♕ Bad princess ♕ [CZ]

Dost?

Stačí. Potřebovala jsem pauzu. Hned ráno jsem Johnovi zaplatila a on odešel. Cítila jsem něco, co pro mě bylo dosud neznámé... Byla to bolest a to jsem nemohla dovolit. Chvíli si teď budu muset vystačit se svými hračkami sama.

Jestli si myslíte, že jsem chodila celé dny po zámku v šatech, tak to jste na omylu. V teplácích s drdolem jsem scházela schody a šla na snídani.

Nic mě nedokázalo vytočit více než to, že na mě matka hned co mě uviděla ve dveřích vesele zvolala: ,,Ty už jsi vzhůru?'' Stiskla jsem zuby, zavřela oči a s co největším klidem a ironií v hlase řekla: ,,Ne mami, stojím tady protože vlastně ještě spím.'' Šokovaně zvedla ruce a pohlédla k nebesům. ,,Dobrý bože, ty to vidíš.'' Dál jsem ji neřešila.

Posadila jsem se co nejdál od ní, což vlastně nebylo ani tak těžké, když jsme jedly u obrovského stolu. Byla ode mě dobré tři metry. Když mi přinesli snídani, matka se rozhodla, že mi i to jídlo musí zkazit, a začala brebentit. Nevím o čem.

Provlékla jsem si sluchátko rukávem mikiny, dala si ho do ucha a o ruku si opřela hlavu, aby to nešlo vidět. Jistě, mohla jsem si dělat víceméně co jsem chtěla, ale nechtěla jsem doma prudit až tak. Její slova se ztrácela za rytmem hudby, která mnou proudila jako krev v žilách.

,,..no a Andrew přiletí zítra.'' To bylo jediné, co jsem slyšela, protože jsem dojedla a chystala se odejít. ,,Jasně mami, Andrew, ano...'' Netušila jsem, kdo to je. A popravdě mi to bylo jedno.

,,A Sofie! Nezapomeň na tu dnešní večeři.'' Dooo prdele. Fakt se mi to úplně vykouřilo z hlavy. Zasekla jsem se mezi dveřmi, ale hned jsem se vzpamatovala. Matka si očividně všimla mého zaváhání, slyšela jsem, jak si odkašlala. Dělala jsem, že mám vše pod kontrolou a jen kývla jejím směrem, že rozumím.

Nechtělo se mi dneska nikam. Bylo teprve ráno, ale jednalo se o vysoce postavenou ženu a být v její přítomnosti vyžadovalo vypadat velkolepě. Matka mi stokrát kladla na srdce, že na její přízni jí velmi záleží, a nemohla jsem ji zklamat. Takže jsem informovala své komorné a vizážisty, jak se věci mají a ti se ihned dali do práce s přípravami mého looku.

**

Večeře proběhla lépe, než jsem očekávala. Většinou se nezapojuji do hovorů mezi oproti mě tak inteligentními lidmi (neříkám, že to moje matka byla, ale tak chápeme se), ale dnes se mi to překvapivě dařilo. Hraběnka se nade mnou rozplývala. S obdivem si stále dokola prohlížela mé rudé šaty poseté kamínky, které vypadaly jako krvavá louže ve které se odrážejí hvězdy.

Hraběnka bohužel nikdy nemohla mít děti. Hrozně si přála dceru, a přesně tak mě viděla: jako ideální dceru, přesně takovou, jakou si přála. S matkou se domluvily že se někdy zastavíme na jejich hrabství a rozloučili jsme se. Byla to fakt milá bábi a na svůj věk byla i docela akční.

Omlouvám se za tak nudnou kapitolu, ale teď to tak chvíli bude, dokud Sofie nenajde svého vyvoleného ☺. Děkuji za vaše hlasy a komentáře, hodně mě tím popostrkáváte dál ☺♥