Pohled Faith:
Harry měl dorazit za deset minut a já nic nestíhala. Najednou jsem začala plašit, co si vzít na sebe, jak si mám upravit vlasy… Jak já nenávidím pubertu, o všechno se moc starám! Nakonec jsem se rozhodla pro džínové kraťasy a volné tričko. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Ještě jsem se rychle běžela do kuchyně napít a v tom už zvonil Harry. Vypadal nějak zvláštně, to jsem viděla už z dálky z okna. Když jsem mu otevřela, mírně se pousmál a nastavil náruč. Se smíchem jsem ho objala. „Harry, viděli jsme se ráno.“ smála jsem se a Harry se jen ušklíbl. „To je dost dlouhá doba.“ protočila jsem očima a z legrace jsem ho bouchla do ramene. „Au! To bylo za co?“ zvedl obočí Harry. „Nesnaž se mě svádět.“ usmála jsem se jako andílek a on vyprskl smíchy. Abyste to pochopili – je to Harryho oblíbená fráze. Vždycky, když na něj nějaká holka dělá oči, tak jí řekne: ‚Nesnaž se mě svádět.‘ Občas se mu divím, vždyť by si mohl někoho najít. Je naprosto dokonalej – rozumí holkám (to je co říct), umí utěšit, rozesmát, ale i rozbrečet – no řekněte, nepřáli byste si být jeho holka? A vtom je právě ten problém… Být po jeho boku každý den a nezamilovat se? Nevím, jak dlouho to ještě zvládnu…
„Hej, Faith, nespi!“ drcl do mě Harry, když jsem dost dlouhou chvíli stála opřená o futra a zírala jsem kdoví kam. „Promiň, zamyslela jsem se.“ „To jsem si všiml.“ rozesmál se Hazza a kývl hlavou, ať jdu do auta. Následovala jsem ho a po chvíli jsme už seděli v autě. „Kam jedeme?“ nadzvedla jsem obočí. „Překvápko.“ „Ale no tak, žádný další překvapení!“ otráveně jsem mlaskla a Harry si poraženecky povzdechl. „Copak nemáš ráda moje překvapení? Ale jak chceš, no. Louis má trénink a já myslel, že bysme se na něj mohli jet podívat a pak si zajít na véču.“ usmál se. „S Louisem?“ vytřeštila jsem oči. „Sami, ty trubko.“ zasmál se Hazza a já se zatvářila uraženě. Na to konto se mi Harry celý zbytek cesty omlouval, až jsem ho musela bouchnout autoatlasem po hlavě, aby zmlknul.
Konečně jsme dojeli k fotbalovému hřišti, kde měl Louis trénink. Bylo to to samé hřiště, kde mi Harry řekl, že mě Matt podvádí. „Promiň, nedošlo mi to…“ zkousl si ret Harry, když viděl můj výraz tváře. „To je v pohodě…“ ujistila jsem ho, a snažila jsem se potlačit nervozitu, kterou jsem cítila v žaludku. Harry se na mě dlouho díval. „Nemusíme tam chodit, jestli nechceš.“ šeptal a při tom očima pátral v mém obličeji. „Ne, já to zvládnu, jdeme.“ pousmála jsem se a Hazza mě chytil kolem ramen. Během dvou minut jsme došli k tribunám. Louisovi fotbal šel vážně dobře. Byla jsem v klidu, povídala jsem si s Harrym, až do doby, kdy jsem si všimla hráče přicházejícího na hřiště. „Ehm…Harry….“ dloubla jsem ho do žeber, aby se podíval na to místo, kde stál ON. Harrymu ztmavly oči vztekem, když spatřil osobu kráčející k tribunám. „Počkej tady.“ nakázal mi. „Ale Hazz…“ „Zůstaň tady!“ zvýšil na mě hlas a já už jen viděla, jak běží po schodech k dolní části tribuny. Asi nebyl nejlepší nápad ho upozorňovat, že tady Matt je. Moc dobře jsem věděla, co se stane. Chvíli jsem je pozorovala, jak se o něčem dohadují. Pak už jsem jen viděla, jak oba zamířili ke dveřím do šaten. Matt asi nevyvázne bez újmy…
Jak řekl Harry, tak jsem udělala. Seděla jsem na tribunách a čekala, až přijde. Jenže když nepřicházel deset minut, začínala jsem si dělat starosti. Byl by schopný Matta zabít, a nechtěla jsem, aby to udělal. Ne kvůli Mattovi, ale kvůli němu. Vždycky, když někoho zbil, pak toho litoval. Z nějakého důvodu jsem měla pocit, že u mě tomu je jinak. Kdokoliv ublížil mně, dostal od Harryho pěkně ‚za vyučenou‘. Ale on toho nikdy nelitoval. Chránil mě víc, než mě kdy chránil můj vlastní táta. Zvedla jsem se a zamířila jsem do pánských šaten. Když jsem došla ke dveřím, potkala jsem se s Mattem. Jen po mně hodil nenávistný pohled a prošel kolem mě bez jediného slova. Hned za ním šel Harry. „Faith.“ zamračil se. „Říkal jsem ti, ať počkáš.“ „Já čekala. Deset minut. Pak mě to přestalo bavit.