♕ Bad princess ♕ [CZ]

♕ 14 ♕

00:55 jsme oba už seděli v letadle a připravovali se na asi dvou hodinový let. Tak pozdě jsme letěli, abychom se snadněji vyhnuli davům lidí na letištích, což se ani tak nepovedlo. V momentě, kdy mě zbystřila menší holčička se všichni nahnali k proskleným prostorům, kde šlo vidět na letadla a všichni si nás fotili a mávali nám.

Ani nevím, jestli jsem se těšila. Matka mi dělala celkem starosti. Byla divná.

Než jsme opustili zámek, ptala jsem se jí, co se stalo. Řekla že nic, ať se tím nezabývám a užiju si dovolenou. Což jsem taky chtěla.

**

,,Sofiii...'' Vzbudilo mě šeptání mého jména. ,,Vstávej, jsme tady.'' Můj mobil ukazoval čas 02:47. Nechtělo se mi vůbec nic, proto jsem se svalila zpátky na sedadlo a nejspíš předstírala neviditelnou.

Když mě někdo vzal do náruče a nesl ven z letadla, skoro jsem nevnímala. Tak strašně unavená jsem dlouho nebyla.

Cítila jsem, jak ten, kdo mě nesl, pomalu klesá po přistavěných schůdcích dolů. Ve snaze mít tu osobu, která tak úžasně voněla ještě blíž jsem se přivinula co nejblíže k její hrudi. Byl to Viktor, kdo jiný. To jsem si ale vůbec tehdy neuvědomovala.

Oči jsem otevřela až v momentě, kdy jsme jeli už v autě po hrbolaté cestě a nárazy mě nenechali podřimovat. Ležela jsem natažená přes zadní sedadla s hlavou položenou ve Viktorově klíně.

Nechápala jsem to. Tak jsme se nenáviděli, a teď se o mě tak stará? Proč?

Jeho ruka, která mě hladila po vlasech, zastavila všechny moje myšlenky týkající se jeho záhadné změny v chování. Znovu jsem zavřela oči a tentokrát spadla do hlubokého spánku.

**

Deset hodin dopoledne. Naprosto neznámá místnost. Pane Bože, co se děje?

Rychle jsem se posadila na posteli a chytla se za hlavu ve snaze, vzpomenout si na vše, co se stalo.

Když se mi vybavily události předchozího dne, s úlevou jsem sebou praštila zpátky mezi nadýchané polštáře.

Ale zpět do sedu mě vymrštil okamžik, kdy jsem si uvědomila, kde vlastně jsem. Jsem na Bahamách!

Vyskočila jsem z postele a utíkala k závěsům. Tušila jsem za nimi balkon, ale bylo to jen sklo. Celá stěna pokoje byla prosklená. Když jsem závěsy odtáhla, spadla mi čelist.

Viděla jsem toho hodně, ale z pohledu, který se mi naskytl, jsem byla hotová - doslova. Kolem sídla se rozprostírala úžasná zahrada plná palem poskytující stín a jiných tropických rostlin.

Cesty k venkovnímu bazénu a baru byly z dřevěných prken a zábradlí propojené provazy budilo dojem, že se vlastně nacházíte několik metrů nad zemí. Tyto cesty byly lemovány palmami a vypadalo to prostě velkolepě.

Nikde v zahradě jsem ale neviděla lehátka. Ani kus plastu. Mezi dvěma palmami byly nataženy sítě, což se mi strašně líbilo.

A hned za zahradou byla pláž.

Po asi deseti minutách zkoumání terénu jsem se rozhodla, že to prostě musím hned vidět. Rozběhla jsem se ke svým zavazadlům stojících zcela nedotčených v rohu místnosti.

V rychlosti jsem si oblékla jedny z plavek, které včera vybral Viktor. Nic jiného mi vlastně ani nezbývalo, byly hned nahoře a já jsem opravdu pospíchala. Měly limetkový vršek a černé bikiny tvořily spodek plavek.

Přes plavky jsem si hodila černý overal a mohla jsem odejít.

Zabouchla jsem za sebou dveře a snažila se najít cestu ven z té zlaté klece. Všechno bylo tak luxusní, že jsem se cítila jako doma.

Omlouvám se za tu dlouhou pauzu. Od úterý jsme psali testy a bylo to pro mě dost náročné. Dneska se pokusím vše vynahradit ☺ Přeju příjemné čtení ☺