Cesta autobusem trvala asi deset minut, a od autobusu pěšky domů to bylo dalších deset. Celou cestu jsem se snažila z Harryho vytáhnout, kdo je ta holka. Nechápu, čeho se bál, stejně to už nic nezmění. „Faith, já s sebou vlastně nemám žádný věci…“ vzpomněl si Hazza a já se pousmála. „No, já bych řekla, že tvých věcí, co sis u mě zapomněl, tam je dost.“ Harry se zasmál. „Fajn. Hayley je doma?“ „Prosímtě, proč se ptáš, když za dvě minuty budeme tam?“ zasmála jsem se, ale Harry zůstal vážný. „Harry? Proč tě zajímá Hayley? Něco mi tajíš, poznám to.“ zamračila jsem se. Harry si povzdechl. „Tak dobře, čím dřív se to dozvíš, tím líp.“ Hlavou se mi honila spousta myšlenek – copak se Harrymu Hayley líbí? Nebo se snad pohádali? Žádná rozumná odpověď mě nenapadla. V tom ale Harry začal s vysvětlováním. „Hayley je ta holka…“ zašeptal. „Cože? Hayley a Matt?!“ vykřikla jsem, ale už jsme byli u dveří našeho domu a Harry mi naznačil, ať jsem zticha. Udělalo se mi špatně, jak mě Hayley mohla takhle podrazit? To, co jsem cítila teď, všechen vztek potlačilo. Byla jsem smutná, zklamaná a ukřivděná…
Podala jsem Hazzovi klíče, ať odemkne. Vešli jsme do domu a tam nás už vítala mamka. „Faith, kde jste tak dlouho? Ahoj Harry, ráda tě zase vidím.“ přišla Hazzu obejmout, já jen protočila očima a vysvětlovala jsem: „Ujel nám autobus, jeli jsme tím pozdějším…“ jenže to už mě máma neposlouchala a táhla Hazzu do kuchyně. Usadila ho ke stolu, a když se nedívala, Harry se na mě otočil a nahodil ‚umučený‘ výraz. Zasmála jsem se a zamířila jsem za ním. Máma nám nandala párky ve vajíčku a nalila nám čaj. Snažili jsme se najíst co nejrychleji, abychom co nejdřív mohli jít nahoru do pokoje.Jenže mezitím se ve dveřích objevila Hayley. Harry se málem udusil, když jí viděl. Poočku sledoval, jak se k ní budu chovat. Nahodila jsem úsměv a otočila jsem se k ní. „Ahoj Hay, jak bylo s Mattem?“ Hayley si v té rychlosti neuvědomila, že se ptám na Matta a odpověděla mi: „Jo, bylo to fajn, - počkej, cože?!“ „Hayley, nedělej blbou.“ naštvaně jsem jí řekla a ona jen pokrčila rameny. „Je to moje věc.“ odsekla a Harry výhružně zasyčel: „Hayley…!“ Zvedla jsem se ze židle a vlepila jsem jí facku, pak jsem se otočila a běžela jsem do pokoje. Tam jsem sebou plácla na postel a brečela jsem … a brečela … a brečela…
Nevím, kolik času uběhlo, když jsem si všimla, že u mě sedí Harry. „Faith? Kašli na něj, za to ti nestojí.“ utěšoval mě, já se zvedla a sedla si k němu. Hazza mě objal a uklidňoval mě. Nikdy jsem nechápala holky v mým věku, když vyváděly z rozchodu; vždyť jeden rozchod není konec světa. Jenže tady nešlo o to, že mě Matt nechal, ani o to, že mě vlastně nenechal, ale dělal ze mě blbou. Brečela jsem, protože mě podrazila moje nejlepší kamarádka, moje sestra, které se nemůžu jen tak vyhýbat. Teď jsem si přála zalézt do kouta a už nikdy odtud nevylézt… Asi po půl hodině jsem konečně přestala brečet a Harry mi podal kapesník, abych si utřela rozmazanou řasenku a vysmrkala se. „Dobrý?“ podíval se na mě a já přikývla. „Donesu popcorn a džus.“ oznámila jsem mu, ale on mě zastavil. „Ne, to je dobrý, já tam dojdu, zatím vyber film.“ Odběhl dolů do kuchyně a já zatím vyndala film Dear John. Na tenhle film jsme s Harrym koukali pořád. Pokaždé jsme si domýšleli jiný konec, a kolikrát jsme se u toho dost nasmáli. Jednou jsme třeba vymysleli, že si John přijel pro ponožky, které si u ní zapomněl, a proto měl takovou radost, když jí viděl. Možná vám to vtipné nepřijde, jenže den předtím si Harry u mě opravdu zapomněl ponožky a jel pro ně přes půlku města, že prý na zkoušku musí mít tyhle… Je to prostě číslo…
