„Jsem doma.“ zabručela jsem, když jsem vešla do dveří. „Faith, zlatíčko, kdes byla tak dlouho?“ „S Harrym.“ odpověděla jsem a chystala jsem se jít do svého pokoje. „Jsi s Harrym častěji, než s Mattem.“ „To není nic zvláštního. Rozešli jsme se.“ pokrčila jsem rameny a v tom přišla Hayley. Máma jen nechápavě zvedla obočí. „Rozešli? Proč?“ „Možná by ti to mohla vysvětlit Hayley.“ zasyčela jsem, hodila jsem si bundu na židli a vyběhla jsem schody nahoru. Sedla jsem si na postel a vytáhla jsem notebok. Pustila jsem si Youtube a koukala jsem na klipy kluků. U Little Things jsem se rozbrečela. Já nevím, buď se mnou najednou začala cloumat puberta, nebo mě vážně tak sebral ten rozchod. Jenže rozchod nebylo to jediné, co mě trápilo. Nejhlavnější byl Harry. Harry a jeho pohledy, jeho tón hlasu, když se mnou mluvil, jeho zrchlený tep, když mě objímal. Proč? Takový nikdy nnebyl. Zapípala mi sms. Přes rozmazanou řasenku jsem skoro neviděla, ale nikdo jiný, než Hazza by mi nepsal. Utřela jsem si oči a přečetla si obsah zprávy. Bylo tam: Za hodinku jsem u tebe, doufam, ze nemas na vecer nic v planu ;) Hazz xx. Povzdechla jsem si a mobil jsem hodila na druhou stranu svojí velké postele. Proč mi tohle dělá? Nechci zničit naše přátelství. Nemůže mezi námi být nic víc. I přesto, že jsem chtěla být večer sama, jsem se šla učesat a opravit si rozmazaný makeup. Hodina uteče jako nic, a já jsem se ještě ani nestihla najíst.A opravdu. Sotva jsem dojedla večeři, zvonil Hazza. Snažila jsem seo neutrální výraz a došla jsem ke dveřím. „Ahoj.“ usmála jsem se na Hazzu, když jsem otevřela a viděla ho stát u dveří.„Ahoj.“
Harryho pohled:
„Ahoj.“ Usmála se na mě a opatrně mě objala. Bylo to jiné, než obvykle. Chladné a bez citů. Sotva kamarádské. Slušelo jí to. Vypadala tak krásně, přitom tak obyčejně. Ale viděl jsem něco, co mě zarazilo. V očích měla slzy. Ne úplně čerstvé, ale poznal jsem, že plakala. Faith nebrečela nikdy. Nezažil jsem den, kdy by se nesmála. Vždycky zářila jako slunce. Usmívala se, upřímně se usmívala, i když jí někdo ublížil, protože ona nikdy nenechala bolest proniknout do svého života. A to bylo to, co se mi na ní líbilo. „Hazz?“ probrala mě z myšlenek Faith. „Promiň, zamyslel jsem se. Sluší ti to.“ Usmál jsem se a kývnul hlavou směrem k autu. Faith se nepatrně usmála a následovala mě. Otevřel jsem jí dveře, jako správný gentleman. Mlčky si sedla a srovnala si vlasy. Sedl jsem si za volant a nastartoval jsem. „Harry, kam jedeme?“ zeptala se s nadzvednutým obočím a zadívala se mi do očí. „To je překvapení…“ odpověděl jsem. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se zamračila a to mě donutilo se pousmát. „Nebuď netrpělivá.“ Pokáral jsem ji a ona se jen nespokojeně zavrtěla na sedačce. K mému výroku se nevyjadřovala. Chvíli bylo ticho, pak se otočila. „Ty, Harry?“ Zrovna jsme stavěli na parkovišti, kde jsem chtěl nechat auto. „Co?“ otočil jsem se k ní a ona jen zavrtěla hlavou. „Vlastně nic.“ Pak si vzala tašku, a aniž by čekala, že jí otevřu, vylezla z auta. Chvíli jsem jen seděl a koukal ven. Co mi mohla chtít?
