Pro začátek se vám nejspíš představím, že? Jmenuji se Faith Donovan a je mi patnáct. Bydlím v Doncasteru. Můj nejlepší kamarád je Harry. Harry Styles z One Direction. Je to kluk, kterému můžu říct všechno, kamarádíme se už strašně dlouho. Nejdřív jsem měla strach, že Harryho ta sláva nějak změní, ale naopak. Je to ještě větší zlato než předtím. Nejlepší na tom všem je, že jsme si předem dohodli hranice. Chceme zůstat přátelé, a proto si ani jeden z nás nemusí nic vykládat nějak jinak, než to ten druhý myslel. Jestli čekáte nějaký komplikovaný život, tak ten vážně nemám. Jsem šťastná. Mám kluka, chodíme spolu teprve půl roku, ale nedovedu si představit být s někým jiným. Jmenuje se Matt. Poslední, co asi chcete vědět, je něco o mojí rodině. Mám mámu a tátu, kteří spolu šťastně žijí už 20 let, a perfektně si s nimi rozumím. I se svou sestrou Hayley vycházím dobře. Je jí sedmnáct a je pro mě zároveň nejlepší kamarádka. Bez Hayley a Harryho bych si svůj život nedokázala představit. No a abych nezapomněla, pokoj se mnou sdílí ještě jeden člen rodiny – můj pes Johny. To je asi jediná bytost, která mě dokáže dost rychle vytočit. Aby ne, má v oblibě slintat mi na spodní prádlo a trhat mi džíny. Ale co, vždyť bez něj by můj život byl pořád stejný – on mi aspoň občas přinese nějaké to překvapení, ač ne vždy příjemné.
„Faith, zvoní ti telefon!“ křičí máma na celý dům a já rychle sbíhám ze schodů dolů. Vletěla jsem do kuchyně jako blesk a vzala si od mamky mobil. Když jsem viděla jméno volajícího, na tváři se mi rozlil úsměv. „Ahoj, zlato.“ „Faith? Hele fakt mě to mrzí, ale dneska do toho kina nepůjdeme. Volal mi trenér, že mám zítra zápas a máme mimořádný trénink.“ Upřímně, poslední dobou měl Matt tyhle ‚nečekané‘ extra tréninky docela často. Harry už mi párkrát naznačoval, že bych Mattovi neměla věřit každou jeho výmluvu, jenže já to pořád ignoruju, protože vím, že Harry a Matt se nesnáší. Povzdechla jsem si. „Další trénink? Matte, to už je po páté za sebou… Jsi si jistý, že jde jen o fotbal?“ konečně jsem byla schopná tu otázku vyslovit nahlas. „Faith, to myslíš vážně? Jasně, že jde jen o fotbal ,copak si myslíš, že ti lžu?“ v jeho hlase jsem slyšela napětí a tak jsem radši v tomto rozhovoru nepokračovala. „Ale Matte, to jsem přece neřekla. Dobře, tak se domluvíme na jindy.“ „Jo, jsi fakt zlato, měj se.“ Bez rozloučení jsem hovor vypla a mobil jsem flákla na stůl. Zamyšleně jsem si sedla na kraj kuchyňské židle a zírala jsem do zdi. „Děje se něco?“ přišla ke mně mamka a já jen zavrtěla hlavou. Obvykle jí říkám všechno, ale v tuhle chvíli byli jen dva lidé, se kterými jsem chtěla mluvit. „Mami, kde je Hayley?“ zeptala jsem se. „Hayley má přece brigádu v pekárně, dneska tam je celý den.“ „Aha. Tak víš co? Zajdu za Harrym, nevadí?“ „Jasně že nevadí, pak přijďte k nám, vyřiď mu, že ho zvu na večeři.“ přikývla jsem, nazula jsem si tenisky a zamířila jsem na autobus.
Protože jsem věděla, že Harry spolu se svým kamarádem Louisem právě teď pobývá v Doncasteru, nemusela jsem jezdit daleko. Autobus mě vyzvedl u fotbalového hřiště, kde kluci dnes měli být. S Louisem, Niallem, Zaynem a Liamem jsem se moc neznala. Když už jsem byla s Harrym, byli jsme spolu sami, takže s klukama si nějak extra ani nemám o čem povídat. Ale to nevadí, všichni vypadají moc fajn. Harry mi říkal, že chce, abych je poznala víc, a tak tohle léto budeme trávit všichni společně. Uznávám, že jsem z toho trochu nervózní… Došla jsem až k zábradlí, které oddělovalo hlediště od hrací plochy a chvíli jsem jen tak stála a koukala se, jak si Harry s Louisem kope. Pak si mě Harry všimnul, usmál se a zamířil ke mně. „Ahoj, Faith, co ty tady? Myslel jsem, že máš být s Mattem.“ poznamenal, podlezl zábradlí a objal mě. „Matt mi to zase zrušil.“ povzdechla jsem si a zamávala jsem blížícímu se Louisovi. „Vlastně, o něčem jsem s tebou chtěl mluvit.“ svraštil čelo a odtáhl mě k tribunám. Vyšli jsme schody až nahoru, těsně pod střechu. Tam jsme si sedli a Harry si nervózně zkousl ret. „Tak o co jde?“ zeptala jsem se, jenže Harry pořád mlčel. „Harry…“ dloubla jsem ho do ramene a on konečně spustil. I když bych možná byla radši, kdybych nic takového neslyšela.