„Jsem tu, cos vybrala?“ přišel Hazza a zavřel za sebou dveře. „Dear John, jako obvykle.“ usmála jsem se. „Ale jdi, ten si ani pouštět nemusíme, můžeme ho odříkat, už ho známe nazpaměť.“ prohlásil Harry, ale stejně dal DVD do přehrávače a zapnul televizi. Sotva měl film začít, volal mi Matt. „Zvedni to.“ vybídl mě Harry a já jen zavrtěla hlavou. „No, jak chceš, udělám to za tebe.“ mrkl na mě Hazza a zvednul telefon. „Ahoj, Matte, řeknu ti to stručně – podrazil jsi mojí nejlepší kamarádku a já tě nemám rád, takže být tebou, moc nevylézám z domu.“ ani nečekal na odpověď a vypnul hovor. „Harry…“ „Faith, já jsem ho varoval, už když si s tebou začal. Řekl jsem mu, že jestli ti ublíží, tak mu osobně zlomím vaz, a to taky udělám.“ „Harry, nech to být, už s tím nic neuděláš.“ „Faith, nenechám ho, aby mu to prošlo jen tak.“ Povzdechla jsem si a už jsem neodpovídala. Vzala jsem ovladač a pustila film. Už jsem to dál nechtěla řešit, protože jsem věděla, že Hazza je výbušnější než kdokoliv jiný, a že má problémy s agresivitou. Nejednou se Harry porval, když na mě někdo měl nemístný poznámky. Ale mohla jsem si být jistá, že mně by nikdy neublížil. Nenápadně jsem se po něm podívala. Oči měl ztmavlé, viděla jsem, jak bojuje se vztekem. „Harry.“ povzdechla jsem si, a on dělal, že mě neslyšel. „Faith, slíbil jsem ti, že tě budu chránit. Slíbil jsem ti to jako malý holce a nikdy jsem to neporušil.“ „Ale Harry, chránit mě, přece neznamená každýho, kdo mi ublíží, zmlátit.“ „Neudělám nic, co by ti bylo ke škodě.“ ubezpečoval mě, ale stejně mi bylo jasný, co má v plánu. Je to Mattovo rozhodnutí a já mu do toho mluvit nechci. Mattovi je osmnáct, je o rok starší než Hayley, a pokud spolu chtějí být, já už s tím nic neudělám.
Když jsme dokoukali film, dojedli jsme popcorn a ostatní věci, převlíkla jsem se do pyžama a šla jsem se odlíčit. Hazza si mezitím vzal svoje věci na spaní a taky se převlékl. „Asi mám vytáhnout matračku, viď?“ zeptal se, protože vždycky spal na matračce a já na posteli, nebo obráceně. „Jasně, ale dneska tam spím já.“ usmála jsem se a Harry vytáhl matračku a ustlal na ní. „Ty hodně posiluješ, co?“ zeptala jsem se, když jsem viděla, jaké má svaly od doby, co u nás spal naposled. Zasmál se a přikývl. „Jo, teď už jo, konečně mi to vydrželo.“ „A co kapela?“ nějak jsem dění kolem jejich kapely nesledovala… „Jo, super, vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat.“ „No?“ „Pozítří máme předávání cen, a máme tam jít s doprovodem, tak jestli bys šla se mnou.“ „Harry, vždyť nemám co na sebe.“ zasmála jsem se. „Ale jdi, o to se postarám, zítra něco koupíme.“ usmál se a já rezolutně zavrtěla hlavou. „Nechci, abys za mě utrácel.“ „Ale notak, dlouho jsem ti nic nekoupil, tak mě nech ti koupit šaty.“ „Ale Harry…“ „Žádné ale, prostě zítra jdeme koupit šaty, jsi zlato, že se mnou půjdeš.“ povzdechla jsem si a zalezla si pod peřinu. „Dobrou.“
U sebe na matračce jsem nemohla usnout, tak jsem se zvedla a šla jsem k Hazzovi, který taky ještě nespal. „Nemůžeš usnout?“ „Pořád nad tím vším přemýšlím.“ přiznala jsem. „Tak spi u mě.“ navrhl Harry, a já se ani neobtěžovala vzít si svou peřinu a vlezla jsem si k němu. Harry na mě přehodil peřinu a přitáhl si mě blíž. „Už na to nemysli, Faith.“ dal mi ruku kolem pasu a já na chvíli zaváhala, jestli tohle je zvykem u nejlepších kamarádů, ale tu myšlenku jsem rychle zavrhla. „Nemůžu uvěřit, že mi to Hayley mohla udělat.“ povzdechla jsem si a Hazza mě napomenul. „Faith, mysli na něco jinýho.“ mlčela jsem a přemýšlela jsem nad Harrym. Nad tím, že na našem přátelství se něco změnilo. A to něco nám přátelství mohlo zničit. Pomalu jsem usínala, když mi Hazza vtiskl pusu do vlasů a azšeptal: „Dobrou noc, mám tě rád.“ neodpověděla jsem a ponořila jsem se do říše snů.
