Wings

Po a před soudem

Po skončení soudu

Z pohledu Draga:
Zavřeli mě na několik dní na samotku. Pro hybrida je to horší než mučení. Můžete si povídat pouze sami se sebou a to je k zbláznění. Takže jestli tohle přežiju ve zdraví, tak to bude zázrak. Ale samotka byl ten nejlepší trest jaký mi Red vysoudila. Teď už si navzájem nic nedlužíme.
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že Taylor má něco v plánu. Vstal jsem z postele a začal chodit po místnosti 3 krát 6 metrů. Pořád jsem roztahoval a skládal křídla, jelikož mě bolela ještě z toho zápasu. Proč Luna jenom stála na místě a nepokusila se aspoň utéct? Praštil jsem pěstí do zdi. Bolest mě probrala. Ďáble... Proč se tak chovám? Vždyť lidé jsou poddruh a já kvůli takovéhle chudince zahodil svoje postavení a psychické zdraví. Asi mi už stejně přeskočilo! Proč to vlastně teď řeším?! Proč na ni myslím?!
Sesunul jsem se na kolena a přikryl si hlavu křídly, jakobych se mohl ochránit před těmi myšlenkami.
Musím to vydržet....a pak už se nesmím s Lunou nikdy potkat.

Z pohledu Red:
Musím si dát pauzu. Vydupat pro Draga nějaký přiměřený trest se mi podařilo. Chtěli ho zabít. Na samotce se mu maximálně rozsvítí a dojde mu, co udělal špatně. Aspoň už mu nic nedlužím.
Mířila jsem do svého pokoje za svým přítelem. Je sice o několik let mladší, ale milujeme se. Dneska mu chci něco říct. Čekám s ním dítě. Bude šťastný.
S nadšením jsem vešla do místnosti. "Zlato, jsem doma." zavolala jsem a šla svou drahou polovičku najít. Vešla jsem do ložnice, "Mám pro tebe novinku..." zastavila jsem se. Nebyl tu. To je divné.
Po chvíli jsem si všimla, že na posteli leží něco jako vzkaz. Zastavilo se mi srdíčko. Zvedla jsem kus papíru. A jakmile jsem si řádky přečetla začala jsem brečet.
Milá Red,
upřímně si myslím že to mezi námi nefunguje už delší dobu. Navíc jsme oba s věkem úplně v jiné skupině. Mohla by jsi být moje matka, snad už i babička, ale ujišťuji tě, že pořád vypadáš dobře a někoho si najdeš. Pamatuješ si na tu holku, kterou přivedli naposledy? S tou bych chtěl začít nový život.
Mezi námi je prostě konec. Mrzí mě to.
T.

Pět minut jsem jenom ležela na posteli a nechala slzy téct volným proudem. Pak jsem se posadila a pohladila bříško, kde rozkvétal nový život.
"To mi nemohl udělat... Ne." Zvedla jsem hlavu a prohlédla si ložnici. Jeho věci byly pryč.
Převlékla jsem se do černých šatů, sepla si rudé vlasy a vzala nůž. "Luno...dlouho nepřežiješ." A s těmi slovy vyrazila za holkou, kterou sem přivedli naposledy.

Z pohledu třetí osoby:

Red procházela jako bez duše chodbami, ale ona věděla kam přesně míří. Nůž schovaný pod šaty rudovlásku občas řízl, ale ona dokázala vnímat jenom jednu bolest, tu která přicházela ze zlomeného srdce.
Konečně dorazila ke svému cíli. Luna po posledních testech byla ve zvláštním pokoji, do kterého se dalo dostat jen z venku. Sean už aplikovali a tohle, to je poslední příležitost Lunu zabít, jakmile by jí narostla křídla byla by mnohem silnější a mrštnější. Teď je oslabená.
Před masivními kovovými dveřmi stáli dva hybridé.
"Komise se rozhodla pro výslech subjektu. Odejděte a vraťte se za hodinu." poručila jim povýšeně Red. "Čest ďáblu!" zvolali oba strážci najednou a přitiskli si pěst na hruď. "Ale má paní..nepřišla nám o tom žádná zpráva, aby jsme vše připravili." začal pomalu jeden z nich. "Já jsem komise ty tupče! Bylo to velice naléhavé a na nějaké přípravy není čas. Opovažuješ se zpochybňovat komisi?!" vykřikla nebezpečně Red a přejela si prsty čelo, kde měla znamení oka. Hybridi rychle vyklidili prostor.
"Tak se mi to líbí." zašeptala rudovláska, zadala kód a dveře se otevřeli. A k jejímu překvapení byla místnost prázdná. Pomalu vešla dovnitř a medovým hlasem řekla "Luno? Zlatíčko, doufám, že ti nikdo neublížil. Ukaž se." A pomyslela si: Chci být první kdo ti ublíží.
V tu chvíli si všimla, že Luna je celou dobu zapřená nohama a rukama u stropu v rohu místnosti. Zaječela. "Ďáble můj!" a zacouvala zpět na chodbu. Pak se, ale vzpamatovala. "Luno promiň. Vyděsila jsi mě." nasadila zase přeslazený hlásek.
"Pojď dolů."
Luna seskočila a upřela své tmavé oči na Red. "Hodná holka." zašvitořila rudovláska a vytáhla nenápadně nůž. "A teď se nadechni... Je to totiž naposledy!" zařvala Red a rozmáchla se nožem. Luna uhnula a zůstala stát. "Ty svině jedna!" křičela dál Red a roztáhla svá křídla, kterými se pokoušela Luně podtrhnout nohy. Luna však vždy hbitě uskočila. "Vzala jsi mi ho! Co jsi s ním udělala!? On mě miloval! A ty přijdeš a všechno zničíš jediným pohledem!" vyčítala jí rudovláska a pořád se snažila Lunu alespoň bodnout. Blondýnka však dělala jakoby se jí to netýkalo a ani se nesnažila vracet údery. "Tak se aspoň braň!" prskla Red a mrštila nožem po dívce. Zasáhla ji do ramene a vše se najednou jakoby zastavilo. Luna přestala pozorovat sokyni a svůj pohled upřela na nůž trčící z jejího ramene. Nekřičela a bodnou zbraň vytáhla z masa bez jakéhokoliv zvuku. Z rány se jí začala řinout krev. Red se sýpavě nadechla a opět zaútočila křídly na dívčiny nohy.
Luna bez jediného mrknutí oka zabodla nůž do rudovlásčiných křídel. Red vykřikla a stáhla obě křídla zpátky. Vyděšeně se na soupeřku podívala a dala se na útěk. Za sebou vytvářela cestičku krve a slz.
Luna ještě chvíli zůstala stát na místě a přitiskla si ruku na ránu, která přestávala krvácet. Pak pomalu opustila celu a vydala se po stopě, kterou za sebou rudovláska zanechala.