„Viděl jsem Matta. Má teď tréninky těsně před tím, než si sem chodíme zakopat s Louim.“ „Proto jsi mě táhl až sem nahoru? Abys mi řekl, žes viděl Matta? Podívej, Harry, já vím, že ho nemáš rád, ale do vašich sporů mě netahejte.“ „Matt tě podvádí.“ vypadlo z Hazzy a hned co to řekl, si složil hlavu do dlaní. „Ale Harry, co to meleš? To je blbost.“ zasmála jsem se. „Faith, sama si nejsi jistá. To ti nepřide divný, že měl několikrát za sebou nehlášenej trénink? Vždyť jeho trenér takovej není. To je zase něco, co vím já.“ „Hele, jen proto, že se ti nezdá organizování jeho tréninků, nemuséš hned dělat tragický závěry.“ zavrtěla jsem hlavou a Harry se mi podíval přímo do očí. „Faith, viděl jsem ho s tou holkou. Vím, kdo to je. A vím, že dneska bude trávit večer s ní.“ řekl potichu a čekal na mou reakci. „Blbost.“ namítla jsem. „Faith, ty mi nevěříš?“ nadzvedl Hazza obočí. Když jsem dlouho neodpovídala, kývl hlavou a zvedl se ze sedačky. „Já si to myslel. Proč jsem se vůbec namáhal…“ scházel po schodech dolů k Louisovi. „Harry počkej!“ zavolala jsem za ním, on se zastavil v půlce schodů a počkal až k němu doběhnu. „Kdo to je?“ zadýchaně jsem se zeptala. Harry odvrátil svůj pohled pryč. „Harry?“ zašeptala jsem. Proč mi to nechce říct? Harry se zhluboka nadechl. „Nemůžu ti to říct, Faith. Neptej se mě na to, prosím.“ „Ale..“ „Žádné ale, Faith. Věř mi, že by ti to ublížilo ještě víc.“ zavrtěl hlavou a oblékl si mikinu. „Takže na večer nemáš plány?“ změnil téma a usmál se. „No, vlastně už ne.“ uznala jsem. „Máma ti vyřizuje, že k nám máš přijít na večeři. A víš co? Chceš u nás rovnou přespat?“ navrhla jsem. „Popcorn, gauč, filmy, limča?“ zasmál se Harry. „Jo…jo, to teď potřebuju.“ přikývla jsem a pokusila jsem se o úsměv. „Super, to beru.“ souhlasil, vzal mě kolem ramen a sešli jsme dolů k hřišti. „Louisi? Dneska spím u Faith, tak se uvidíme zítra na zkoušce.“ rozloučil se Hazza s Louim, já mu zas jen zamávala a odešli jsme.
Autobus nám ujel těsně před nosem. „Mám to ale dneska štěstí.“ zamračila jsem se a Harry se jen soucitně usmál. „Za chvíli pojede další, tak si sedneme tady na zastávce a počkáme.“ rozhodla jsem a sedla jsem si na lavičku. Začínalo se ochlazovat a já měla jenom tílko a kraťasy. Hazza si asi všiml, jak se klepu, protože si sundal mikinu a podal mi jí. „Díky.“ vděčně jsem se usmála a oblékla si jí. „Jak dlouho to trvá?“ zamyšleně jsem se zeptala. „Co?“ nechápal Hazza. „Matt a ta holka…“ „Jo tak. Faith, už na to nemysli, ano?“ „Proč se se mnou normálně nerozešel? Proč udělal tohle?“ ptala jsem se Harryho, i když on nevěděl odpověď, stejně jako já. „Faith?“ promluvil Harry do prázdna. „Hm?“ „Mám tě rád.“ zašeptal a objal mě. „Já tebe taky.“ odpověděla jsem mu a vděčně jsem se uvelebila v jeho náruči. Hazza se na mě chvíli jen díval a pak prohodil: „Nemusíš být silná. Přede mnou ne...“ „Já vím…“ přikývla jsem. Jenže já nebyla zas tak smutná, převažoval vztek. „Hele, už to jede.“ opatrně mě od sebe odstrčil Harry a pomohl mi vstát. Vzal si svou tašku a nastoupili jsme do autobusu.
