Old friends. New love?

Kapitola 3

Druhý den jsem do školy nešla. Taťka si to tak přál. Chtěl vyřešit věci s matkou a chtěl, abych u toho byla.

''Dneska nečekej. xx Rainy''

''Co se děje?''odepsala Lolita.

''Zítra vysvětlím...''

Máma se na mě ani nepodívala. Možná ano, ale já nestálo o to, koukat se na ni. Řešili se věci násedující: Proč? Jak dlouho? Majetek. Rainy. Máma jako právnička se v tom vyzná. Ale taťka má taky výhodu. Má na své straně mě. Jednotlivé věci vysvětlím tak, jak se prozatím vyřešily.

Proč? Zalíbil se jí, na mé třídní schůzce. Já osobně toho lituji, kdybych řekla aby tam šel taťka možná se to nestalo. A možná jo, někde jinde.

Jak dlouho? Údajně je to mezi nimi vážný (jak sama matka vysvětlila) tři měsíce. Možná mluví pravdu, možná ne. Nevěřím jí.

Majetek. Rodiče se prý rozdělí půl na půl. Táta byt-máma chata. Auto má každý své a účet taky a i kdyby, je to jejich věc a nehodlám se do toho motat.

Rainy. Oba páry očí se upřely na mně. Já měla jasno. Koukla jsem tátovi do očí a poprvé za celou tuto podivnou rodinnou poradu promluvila. ''Bude mi sedmnáct. Za rok budu plnoletá ale to nemění nic na tom, že budu s tebou tati.'' Rozhodla jsem se tak nejen kvůli chování matky,lítosti k tátovi ale taky kvůli tomu že se u táty budu mít líp.Ve všech směrech. Máma to asi akceptovala a i kdyby ne, stejně by musela. Máma vyřídí takové ty rozvodové papíry a domluví to u soudu. Zbytek odpoledne matka strávila tím, že balila své oblečení do kufrů. A že toho bylo. Potom se objevila ve dveřích mého pokoje. Četla jsem si a nenechala se rušit. Stála tam, se zvláštním úsměvem a jak jsem samozřejmě čekala, vyrušila mně.

''Ach Rainy. Ten včerejšek mně mrzí. Stalo se to, co se nejspíš stát muselo. Omlouvám se za ta ošklivá slova, které jsem ti řekla. I kdybys byla nejhorší dítě co v dětském domově bylo, chtěla jsem tě mít doma. Vyplnila si to prázdné místo v srdci, které prahlo po dítěti. Pamatuj si, že tě miluju, ač nejsi moje moc tě miluju a navždycky budu Rainy.''řekla a já vzhlédla od knížky. Po obličeji se jí kutálely slzy a mě jí bylo líto. Přisedla si na mou postel a pokračovala:''Doufám, že za mnou budeš chodit. Samozřejmě to musíš vědět ty, jestli chceš. Zatím budu bydlet v kanceláři, v tom pokoji co sem tam někdy přespala. Až si najdu byt, můžeš za mnou přijít, třeba na oběd, můžeš u mě kdykoliv přespat, budeš tam mít svůj pokojíček. Budeš mi tam chybět. Bude mi chybět tvoje kritika při vybírání oblečení, chybět mi budou tvé starosti, které jsi mi do detailů líčila. Smání se tvým vtipům a nebo jen obyčejné mlčení při čaji, když mně nebo tebe něco trápilo.'' Po tomhle proslovu došlo na slzy i u mě a to se moc často nestává. Málokdy brečím. Zajímavý, během jednoho dne už jsem brečela třikrát.Objala jsem ji a promluvila:"Maminko moje. Včera jsem vypěnila a tobě je jasné, že ti to nikdy neodpustím. Upřímně to v plánu nemám. Budu za tebou chodit,ale opravdu netoužím po tom, setkávat se s mým třídním učitelem.''slovo mým jsem zdůraznila.

''Chápu tě Rainy. Ale nikdo neví jak to mezi námi bude, co ty víš možná se vezmeme a budeme bydlet spolu. A potkávat se s ním budeš. Hlavně ve škole...''

''Ve škole to ještě pochopím, ale vídat ho i doma, na to se zatím necítím.''

''Chápu Rainy. Už půjdu, tak se drž.''řekne.

Ani jsem si nevšimla, že mi na posteli nechala naši zarámovanou fotku s napsanými slovy: Promiň. Máma. Dala jsem si ji na komodu mezi ostatní fotky.

Byla jsem vyčerpaná a tak jsem se zmohla na sprchu,pusu věnovanou tátovi a spaní. Ani jsem nepřemýšlela nad mým neznámým. To se ráno hned změnilo.

A jéje, zítra škola. Tak tady jedna kratší kapitola. Děkuju za každé přečtení!!♥ Co nejlepší začátek nového školního roku! :D  :)

xx E.