Wings

Najdi se

Z pohledu Draga:

"Pořád nechápu co s tím mám co dělat já?" ptal jsem se už asi po šesté a dostal jsem jednu a tu samou odpověď. "Měl jsi k Luně nejblíže, takže jestli na tebe v nejbližší době pomyslí, budeme více méně schopni určit její přibližnou polohu."
"To už jsem slyšel. A co když nechci?"
"Tak pro nás nemáš žádnou hodnotu a jsi psanec. Buď půjdeš zase na samotku nebo tě rovnou zabijeme." řekl lhostejně dozorce, který mě měl na starosti. Procházeli jsme laboratoří. Do nosu se mi dostávaly různé zápachy a nutilo mě to kýchat. "Na. Je to otravné." zavrčel dozorce a podal mi šátek. Zavázal jsem si ho okolo krku, tak aby mi zakrýval nos i pusu. Pomohlo to. Konečně jsme prošli celou laborkou a dostali se do technické části. "Radši si ten šátek nech. Mohly by se ti poškodit plíce a to je to poslední co bych ti doporučil." utrousil a nasadil si také roušku. Zde se sestrojovaly nové technologie a všude ve vzduchu se vznášely jemné kovové piliny, které mohly být smrtelně nebezpečné po vdechnutí. Raději jsem i přivřel oči.
Jakmile jsme prošli i touto částí, tak jsme se ocitli tam, kde jsme potřebovali. Zde bylo centrum všech akcí. Vzadu byly obrazovky, 3D mapy a různé velitelské můstky s obleky pro dálkové ovládání botů. Mě však zavedl úplně na druhou stranu.
Tady se nacházely komory, do kterých se zavřelo tělo a potom se mohlo používat na různé testy. Třeba když to byl někdo, kdo měl nějaké důležité informace a nedopatřením ho zastřelili, tak jeho schránku dali do boxu a za pár hodin znali vše. Jediný důvod toho proč tato metoda nebyla moc oblíbená bylo to, že byla hodně energeticky náročná a kvůli jednomu boxu se musela odpojovat od energie dvě oddělení. "Moment. Vy mě chcete zavřít tady do toho jako mrtvolu?" zastavil jsem se. "Ne. Pro tebe jsme to upravili." protočil očima dozorce a pokynul na nějaké IT týpky co stáli kolem prázdného boxu. Opravdu to vypadalo jinak než boxy na mrtvoly. Odhadnul jsem, že tenhle proces bude dvakrát tak náročný než proces pro mrtvoli, jelikož museli dbát na mé životní funkce. "Tohle je Schi, Xao, támhle vzadu je Paul a " zarazil se "někde by tu měl být X." představil mi ty týpky a oni jeden po druhém kývli nebo zamávali a dál se hrabali v obvodech. "X?" zeptal jsem se. "To je celkem ohraná přezdívka. Radši bych pravého X." utrousil jsem.
X je někdo, kdo se objevil i se Seanem nebo krátce po, pokud si dobře pamatuji to co nás učili. Je to nejvíc technicky zdatný hybrid. Nevíme jak vypadá. Nosí pořád nataženou kapuci a šátek, dlouhý plášť, rukavice a vysoké boty do terénu, ikdyž nikdo moc nechápe proč, když je pořád zalezlý u kompu. A také nikdy nic neříká. Jediná kdo s ním nějakým způsobem dokázala komunikovat byla Red, ta už asi jen tak nic neřekne, takže domluva s X by byla nemožná. Proto mě napadlo, že se bude jednat pouze o nějakého nadutého egoistu, který si myslí že by se mohl vyrovnat X. Co jsem slyšel, je X špičkový hacker a nabourání do systému větší organizace mu zabere sotva dvě minuty.
