Ráno jsem se vzbudila dřív než Harry. S hrůzou jsem si uvědomila, že mě celou noc měl ruku kolem mého pasu a já mu byla až nebezpečně blízko. Podívala jsem se na něj. Je tak sladký, když spí… Hodiny ukazovaly půl jedenácté. Ani jsem se nedivila, že jsme spali tak dlouho. Vždyť jsme byli do noci vzhůru a kdoví, do kolika jsme si pak ještě povídali. Měli jsme v plánu jít koupit ty šaty, tak jsem chtěla Harryho vzbudit, abychom vyrazili co nejdřív. Ale ještě předtím jsem šla do koupelny, abych se umyla, nalíčila a převlékla. Sundala jsem si pyžamo a vlezla jsem si do sprchy. Nastavila jsem si teplotu vody tak, jak jsme zvyklá a zapla jsem vodu. Mezitím, co jsem se sprchovala, jsem přemýšlela o mně a o Harrym. Včerejší den byl jiný, než ty ostatní. Včerejší večer nebylo jen přátelské posezení. Něco se změnilo. To něco se mi nelíbilo, Harry byl můj nejlepší kamarád… Všechny tyhle myšlenky mi tak zamotaly hlavu, že jsem si vodu nastavila na nejnižší teplotu a osprchovala jsem se ledovou vodou. To mě trochu probralo. Otevřela jsem dveře od sprcháče a vylezla jsem. Sotva jsem se natáhla pro ručník, otevřely se dveře od koupelny. Vůbec mi nedošlo, že jsem nezamkla. „Harry!“ vykřikla jsem a on se jen pobaveně usmíval. „Prosímtě, Faith, ty toho naděláš.“ protočil očima, vzal mi ručník a zabalil mě do něj. „Lepší?“ zasmál se a já přikývla. „Nechápu, proč se stydíš.“ cukaly mu koutky a já jen odsekla: „Harry, to, že ty jsi zvyklej chodit nahej, neznamená, že si na to zvykají i ostatní.“ Harry vyprskl smíchy a odešel z koupelny. No to se mi snad jen zdá! Rukama jsem se opřela o umyvadlo a rozdýchávala jsem to, co se před chvílí stalo. Vyfénovala jsem si vlasy a nalíčila jsem se. Pak jsem se oblékla a vstoupila jsem do pokoje. Hazza seděl na posteli a měřil si mě pohledem od hlavy až k patě. Hodila jsem po něm ručník. „Harry!“ zasmála jsem se. Tohle dělá snad naschvál. Jo, určitě to dělá naschvá! „Zlato, teď vážně, v kolik chceš jít do toho města?“ „No, čím dřív, tím líp.“ odpověděla jsem a Harry přikývl. „Dobře, tak já se obleču a můžeme jít.“ „Ještě jsme nesnídali.“ namítla jsem. „Já hlad nemám.“ pokrčil Harry rameny. Tak to pěkně kecal, to, jak mu kručelo v žaludku museli slyšet i sousedi. „Jdi se obléknout a já zatím udělám snídani.“ usmála jsem se a sešla jsem dolů do kuchyně, zatímco Hazza se převlékal.
K mojí smůle v kuchyni seděla Hayley. A ne sama. „Faith…“ nervózně mě oslovil Matt, já kolem nich jen prošla a vyndala jsem z ledničky věci na toasty. Těch dvou jsem si vůbec nevšímala, i když uvnitř to ve mně úplně vřelo. Uvařila jsem čaj, dodělala jsem toasty a mlčky jsem se vrátila do pokoje. „Doufám, že máš chuť na toasty.“ prohlásila jsem, když jsem vešla dovnitř. „Jasně. Něco se stalo? Tváříš se nějak … divně …“ nadzvedl obočí Harry. „Dole je Hayley. S Mattem.“ odpověděla jsem mu a dál už jsem se k tomu vyjadřovat nechtěla. „Je tu Matt?!“ zvýšil hlas a já mu jen naznačila, ať je zticha. „Faith, ohledně Matta jsem se vyjádřil dost jasně.“ zabručel Harry. Jeho oči už zase tmavly. „Hazz, kašli na to, prosím.“ „Nenechám ho, aby mu to jen tak prošlo.“ zvedl se a šel do kuchyně. Radši jsem tam nešla za ním, věděla jsem, co bude následovat. Chvíli na to se z přízemí ozývala hlasitá hádka, pak padla rána a bylo ticho. Ani jsem tam nemusela být, abych věděla, že ten, kdo se teď svíjí na zemi bolestí, není Harry, ale Matt. Samozřejmě jsem měla pravdu. Pár vteřin na to Harry naštvaně vkročil do pokoje. „Dobrý?“ zeptala jsem se opatrně. „Ještě jsem s ním neskončil, takhle o tobě mluvit nebude!“ mračil se Hazza a já si jen povzdechla. Bylo mi srdečně jedno, co o mně Matt říkal. Přišla jsem k Hazzovi blíž a pohladila jsem ho po rameni. Ucukl. Tázavě jsem si ho změřila pohledem a on mlčel. „Hazz?“ „Nech mě být.“odsekl a šel ode mě dál. Stoupnul si k oknu, rukama se opřel o parapet a pozoroval okolí. „Jak chceš.“ řekla jsem a chystala jsme se odejít. Harry ke mně rychle přišel a zastavil mě. Pevně svíral mou paži a díval se mi do očí. „Promiň.“ zašeptal. „To je dobrý.“ usmála jsem se a objala jsem ho. Pevně mě uvěznil ve svém sevření a pořád se mi díval do očí. Chvíli jsme takhle jen stáli, tak tiše, že bylo slyšet jak nám tlučou srdce. Ve chvíli, kdy Harryho hlava byla nebezpečně blízko té mé, jsem se odtáhla. „Hazz, měli bysme jít.“ ztěžka jsem polkla a Harry jako by se probral z tranzu. „Jasně.“ souhlasil, vzal si tašku přes rameno a šli jsme.
