Americká agentka

Kapitola 10. Je konec?

Tony si nandal brnění Iron Mana a vylétl z lodi. Za ním letěl War Machine a Falcon. 

Natasha přistála na letišti a všichni vystoupili, až na mě a Steva.

„Teď nebo nikdy" začal Steve nervózně dýchat. Slyšela jsem tlukot jeho srdce, jako by bylo moje. Spíše, jako bychom byli spojení. 

„Ano" souhlasila jsem a vystoupili jsme za ostatními.

Stark začal programovat s J.A.R.V.I.S.em rozhlasový modul, díky kterému budeme moci mluvit na velkou dálku. Clint mi podal malinký mikrofon se sluchátkem, něco jako vysílačka.

„Když si nebudete vědět rady jak dál, rád pomůžu" řekl humorně Rhodey ve vysílačce.

Zneviditelnila jsem se a ostatní šli za mnou, když je Nat naváděla. Vnikli jsme dovnitř a nikdo tam nebyl. Nechápu to. Předtím jich tu bylo plno a teď nikdo. Popošli jsme kousek dál.

„Drazí Avengers. Jestli jste se přišli vzdát, uvidíme se u řídícího systému. Někteří z vás dost dobře vědí, kde je" ozval se z reproduktoru ženský hlas a nastalo ticho. 

Jelikož to bylo na nic, tak jsem se zviditelnila, aby mně všichni viděli.

„Taky jste to slyšeli?" ozval se nám z vysílačky hlas Iron Mana.

„Ano slyšeli, přepínám" odpověděl mu Kapitán.

„Znělo to jako ženský hlas, který dobře znám" řekla jsem do vysílačky.

„Aby to byla Maria, tak je to blbost. Ta by nic takového nikdy neudělala" pověděla nám Natasha ustaraně.

„Lidi, chce to plán. Ta ženská může být magor" řekl vážně Falcon ve vysílačce.

Všichni si náhle všimli, že jsem pryč. Mezitím co mě hledali, jsem už dávno byla před dveřmi místnosti. Zneviditelnila jsem se a vešla dovnitř. 

Když jsem uviděla, kdo to celé řídí. No ani se neptejte. Zviditelnila jsem se .

„Alice!" zakřičela jsem na ní a otočila se na mě. Dost zle se šklebila a držela kámen.

„Vítej Lucy" přivítala mě a rozevřela svou náruč.

„Co se s tebou stalo?! Když jsem tě znala, byla jsi pro mně jako sestra!" vykřikla jsem.

„Bývalo, než se udála událost s Lokim a já získala kámen mysli" vysvětlila mi situaci a ukázala na všechny v sále.

Nebyli to oni. Byli pod její šílenou vládou a kamenem mysli.

„Alice Lestrengová! Odhoďte ten kámen a honem!" zakřičel přicházející Widow s pistolemi v rukou a týmem za sebou.

Alice se začala smát a já zneklidněla.

„Fury? Máte to potěšení?" zeptala se Furyho a ten dal povel armádě k pohybu.

„Jakmile bude mít ten kámen. Nezastavíme jí" oznámila jsem týmu a zneviditelnila jsem.

Běžela jsem proti Alici a pokusila se jí kámen vyrazit z ruky. Ta mě chytla pod krkem a odhodila. Tím jsem ztratila kontrolu nad schopností a byla jsem opět vidět. 

Steve a Nat bojovali proti Furymu. Iron Man a další, prorazili okna a vlétli dovnitř.

Dala jsem se dohromady a zkusila jsem to znovu. Vyšlo to a Alici vypadl kámen z ruky. 

Ale o chvíli dřív jsem ucítila palčivou bolest v zádech. Někomu se povedlo mě střelit ze zadu, když jsem se nesoustředila.

Na poslední chvíli jsem kámen Alici sebrala a ta teď vypadala, jako když se probudila ze špatného snu.

Bolest byla tak silná, že jsem pomalu sklouzla na kolena. Podívala jsem se na kámen a viděla jsem v něm sebe. Jak ležím v kómatu, právě v tuto chvíli.

Začala jsem se sesouvat k zemi, když v tom mě chytil Steve a pomohl mi si lehnout.

„Tohle celé je jen sen" řekla jsem chraptivým hlasem a podala jsem mu kámen.

„Jak to myslíš?!" chtělo se mu začít křičet.

„Jak jsem ti říkala o tom kómatu v mých sedmnácti letech. Já se z něho neprobudila" odpověděla jsem mu stejným hlasem.

Steve cítil jak povoluji a pomalu dýchám.

„Počkej. Prosím neopouštěj mě" začal nad mnou brečet a dal mi pusu na čelo.

„Budu pořád s tebou, věř mi" pokusila jsem se o úsměv a zavřela jsem oči.

Pohltila mě tma a viděla jsem světlo.