"Chlapče. My tu máme pravého X." odpověděl tajemně dozorce. "Teď tě svěřím tady Xaovi. Nemysli si, že je tohle béčkový tým. Tady jde o naše přežití. Musíme dostat Lunu zpátky za každou cenu." zavrčel a strčil do mě. "Jestli bude dělat nějaké nepříjemnosti, klidně mu dej do držky." prohodil k asiatovy a odešel k jednomu můstku. Otočil jsem se na Xaa. "Jestli se mě jen dotkneš prde, tak se neznám. Nemám na nic náladu." zavrčel jsem a roztáhl křídla, aby věděl, že to myslím vážně. Žádný vědec nebo dokonce IT mi nebude říkat co mám dělat. Otočil jsem se a udělal jeden krok a na krku jsem ucítil ránu. Nesložilo mě to, ale překvapilo mě, jak byl útočník přesný. Pomalu jsem se otočil na Xaa. "Tos udělal ty?" zavrčel jsem a napřáhl se, abych toho šprta naučil, že na mě nesmí ani sáhnout.
Ale on mou pěst zachytil nastavenou dlaní a po té mi ruku zkroutil za záda. "Nejsme žádná jednotka zoufalců. Jsme cvičení jak psychicky, tak fyzicky. Ani kdybych použil jednu ruku a měl svázané nohy, neporazil bys mne." zašeptal a pustil mě. "Ani se nepohneš, ale jestli chceš tak tě tam dotáhnu a připoutám. Potřebujeme jen tvoje tělo. Co si myslí tvůj ubohý mozeček nás nezajímá."
Zhnuseně, ale se špetkou respektu jsem si založil ruce na prsou. To bylo poprvé co se mi někdo z vrstevníků postavil a já ho nemohl nějak usadit.
"Tak co chceš?" zavrčel jsem. Xao si přitáhl židli, posadil se a na klín si položil notebook. "Potřebuji všechny tvoje vzpomínky na Lunu..do detailů." řekl a naklonil se ke mě jakoby chtěl slyšet nějaké drby. Prohlédl jsem si ho pořádně. Měl blonďaté vlasy se zelenou ofinou a tmavě zelené oči. "Ty jsi obarvený?" otázal jsem se zhnuseně. Opřel se o opěradlo židle jakoby ho to snad vyčerpáválo. "Jsem přírodní až na tu ofinu." řekl a začal si něco zapisovat do notebooku. "Takže blondýnka s tmavě zelenýma očima? Neřekl bych, kdybys nebyl asiat." vzal jsem si taky židli a dal si ruce za hlavu. "Nejsi tady, aby jsi komentoval můj vzhled hybride." zavrčel a já si teprve teď všiml, že nemá křídla. Nikdo z těch IT je neměl. "Vy jste lidé?" zavrčel jsem. "Copak? Nelíbí se ti představa, že jsme chytřejší než hybridé? Lidé vás klidně položí na lopatky, ale teď tu nejsme kvůli tomuhle. Najali nás a platí nás líp než prezidenta za to, že děláme tuhle primitivní práci ve vaší otřesné společnosti. Takže chceme, aby to i dál probíhalo takhle. Říkej vzpomínky." odbyl mě a něco začal ťukat na notebooku. "Já s vámi nechci spolupracovat. Takže moje posvátné vzpomínky s tou šáhlou holkou si nechám pro sebe."
Xao zamrzl uprostřed pohybu. "Ty pořád nic nechápeš co?" zasmál se a pomalu odložil notebook. Zpozorněl jsem. "Mě je to upřímně jedno, peněz mám na dvacet bohatých životů, ale tady rozhoduje každá minuta. Luna už klidně může být v plné síle a na jejich straně", odmlčel se, "a být připravená zničit hybridy." Ztuhl jsem. "Přemýšlej o tom." zašeptal a vydal se i s notebookem k "rakvi" do které by mě za chvíli měli zavřít.