Ve městě jsme strávili asi tři hodiny. Prošli jsme snad milion obchodů, ale nikdy nebyly šaty, které by byly vhodné na předávání cen. Upřímně, pár se mi jich líbilo, ale byly drahé a já nechtěla, aby za mě Hazza tolik utrácel. Po třech hodinách úmorného hledání jsme došli do jednoho obchodu s italskou módou. Zaujaly mě tmavě modré šaty nad kolena. Byly jednoduché, přesto nádherné. „Líbí se ti?“ zeptal se Harry, když viděl, jak si je prohlížím. Přikývla jsem. „Tak pojď, zkusíš si je.“ vybrala jsem svoji velikost a šla jsem do kabinky. Šaty mi sedly perfektně. „Tadá!“ roztáhla jsem závěs a zatočila jsem se. Harry jen stál a mlčel. „Nelíbí se ti?“ znejistěla jsem. „Líbí, právě že až moc.“ zasmál se a já ho zas přistihla, jak si mě měří tím zvláštním pohledem. „Takže tyhle?“ přerušil trapné ticho Harry a já přikývla. Zaplatili jsme a odešli jsme z obchodu.
Harry měl dneska zkoušku, protože na předávání cen budou zpívat. Ještě předtím, než měl jít do studia, jsme se stavili u něj a Louiho. „Louis tu není.“ oznámil mi Harry, když viděl jak jsem znejistěla. „Fajn. Víš, já proti klukům nic nemám, ale všem vám je minimálně devatenáct a mně je patnáct a mám pocit, že mě moc nebudou brát.“ přiznala jsem. „Ale jdi, jsou to paka, stejně jako ty.“ šťouchl mě Hazza a já ho bouchla do břicha. „Auuu!“ chytl si místo kam jsem ho praštila a pak se rozesmál. Pak zvážněl. „Ty, Faith, musím ti něco říct.“ „Povídej.“ vybídla jsem ho, i když jsem se trochu bála, protože jsem tušila, co mi chce. „Víš, jsme nejlepší kamarádi a máme spolu tu dohodu, takže bych ti asi měl říct, že…“ v té chvíli vešel do dveří Louis. „Ahoj, neruším, doufám.“ pozdravil a hodil zvláštní pohled na Harryho. Ten mírně zčervenal. Počkat, Harry Styles zčervenal? To vidím poprvé! „Nerušíš.“ řekla jsem rychle a mile jsem se usmála. „Fajn, hele Hazzouši, před zkouškou mám nějakou poradu s managementem, zase budeme řešit kdo se s kým moc ukazuje na veřejnosti.“ protočil očima. „Může jít i Faith.“ podíval se na mě a v očích mu zajiskřilo. „Ne, to je dobrý, díky. Já už půjdu domů. Díky, Hazz, za všechno.“ usmála jsem se a objala jsem ho. „Počkej, hodím tě domů.“ nabídl se, vzal klíčky od auta a šli jsme. Rozloučila jsem se s Louisem. Nasedla jsem do auta a znovu nastalo to trapné ticho.
„Tak cos mi chtěl?“ začala jsem a Harry si nervózně zkousl ret a dál sledoval silnici. „To je vlastně jedno…“ „Hazz…“ „Neřeš to, jo? Zapomeň na to.“ pokusil se o úsměv, i když to byl dost chabý pokus. Podle jeho reakcí jsem si už byla téměř jistá tím, co mi chtěl říct. Jenže my jsme přátelé. Netvrdím, že se mi Harry nelíbí, je to nejlepší kluk, co znám, ale právě to je ten problém. Kdybychom spolu začali chodit, všechno bude jinak. On bude jiný. Já budu jiná. A všechno, co jsme si tak moc snažili udržet, bude pryč. Zbytek cesty jsme mlčeli. U domu Hazza zastavil a já ho ještě jednou objala. „Mám tě ráda.“ usmála jsem se a on trochu posmutněl. „Já tebe taky. Moc…“ zašeptal a dal mi rychlou pusu. Vystoupila jsem z auta a zůstala jsem stát na chodníku. Zaskočeně jsem sledovala mizející auto. Vážně mi dal pusu? Nikdy jsme si nedali pusu… Možná dělám z komára velblouda… Ale co když ne?
Takžeee...přidala jsem vám novej díl, a jsem v nemocnici .... ALE mám tu noťas, tak možná ještě během týdne přidám :))) prosím komenty a votes.
