What I am to you...?

Zavřeni ve škole.

..Školní lavice, židle, papíry, učitelovy blbé kecy.. To je vše, co právě ted vidím a vnímám. Tvrdě se soustředím na otázku napsanou na papíře přede mnou, ale nicz toho. Jsem prostě levý na takovéhle hloupé písemky. Marnězkouším něco opsat od Jimina, který sedí vedle mě, ale marně. Ta jeho hloupá svalnatá ruka mi překáží ve výhledu. Prostě se smířím s tím, že budu mít za pět. Konečnězvoní.. Nejhezčízvuk, co můžu slyšet, ačkoli písemka nestála za nic. A co bylo nejlepší? Byla to poslední hodina. ,,Nechtěl y si jít dnes k nám?" zeptal se mě Jimin. ,,Jo, klidně, jen musímzavolat mámě." Pousmál jsem se, Jimin mi úsměv oplatil a pak jsme se loudali až do šatny kde jsme se převlékli. Šli jsme k hlavním dveřím, Jminza nězatáhl ale marně, bylyzamčené. ,,Do píče!" zařval Jimin. ,,Co ted?" zeptal jsem se. ,,Či já vím.." Odpověděl podrážděně. ,,Jimine klid jo? Klid." Uklidnoval jsem ho ale bylo to k ničemu.. ,,Jak dlouho tu jako budeme tvrdnout?" zařval. ,,Nevím.." Vzdychl jsem nahlas. ,,Sory že jsem takový ale tole mě fakt naštvalo.. Ještě když je pátek.." Omluvil se. ,,Jo jo." Pousmál jsem se, on mi ale ůsměv neopětoval. Běhali jsme po celé škole a hledali někoho, kdo by nám mohl otevřít. ,,Kdo bude první u jídelny vyhrál!" zařval a začal utíkat. Usmál jsem se a rozběhl se za Jiminem. Samozřejmě že byl rychlejší než já. Když jsem tam udyýchaně doběhl, no i když to co dělám nevypadá jako běhání, ale jak o když sebou ryba mrská na souši, tak jsem si hned sedl.

,,Nemůžeš?" zasmál se Jimin, vražedně jsem se na něj podíval a pak zakašlal. ,,Jsi v pohodě?"zeptal se. ,,Jo, jen nemůžu popadnout dech.." Vydýchaval jsem. ,,Pojd, půjdeme do ředitelny." Řekl a podal mi ruku, chytl jsem se ho a vstal. ,,Jestli chceš, můžu tě nést nazádech." zasmál se. ,,Ne, díky." zasmál jsem se také. Už jsme byli u ředitelny, zaklepali jsme, nikdo neotevíral ale slyšeli jsme odtamtud nějaké sténání. Nechápavě jsme se na sebe s Jiminem podívali a pak zaklepali ještě jednou ale tentokrát hlasitěji. ,,Co chcete? máte být dávno pryč!" vykřikl ředitel když otevřer dveře Prohlíželi jsme si ho, na tváři měl rtěnku, uplně rozcuchané vlasy a vytahanou košili. ,,P-prominte že rušíme ale je zamčeno a my nemohli domů." Vykoktal jsem. ,,Aha.." Řekl ředitel, vzal ze stolu klíče a šel nám otevřít. ,,Děkujem, nachle." Rozloučili jsme se a šli před školu. začali jsme se děsně smát až jsme se za břicho popadali. ,,S kým tam asi byl?" zeptal jsem se. ,,Viděl jsem tam učitelku Kim HyunSoo." zasmál se. ,,Ou.. Fuj!" Vykřikl jsem a pak jsme sezačali smát. ,,Jduzavolat mámě." Řekl jsem a vytahovat mobilz kapsy. ,,Ahoj mami, mohl bych k Jiminovi?" zeptal jsem se. ,,Ahoj, jo, můžeš." Řekla. ,,Děkuju, v 6 budu doma, ahoj." Poděkoval jsem. ,,Dobře, ahoj." Rozloučila se a zavěsila. ,,Můžem!" Vyhrk jsem a plácl si s Jiminem. ,,Jo!" zařval. Prve jsme šli do obchodu, koupili jsme 2 energy drinky a chipsy. Po cestě jsme se pořád smáli i když nebypo čemu. Už jsme byli u Jimina, hned na mě skočila jeho krásná fenka huskyho se jménem Aimi. ,,Achoj hafane!" Málem jsem se nad tou modrookou roztopil. Vešli jsme do domu a hned nás přivítala Jiminova máma: ,,Ahoj." ,,Dobrý den." Pozdravil jsem a pak jsme šli do Jiminova pokoje. Sedl jsem si na postel kde spala krásna kočka. ,,Mio! Ahoj!" Hned jsem si ji dal na klín a začal se s ní mazlit. Jimin se pousmál a pak se zeptal: ,,Co budeme dělat?" ,,Nevím." Odpověděl jsem a dále si hrál s Miou. ,,Můžeme si třeba zahrát Mafii na xboxe." Podotkl. ,,Ta jo!" Pousmál jsem se. Prve jsem hrál já, pak on a stále dokola a dokola.