Zůstal jsem sedět. "Ahoj." uslyšel jsem tichý hlas. Zvedl jsem hlavu. Neměl jsem ani moc času přemýšlet nad tím co říkal Xao. "Já jsem Schi." řekl drobný chlapec se zařízením připnutým na ruce. Říká se tomu Iskin. Má to mnohem větší výkon než papírové notebooky a ještě je to lépe přenosné. Připnete to na ruku a energii to čerpá z vás. "Ty máš Iskin? Máš na to zdravotní stav?" zeptal jsem se a překvapilo mě jak starostlivě to znělo. "O sebe strach nemám. O někoho jiného." sedl si na židli, kde před chvílí byl Xao. "Koukej." zapl Iskin a promítl se hologram velmi hezké dívky, která byla Schiovi podobná. "Tvoje sestra?" zeptal jsem se. Pokýval hlavou. "Unesli ji. Mohl jsem jí pomoci, ale váhal jsem moc dlouho. Ztratil jsem ji, musela už zůstat s nimi. Prosím.. Nebuď jako já." řekl to pomalu a bylo slyšet, že ho každé slovo stojí hodně síly. "Vypni ten Iskin." řekl jsem mu. Zadíval jsem se intenzivně na obraz dívky. Černé vlasy úhledně sčesané z čela, světle modré oči, ze kterých vyzařuje život a energie. A po ruce, která mávala na zhotovitele hologramu se vinulo tetování rozplývajícího vlka. "To tetování si nechala udělat den před únosem." zašeptal s pohledem upřeným na mě. To mě donutilo si Schiho detailně prohlédnout. Měl stejné oči jako jeho sestra. Byli si vůbec hodně podobní. Jako dvojčata, ale Schi měl kudrnaté vlasy zatímco holka v hologramu je měla rovné. A navíc dívka v hologramu vypadala plná života a impulzu, ale Schi vypadal jakoby chtěl skočit z mostu.
"Nechápu proč mi to tu říkáš." zavrčel jsem a vypl jsem mu Iskin. Najednou jakoby procitl a popadl mě za ramena. Jeho stisk byl celkem silný na to že jeho noha byla jako má ruka. "Protože chci aby sis uvědomil, že ti to může připadat otravné, ale jakmile to někdo vezme a dá pryč, tak zjistíš jak moc ti to chybí. Ale potom už to zpět nedostaneš." Jeho zorničky byli rozšířené a jeho stisk se stahoval. "Hele, v klidu kámo." uklidnil jsem sebe i jeho.
Tohle jsou totální šílenci. Magoři. Až budu v té rakvi tak tam určitě pustí nějaký plyn, aby se mě zbavili. Potřebují stejně jen moje tělo.
"Vypadni." zavrčel jsem a roztáhl křídla. "Zachráníš Lunu i celý druh hybridů. Víš to?" couvl a pomalu odešel.
Okamžitě jsem zaujal stabilní postoj jelikož jsem čekal, že přijde i ten poslední. Po chvíli jsem se pořádně rozhlédl okolo sebe. Ten poslední týpek si tam pořád motal kabely. Úžasná parta. Pomyslel jsem si ironicky a vydal se k němu. "A ty mi nic do hlavy hučet nebudeš?" zeptal jsem se a založil si ruce na prsou. "Je mi to jedno." odbyl mě a dál se vrtal mezi kabely. "Co?" trochu mě to zaskočilo. "Říkám, že mi to je jedno." zopakoval trochu hlasitěji, abych ho slyšel. "Slyšel jsem to i před tím."
"Tohle mi je taky jedno. Jdi pryč." zavrčel a postavil se ke mě zády. Černovlasý kluk, snad mladší než já, s hnědou barvou očí, která přecházela do tmavě oranžové, se na mě ani nepodíval a poslal mě do prdele. Přišel mi i takový trochu emo se svým stylem oblékáním.
"Takže tobě... "začal jsem, ale on mě zastavil jedním pohybem ruky, dva prsty zapíchl do vzduchu před mýma očima aniž by se podíval kam míří. "Ano. Je mi to z celého srdce jedno. Tohle je má práce," zatáhl za kabely, které měl v ruce "a všechno ostatní mi je ukradený." zašeptal a pomalu prsty oddálil.
Zacouval jsem. Měl jsem jasno. Tady s tím týpkem nechci mít určitě nic společného. "Ty jsi Paul. Je ti jedno i ten chudák s Iskinem?" zkusil jsem ještě něco. Paul jenom zavrčel a strčil si do uší sluchátka a pustil si nějaký metal. Asi jo.