Faith pohled:
„Ty, Harry?“ otočila jsem se na Harryho, když jsme stavěli na parkovišti. Chvíli mlčel, pak se na mě otočil. „Co?“ když jsem se zadívala do těch jeho očí, rozmyslela jsem si svojí otázku. Choval se ke mně jinak než dřív, ale teď jsem nechtěla kazit náš večer. Možná za jeho chováním vidím jen to, co tam není. Nemůžu se ho ptát. „Vlastně nic.“ Povzdechla jsem si a vystoupila jsem z auta na čerstvý vzduch. Harry zůstal v autě, a upřímně, nevadilo mi to. Atmosféra byla napjatá a to já nemám ráda. Po chvíli vystoupil i Harry. Zvedla jsem svůj pohled ze země a podívala jsem se a něj. „Kam mě chceš vzít?“ vyzvídala jsem. „Pojď.“ Usmál se, podal mi ruku a druhou rukou zamkl auto. Prošli jsme pár ulic, jeden velký park a najednou před námi byla louka. „Pojď, už je to jenom kousek.“ Povzbudil mě, protože už jsem byla unavená a sotva jsem pletla nohama. Sebrala jsem skoro poslední síly a vyšplhala jsem spolu s Harrym na vrcholek kopce, který byl na konci louky. Poslední krok mě dělil od úplného vrcholku, a v té chvíli se mi zamotala hlava. Hazza mě jen tak tak zachytil. „Dobrý?“ „Dobrý.“ Usmála jsem se a udělala poslední krok. Naskytl se mi výhled na nekonečnou louku a někde v dálce jsem viděla zapadající slunce nad vzdáleným městem. „Je to tu nádherný.“ Zadívala jsem se na nebe, kde se střetávala červená barva se zářivě žlutou, kterou ozařovalo slunce. „Proč jsi mě sem vzal?“ zeptala jsem se ho. Mlčel a díval se někam pryč. „Podívej, tam už vychází měsíc.“ Změnil téma a ukázal na druhou stranu. Chvíli bylo ticho. Úplné ticho. Nešvitořili ptáci, nebyl tu městský hluk, a právě v té chvíli to přišlo… „Faith?“
Harryho pohled:
„Faith?“ zeptal jsem se po chvilce ticha. Otočila se na mě, čímž mi dala najevo, že mě poslouchá. „Mám na tebe jednu prosbu.“ „Povídej.“ „Víš, mám teď problémy ohledně mojí kariéry, protože všude se říká, že jsem gay a tak, však to víš…“ „Co to má společného se mnou?“ přerušila mě. Povzdechl jsem si. „V poslední době nás hodně lidí vyfotilo spolu a management dostal takový nápad.“ Nechápavě si mě prohlížela. „Pokračuj.“ Vybídla mě. Nadechl jsem se a pokračoval. „Chtějí, abychom předstírali, že jsme pár.“ Chvíli se dívala před sebe, pak jen řekla: „Aha.“ „Faith, prosím, nebuď naštvaná, že jsem se tě zeptal, je to jen návrh a nemusíš to dělat, jestli nechceš…“ Faith se na mě otočila a pobaveně zavrtěla hlavou. „Jsi ten nejdokonalejší kluk na světě, každá holka mi bude závidět, no není to super?“ zasmála se. „Faith,“ povzdechl jsem si, „Nedělej si z toho srandu.“. „Harry.“ Položila mi ruku na stehno. „Strávila jsem s tebou téměř každý den svého života a jsi nejlepší kluk, co znám. Ale teď jsem se rozešla s Mattem, a…“ „Nebylo by to doopravdy.“ Zastavil jsem ji. „Já vím, ale dej mi čas. Nemůžu si něco s někým ‚začít‘ sotva jsme se rozešli. Jak by to vypadalo?“ zavrtěla hlavou. „Jo, jasně, promiň.“ Chápavě jsem přikývl. Mrzelo mě to. Chápal jsem, že je to moc čerstvé, ale přesto jsem doufal, že na to přistoupí. Mohl bych s ní trávit víc času, a zároveň by se vyřešily ty nepříjemnosti s novináři. „Harry, promiň, ráda bych ti pomohla, ale nejde to. Teď ne…Možná za měsíc, za dva…Ale ne hned.“ Dívala se na mě tím svým pohledem, a já měl pocit, že mi vidí do hlavy. Mlčela a prohlížela si zapadající slunce. Pak si položila hlavu na moje rameno.
„Chceš vědět, proč jsem tě sem vzal?“ nadhodil jsem po chvíli a Faith přikývla. „Tohle je místo, kde jsi poprvé řekla ‚Hazza‘. Bylo to jedno z tvých prvních slůvek.“ Pousmál jsem se… „O pár let později jsme si slíbili na stejném místě věrnost až do smrti. A to byl taky den, kdy jsi mi řekla, že jsem tvůj nejlepší kamarád. Celý večer jsem pak koukal do zdi a usmíval se jako blázen. Tohle je pro mě nejvzácnější místo na světě. Věř mi, že ani podium X-Factoru pro mě neznamená tolik.“ Faith mlčela, ale viděl jsem, jak nad mými slovy přemýšlí. Odkašlala si. „Nevím, jestli tohle byl tvůj záměr, ale dostal jsi mě.“ „Cože?“ zasmál jsem se. Faith mě pevně objala, „Jsi nejlepší. Mám tě strašně moc ráda a nikdy bych tě nevyměnila. Ani za Ronalda.“ Dodala a rozesmála se. Zabořila si obličej do mého trička a zamumlala. „A s tím vztahem souhlasím, pokud ti to opravdu pomůže.“ I když mě neviděla, tak jsem se usmál. „Jsi zlato.“ Zašeptal jsem a přitiskl si jí k sobě ještě pevněji.
Tákžeee! Konečně nový díl! Tady už se to začíná rozjíždět :D Poprosím o komentáře a votes :))) další díl bude nejspíš v pátek :))) Pezz
