Americká agentka

Kapitola 8. Shon událostí

Nemůžu spát. Je mi hůř, než kdykoliv předtím. Fury poslal proti mě vlastní kamarádku a zabil něco, na čem mi záleželo.

Sedím u sebe v pokoji a přemýšlím co dělat. Sbalím si a zmizím odtud. Bude to nejlepší věc, kterou mohu udělat. Ostatní to pochopí.

Sbalila jsem si. Naposledy prohlédla, jestli jsem si něco nezapomněla a odešla z věže.

Dopředu mám promyšlené, kam jí a kam ne. Byt jsem prodala, když jsem nastoupila k SHIELDu a z věže jsem právě odešla.

Jediný kdo mě pochopí a rád uvidí je Peggy. Bydlí v jednom starším domě, asi tři ulice odtud. Zazvoním na dveře a za chvíli uslyším kroky přicházející ke dveřím.

„Babičko!" vypískla jsem radostí, když jsem ji uviděla ve dveřích a padla jsem jí kolem krku.

„Páni, Lucy. Ty jsi ale vyrostla" zasmála se.

Pozvala mě dovnitř a začala připravovat kávu. Nabídla jsem se, že jí pomůžu. Když jsme měly hotovo, tak jsme si sedly a začaly si povídat.

„Jak si se měla, za tu dobu, co jsme se neviděly?" zeptala se mě a usmála se na mě.

„Měla jsem se dobře babi" řekla jsem poněkud ustaraně. Babička poznala, že není něco v pořádku a začala se ze mě tahat informace. Všechno jsem jí nakonec řekla, ale o Avengers jsem mluvila jako o anonymech. Nechci jí říkat, že jsem chodila dodneška s někým, koho milovala tenkrát.

„To je hrozné, proč si mi to neřekla dřív?!" vyjela na mě a já se jí lekla. Nikdy taková nebyla a nebo ano, ale když tušila něco, co nebyla pravda.

„Myslela jsem, že si s tím dokážu poradit. Tak, jak si mě vždy učila" a poklesla mi hlava.

„Jsi už asi dost unavená, že ?" zareagovala na mé chování. Já jen mírně přikývla. Odvedla mě do mého nového pokoje a popřála mi dobrou noc. 

Stále jsem nespala. Myslela jsem na Steva, jak mu teď asi je. Možná jsem udělala blbost, ale i možná ne. Nakonec jsem usnula.

Ráno jsem sešla dolů do obýváku a babička už byla vzhůru. Na stole byly noviny a já si je začala číst. Našla jsem si slušnou brigádu a to stačí na to, abych začala nový život.

Ještě to ráno jsem se tam vydala. Vzala jsem si na sebe černou blůzu se světle modrou, džínovou krátkou sukní nad kolena. Brigáda se týkala sekretářky u parlamentu, kde pracoval můj táta.

Ředitel mě poznal a vzal mě hned. Plat slušný a denně jsem pracovala od pěti do desíti. Perfektní na to, abych zapomněla na všechno.

Domů jsem se vrátila kolem jedenácti. Pořád se svítilo, ale babička touhle dobou už normálně spí. 

Vešla jsem dovnitř. Odložila jsem si věci na menší pult u dveří a šla jsem do obýváku.

„Ahoj babi. ty ještě nespíš?" zeptala jsem se, když jsem přicházela do místnosti. Jakmile jsem uviděla, kdo tam s ní je, málem se mi zastavilo srdce. 

Agentka v penzi a Kapitán ....

Když se na mě podíval. Uviděla jsem v jeho modrých očích stesk. Zřejmě těch několik dní, co už jsem konečně normálně prospala, on nespal.

„Lucy. Proč si mi lhala?!" začala se na mě zlobit, ale já jí nevnímala.

„Nechtěla jsem, vážně ne" odpověděla jsem jí se slzami v očích.

„Zlato, já jsem tě všude hledal" promluvil na mě a začal se ke mě blížit.

„My nemůžeme být spolu Steve. Ty už jsi na tyhle události zvyklý, ale já ne" a odstrčila jsem ho od sebe. 

Kapitán se na mě nechápavě podíval. Začala jsem utíkat po schodech nahoru a rychle do svého pokoje. Zamkla jsem a spadla těžkým pádem do své postele.

Uslyšela jsem kroky a zastavily se u dveří. Steve začal na mě promlouvat a omlouvat se mi. Nakonec to vzdal a řekl, že mi tu nechává menší dárek. Odešel a já se rozbrečela.

Po chvíli jsem otevřela dveře a na zemi byla malá krabička. Tu jsem otevřela a v ní byl řetízek s nápisem  I LOVE YOU . Nevydržela jsem to a s krabičkou v ruce jsem rozrazila dveře od domu.

Steve šel zrovna po ulici a našla jsem v sobě dost odvahy.

„Steve, Miluji tě!" zakřičela jsem na něj a on se zastavil a otočil směrem na mně.

Usmál se na mně a já taky. Běžela jsem k němu a skočila jsem mu do náručí. Potom jsme se pustili a nandal mi náramek.

„Moc se ti omlouvám, za všechno" začal se opět omlouvat.

„Prosím tě. Mlč už!" umlčela jsem ho a začala líbat.

Teď mi bylo jedno, jestli se někdo dívá. Hlavně už nechci nikdy bez něj být.