Jelikož jsem nevěděl co dělat, tak jsem se posadil na jednu židli nedaleko a začal přemýšlet.
Když jim nepomůžu, tak stejně začnou bez mého svolení, ale bude jim to trvat dýl. A mezi tím by se Luna mohla přeměnit a přidat se k andělům. Ta přeměna ji bude bolet. Je mi jí líto. Chtěl bych být s ní.
Najednou jsem ucítil mokro na tváři. Setřel jsem si slzu. Mám o ní strach. Za její bolest můžu já a jsem si toho plně vědom. Kdybych se v té ulici nechal porazit tím týpkem, tak by nemusela trpět. Už mi došlo, že byl od andělů.
Jsem takový sobec. Zvedl jsem se a židlí jsem mrsknul o zem. "Xao!" zařval jsem. Asiat se na mě otočil s vědoucím pohledem a zakřičel na mě zpátky "Tak dělej! Já věděl, že ti to dojde." a poklepal na rakev. Rozeběhl jsem se a cestou jsem shodil pár věcí. Xao to okomentoval "Ještě víc věcí si shodit nemohl?"
"Promiň. Hned to napravím." a strčil jsem do klubka kabelů, které se sesunulo na zem. "Tak dělejte už něco. Luna může být v průšvihu!"
"Myslíš že bude schopná dělat problémy, když je v neznámém prostředí?" zasmál se Xao. "Je vidět, že ji neznáš." ušklíbl jsem se.
"Pohyb. Sám si říkal, že každou minutou je blíž k přeměně a jestli ji oblbnou tak jsme v háji všichni." utrousil jsem a snažil se tu rakev otevřít. "V klidu. Musíme tě nejdřív napojit." řekl a začal ze dvířek pod rakví vytahovat různé hadičky a dráty. "Ale slib mi jednu věc. Až Lunu lokalizujete, chci být v jednotce, která ji půjde vzít zpátky." řekl jsem to opravdu vážně.
"Víš, vzhledem k tvé současné pozici bych radši mířil k nižším cílům. Chtěl jsi jí pomoci utéct a málem tě zabili, takže buď rád, že můžeš aspoň sledovat při práci nás." zakašlal a pokračoval " Takže.. Potřebuji nějaké informace o Luně a v jaké souvislosti by na tebe mohla myslet." vzal si opět notebook, když konečně všechny hadičky a drátky vyndal. Zděsil jsem se. Tohle všechno na mě připojí? Mrtvoly na sobě tolik připojení nemají. Musí vlastně sledovat moje životní funkce.
"No když jsem ji sem přivedl, tak předtím jsem zabil nějakého kluka, který se mi postavil do cesty. Nejspíš to byl anděl, ale zarazilo mě to, že dřív než jsem mu rozerval břicho, tak zašeptal Lunino jméno. A pak také bylo divné, že s ním nikdo nebyl. Byl sám. Nevím jestli Luna viděla jak jsem jeho tělo potom hodil do popelnice, ale byla jen schovaná za rohem, takže asi ano." dořekl jsem a v krku jsem měl sucho. "Zajímavé. Opravdu byl sám?"
"Jo byl."
"Dobře. A něco dalšího?"
"Když jsem se objevil u Luny na pokoji, tak se mě lekla, ale jinak se ke mě chovala jako k rovnocennému. Nejspíš nechápala v jaké je situaci, ale i potom když jsem jí vyhrožoval, že ji střelím tak byla hrozně drzá a nebála se ozvat." při téhle vzpomínce jsem se musel usmát. "Chápu."
"No a pak jsem ji celou cestu z laborek až do testovací sekce vláčel na zádech. Byla pěkně těžká a ještě se pořád vrtěla. Ale pak..po řezání se začala chovat divně. Jakoby se všechna její drzá odvaha vytratila a asi kvůli tomu nás potom chytili. Měl jsem i pocit, že její oči trochu ztmavly, ale to bylo asi jen světlem."
"No jasný. Hele..za chvíli přijde X, takže ještě se tě párkrát na něco zeptám a potom začneme."
Napjaly se mi svaly. Po prvé uvidím X.