nestihl to vykrýt. V sekundě byl uvězněn pode mnou. Prohlédl jsem si ho pořádně. Podle jeho kulaté tváře, ostrého nosu, nazelenalých očí a blonďatých vlasů jsem vydedukoval, že se jedná o toho Richarda Wooda, na kterého tu už nějakou chvíli čekám. "A vaše reflexy nejsou tak vypilované jak mi říkali." odvětil jsem. Odmítal jsem ho pustit a čekal co udělá. "Překvapil jsi mě nováčku." uculil se nevinným úsměvem. "Máte být připraven na všechno." zavrčel jsem a stále ho držel přišpendleného k podlaze. "Začínáš se mi líbit." řekl a kopl mě do břicha. Já ale držel. "A jaký jsi houževnatý." řekl ohromeně Richie. Najednou se vzepjal a já letěl na druhou stranu místnosti. Vypadá to, že v boji se mu vyrovnám. To mi dává velkou výhodu. "Konec srandy. Tady se řeší smrtelně důležité věci." poznamenal vážně Richie a nabídl mi ruku. Nepřijal jsem ji a postavil se sám. "Měl by ses naučit přijmout pomoc od spolubojovníků." oznámil mi tónem učitele. "Začneme správně, ano?" usmál se přátelsky. "Jsem Richie Wood. Špion elitní jednotky a tvůj dočasný partner v boji. Těší mě." podal mi ruku a mrkl na mě. Chvíli jsem váhal, ale ruku jsem mu podal. "Já jsem Drago Rich. Nápodobně." řekl jsem na hlas a ruku mu stiskl trochu silněji. Zasmál se. "Takový jako ty nepotkávám často. Všichni jsou takový ušlápnutí a ty mě na prvním setkání složíš na zem." podotkl, když si sedal na jednu ze židlí před plánem. Napodobil jsem ho. Z něj jsem neměl takový respekt jako z velitele Millse. A to bylo dobře. Bude lehčí ho podrazit.
"Znáš jejich plán?" zeptal se.
"Ano. Pomáhal jsem ho vymýšlet." odpověděl jsem.
"Fajn. My se tím nebudeme vůbec řídit. Půjdeme tak jak určím já." informoval mě a hologram přiblížil na oblast, kde bylo oslabení bezpečnostního systému, takže nebude těžké se dostat dovnitř nepozorovaně. "Tady vejdeme společně s nimi, ale hned se od nich oddělíme. Oni jako větší skupina budou budit více pozornosti, takže nám by se mělo podařit projít bez problémů." posunul zobrazení hologramu na další lokaci. "Nemáme určitou trasu. Prostě půjdeme jak se nám to bude hodit. V tom případě si budeme muset mapu zapamatovat." podíval se na mě jakože mě se to netýká, ale mě se to celkem hodně týkalo. Potřeboval jsem si zapamatovat určitou část, abych se k Luně dokázal dostat už bez Richarda za zadkem. Její polohu určili dost přesně a sázíme na to, že bude pořád někde blízko té polohy. Chvíli jsme seděli v tichosti a Richie přejížděl celý hologram pohledem. Za pár minut se rozvalil v křesle a spokojeně se na mě podíval. "Zapamatováno." usmál se a smekl imaginární klobouk. "Jak si to dokážeš tak rychle zapamatovat?" Žasl jsem. "Mám své pomůcky." usmál se tajemně a zkřížil nohy. "Nauč mě to." zaprosil jsem. Zasmál se znovu. "Nemáš na to vlastnosti." odbil mě a zíral dál na hologram jakoby hledal nějakou chybu, kterou přehlédl. "Prosím." zkusil jsem to znovu. Když Richie nereagoval, tak jsem to zkusil trochu jinak. "Prosím. Chci být aspoň trochu tak úžasný jako ty." usmál jsem se tím nejupřímnějším úsměvem, který jsem teď dokázal použít. To už jeho pozornost upoutalo. Egoista. "Úplně mě také fascinoval ten příběh, jak jsi zůstal týden na nepřátelském území kvůli tomu, že ti zablokovali únikové cesty. A ty jsi dokázal přežít a nepozorovaně uniknout jakmile byla možnost. Vůbec netušili, že jsi tam byl. Mysleli si že jsi utekl už dávno." rozplýval jsem se jako jeho fanoušek. Potřeboval jsem si část té mapy zapamatovat, ale paměť nebyla moje silná stránka. Doufal jsem, že mi můj hraný zájem uvěří. Díval se na mě hodnou chvíli a já už myslel, že mě prokoukl. "Víš co? Tak já tě zkusím naučit aspoň nějaký základ." prohlásil. Rozzářil jsem se. "Děkuju."
"Ale máme už jen půl hodiny." varoval mě. Já jen mávl rukou. "Hlavně mě už něco nauč."