“ sladce jsem se usmála, ale Harryho zamračená tvář zůstala pořád stejná. „Harry?“ opatrně jsem se zeptala, on mě beze slova chytil kolem pasu a vedl mě zpátky k tribunám. Nechápala jsem jeho chování. To ho tak naštvalo, že jsem šla za ním? Zkusila jsem tedy jinou taktiku, změnila jsem téma. „Ty, Hazz, kdy jedeš za mamkou?“ Harryho rysy okamžitě povolily. „Měl jsem jet zítra, ale management nám naplánoval ten oběd, takže…“ „Můžeš jet hned potom.“ skočila jsem mu do řeči a on zastavil a podíval se na mě. „Chtěl jsem, abys jela se mnou.“ „Hazz, musím se učit, píšeme velkej test, nemůžu jet…“ „Nebudeme tam dlouho…Faith, prosím, mamka tě neviděla už celou věčnost.“ žadonil Harry a dělal na mě psí oči. „Fajn, ale jestli se kvůli tobě nestihnu učit, budu ti to vyčítat do konce života.“ zamračila jsem se na něj, pak jsme oba vyprskli smíchy. „A hele, koho tu máme.“ ozvalo se za námi a oba jsme se otočili. „Ahoj, Louisi.“ usmála jsem se a on mě s velkým úsměvem objal. Byla jsem zaskočená, protože jsme se skoro neznali, ale všechno mi došlo, když radostně zvolal: „Vítej v naší rodině!“ tázavě jsem se podívala na Harryho a on přikývl. „Řekl jsem mu to.“ „Aha…Každopádně, je to jenom jako, Loui… Nemůžeme to dělat až moc skutečný.“ napomenula jsem ho. On si mě pobaveně prohlédl a pak se stejně podíval i na Harryho. „To si vážně oba naivně myslíte, že se to po čase nezmění v opravdový vztah? Tak jako tak se do sebe zamilujete.“
Pohled Harryho:
„To si vážně oba naivně myslíte, že se to po čase nezmění v opravdový vztah? Tak jako tak se do sebe zamilujete.“ zasmál se Louis a já na něj zůstal koukat, div že ne s otevřenou pusou. Jako první odpověděla Faith. „To nehrozí, jsme kamarádi už dlouho, jsme zvyklí se k sobě chovat hezky a trávit spolu čas.“ namítla a na čele se jí vytvořila jemná vráska, od toho, jak se zamračila. „Faith má pravdu.“ Odkašlal jsem si. „My to zvládneme…“ Louis se na mě pochybovačně podíval a já se rychle snažil vymyslet nějakou výmluvu, abych mohl odejít. „Ehm…Zapomněl jsem si v autě mobil, hned jsem zpátky.“ vykoktal jsem ze sebe a rychlým krokem jsem mířil k parkovišti.
No tak, Styles, vzpamatuj se, co se to s tebou sakra děje?! Pomyslel jsem si a zhluboka jsem se nadechl, sotva jsem došel k autu. Problém byl totiž v tom, že jsem si nebyl tak úplně jistý, co se týká mých citů k Faith. Ano, bylo jí teprve patnáct, znali jsme se dlouho… Ale každý den s ní byl pro mě jako sen, už jsem si nedokázal představit být bez ní. Rozuměli jsme si, bylo nám spolu dobře… Vždycky, když jsem jí viděl se smát, zahřálo mě u srdce. Když brečela, bylo to, jako by tím někdo ubližoval i mně. Nedopustil jsem, aby jí někdo ublížil. Zkrátka a dobře – měl jsem pocit, že se do ní pomalu, ale jistě zamilovávám. A takhle jsem to nechtěl. Takhle to nemělo být.
Když jsem se trochu uklidnil, vrátil jsem se na hřiště. Louis a Faith si vesele povídali, a nejspíš si nevšimli, že to byla jenom chabá výmluva. „Už bychom měli jet.“ otočil jsem se k Faith a ona přikývla. „Ráda jsem si s tebou popovídala, Loui. Těším se na sobotu.“ usmála se Faith na Louise a já se zamračil. „Co je v sobotu?“ zeptal jsem se Louise a on nadzvedl obočí. „Přece naše grilovačka. Divil jsem se, že o tom Faith neví.“ „Louis říkal, že se alespoň seznámím i s Eleanor a tak…“ nadšeně vysvětlovala Faith. Mlčky jsem kývl hlavou. „Uvidíme se doma, Louisi, zatím.“ mávl jsem na něj a spolu s Faith jsme šli k autu. Louis si mě nedůvěřivě prohlížel, ale pak se otočil a vrátil se k tréninku. Následující dvě hodiny strávím s Faith na večeři. Už při tom pomyšlení jsem se musel pousmát. Ale já jí nemohl milovat. Nemohl jsem…
Taaak nová část... Víte co, času moc nemám, takže části budou přibývat maximálně jedna za týáden, navíc to čte dost málo lidí, tak je zbytečný se stresovat kvůli tomu, kdy přidám další...A nápady moc nejsou, mám nějaký krizový období :D :D ale v příští kapitole se to ranec všechno zvrtne, to se těšte :P :D :))) TADY dávám průbežné info o nových dílech! https://www.facebook.com/PribehyAdminkyPezz -Pezz
