♕ Bad princess ♕ [CZ]

Princezno Sofie...

Nějak jsem nevěděla, co mám dělat. Stál naproti mě a nesměle se usmíval.

Celý den jsem se na něj snažila nemyslet, protože to byl někdo, ke komu jsem teprve podruhé v životě něco cítila. A strašně mě bolelo to, co udělal. Vzal si do postele jinou. A proč vlastně? Nebudu se ho ptát a vlastně to ani nechci vědět.

Šikovně jsem se kolem něj snažila protáhnout, ale chytil mě za paži. Škubla jsem. Nic. Pořád mě pevně držel.

,,Prosím, nech si to vys--..''

,,Tady ale není co vysvětlovat, Viktore! Chtěl jsi mě hned, ale já jsem potřebovala čas, abych si uvědomila, jestli k tobě něco cítím! A když jsem si uvědomila, že mi nejsi lhostejný, uvidím tě v posteli s nějakou štětkou! Nemá cenu lhát, to co jsem viděla, nezakecáš! Ani nevíš jak mě to mrzí. Pokaždé když jsem se do někoho zamilovala, skončilo to naprostou katastrofou.'' Rozplakala jsem se. ,,Aspoň že tady to skončilo ještě dřív, než to mohlo začít!''

Během mé řeči mi do toho několikrát skočil, ale nepustila jsem ho ke slovu.

,,Já jsem se do tebe zamilovala.'' Vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky. ,, A ty jsi mě takhle zklamal. Ale je dobře že to vím, aspoň jsi mi ukázal, jaký doopravdy jsi. A také v tobě vidím člověka, kterého nikdy nechci vidět, když se ráno probudím, kterého nechci po zbytek života po svém boku!''

Škubla jsem tak silně, že mě pustit musel. Volal na mě, ale já jsem svižně šla pryč a plakala jsem. V odrazu dveří jsem viděla, že tam pořád stojí.

,,Všechno v pořádku, slečno?''

,,Ale jistě Liame, jistě. Dobrou noc. Teda, no.. Liame? Mohla bych Vás o něco poprosit? Není mi nějak dobře, mohl byste zařídit, aby mi zítra všechno jídlo přinesli na terasu vedle mého pokoje? Děkuji.''

Liam poslušně kývl a už odběhl vše zařídit.

**

Jak jsem řekla, tak se stalo. Ráno jsem seděla na terase s výhledem do zahrady a upíjela ze šálku ranní kávy.

Oznámili mi, že Viktor má nějaké nedoložitelné záležitosti, kterým se musí věnovat a celý den bude pracovat v pracovně. Aspoň že tak, ulevilo se mi.

Hned jak jsem dosnídala, vzala jsem si mobil a knížku a šla do zahrady. Plavky už jsem na sobě měla, tudíž nic nebránilo tomu, abych se natáhla do sítě a opalovala se.

Zakázala jsem si myslet na Viktora, včerejší noc jsem se kvůli němu naplakala až dost. Nechápala jsem, proč to udělal. To byl opravdu takový hajzl? Nedostal do postele mě, tak hned skočil po druhé? Ještě k tomu po nějaké služce.

Jen z pomyšlení na to, co se tu noc v jeho ložnici jistě odehrálo, se mi zvedal žaludek a vracely se mě nevolnosti.

,,No nic..'' začala jsem si brblat pro sebe. ,,Odteď žádný Viktor.'' Dala jsem si sluchátka do uší a jediné, co si pamatuju, byl úryvek písničky ,,Baby pull me closer....'' A usnula jsem.

**

Naštěstí jsem se zavčas probudila, protože ještě půl hodinka by stačila a byla bych celá spálená. Byla jsem celá rozpálená a bazén nebyl vůbec špatný nápad.

Vypnula jsem písničky, obložila mobil ke knížce a můj prvotní plán elegantně vyskočit ze sítě selhal. Nějak jsem se zamotala a spadla na břicho dolů. Ale nevadí.

Takže jsem celá od trávy a písku cupitala k bazénu a snažila se trochu oprášit. Vůbec mě nezajímalo, jestli mě někdo vidí a skočila jsem naprosto strašnou šipku. To nene. Sama před sebou jsem se styděla.

Vylezla jsem zpátky na souš a rozběhla se znovu k okraji bazénu. Šipku, kterou jsem předvedla, by mi mohl leckdo závidět. Pod vodou jsem byla sama se sebou spokojená.

Na jeden nádech jsem přeplavala celý bazén. Plula jsem úplně u dna a jak bazén končil, odrazila jsem se od jeho dna a elegantně se vyšvihla ven.

Pa-ne-bo-že.... Stál tam Viktor, který se díval na jeho mokré tričko a naštvaně mrkal očima. On nemá být co naštvaný, já jsem tady ta hodná a on je ten zmetek.

Nevěnovala jsem mu jediný pohled. Obešla jsem ho a sedla si k baru, kde jsem si nechala nalívat drinky až do večera.

**

Uběhl týden. Už týden jsem tady a z toho asi polovinu pobytu ignoruju Viktora a veškeré jeho pokusy kontaktovat mě.

Už mě vůbec neštve, že jsem tady tak sama. Zvykla jsem si a na něj už ani něj nemyslela. A byla jsem sama se sebou spokojená.

Bylo mi jedno, jestli s někým spal, nebo ne a těšila jsem se až budu mít celou tuto nepříjemnou dovolenou za sebou.

Procházela jsem se noční zahradou, která byla úžasně osvětlená a myšlenkami  jsem se vracela domů. Jaké to tam beze mě je? - Klidné. Odpověděla jsem si sebe a uchechtla se sama pro sebe.

Na konci zahrady bylo jezírko, které svítilo a byly kolem něj postaveny dvě lavičky. Na jednu jsem si sedla a usmívala jsem se. Bylo to tady nádherné. Bude mi to chybět, ale moje země mi chybí také.

Bylo to tak kouzelné.. jen já a světýlka.

Slyšela jsem za sebou praskat větvičky. Vyděšeně jsem vstala a otočila jsem se. Z temného kouta se vyřítil Viktor. Doslova mě smetl s sebou k zemi.

,,Já.. Promiň. Promiň, já jsem tě hledal.'' posbírala jsem se ze země. Nebyla jsem naštvaná, jen vyděšená.

Oprašovala jsem ze sebe jehličí a listy a čekala jsem, že až se podívám na něj, nebude tam. Omyl. Byl tam. Stál a díval se na mě.

Než jsem stihla cokoli říct, přišel ke mě, a objal mě.

,,Promiň, prosím, promiň mi to.'' Už dopředu jsem nasadila svůj ignor face, protože mi bylo jasné, že bude omílat pořád to samé.

,,...ale já, miluju tě.'' Spadla mi čelist. Neposlouchala jsem, co říkal před tím, ale tohle mě šokovalo. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí. Mé udivení ho muselo rozesmát, ale zůstal vážný.

,,Princezno Sofie, já Vás miluji.''