za chvíli nám Jiminova máma donesla pití. ,,Děkujem." Poděkovali jsme naráz s Jiminem a pak jsme se začali smát, napil jsem se a položil sklenici na stůl. Hráli jsme asi ještě 2 hodiny a pak jsem musel jít domů, Jimin mě odprovodil protože se bojím chodit sám večer. ,,Díky že si mě odprovodil." Pousmál jsem se. ,,Nemáš zač." Úsměv mi opětoval. ,,Tak ahoj." Rozloučil jsem se. ,,Ahoj." Řekl a šel. ,,Ahoj." Už mě vítala máma. ,,Čau." Odpověděl jsem ji, šel jsem do koupelny, osprchoval se a pak šel do kuchyně. ,,Co je na večeři?" zívl jsem a naáhl ruce do vzduchu. ,,udělala jsem tousty, jsou pod pokličkou na lince." Odpověděla, olízl jsem si rty a hned si na talíř nakládal tousty. Sedl jsem si ke stolu a ládoval to do sebe. Po chvice jsem měl vše dojedené, dal jsem talíř do dřezu, napi se a šel si lehnout. Byl jsem hodně unavený a tak jsem hned usnul. Ráno okolo 6. mě probudil budík nastavený na mobilu.. ,,Kurva drž reprák!" zařval jsem rozespalým hlasem a budík hned vypl, nemohl jsem usnout ale nevím proč. Po chvíli polehávání a převalovaní jsem vsal a šel se napít. ,,Dobré ráno." Přivítala mě máma a prohrábla mi vlasy. ,,Dobré teda ne.." zamumlal jsem ještě rozespalým hlasem. Napil jsem se a zase si šel lehnout, konečně jsem usnul. Náhle mě probudilo zvonění telefonu, tentokrát to nebyl budík ale někdo mi volal. ,,Co zas?!" zařval jsem. ,,Ano?" zeptal jsem se do mobilu. ,,Ahoj Kookie, tady Jimin, doufám že tě nebudím." Řekl. ,,Ahoj, no.. Tak trochu jo.." Řekl jsem rozespale a zívl si. ,,Aha, promin, chtěl jsem se zeptat jestli by si dnes u nás nechtěl přespat." Pousmál se. Rozzářily se mi oči, hned jsem si položil mobil na hrud a zavolal na mámu: ,,Mami, můžu dnes přespat u Jimina?" ,,Jasně." odpověděla. ,,Můžu!" zaječel jsem do telefonu. ,,Jo!" začval a já myslel že přijdu o ucho. ,,V kolik mám přijet?" zeptal jsem se. ,,Třeba ve 3." Řekl. ,,Dobře, tak čau." Rozloučil jsem se. ,,Ahoj." Řekl Jimin a zavěsil.

Položil jsem mobil na stůl, protáhl se a šel do koupelny kde jsem strávil asi 20 minut, než já se učešu tak to chvíli trvá. Pak jsem šel do kuchyně, z lednice jsem vytáhl jogurt a sedl si. Nějak jsem ale pak neměl chut na nic, vzal jsem nedojezený jogurt a hodil ho do koše. Pomalým krokem jsem se doloudal až do pokoje a převlékl se. Vzal jsem si úplé kalhoty, černé triko a mikinu. Sedl jsem si na postel, vzal jsem si mobil a koukal se co je na facebooku nového, nic tam ale nebylo a tak jsem mobil zase položil. Děsně jsem se nudil, vůbec jsem nevěděl co mám do oběda dělat, pak mě napadlo že bych se mohl jít na chvíli zaběhat ven. Prve jsem běžel ke stánku s ovocem, pak k posilovně a napadlo mě že bych se mohl jít podívat do parku. Běžel jsem, všiml jsem si že mám rozvázané tkaničky, chvíli jsem se na ně díval a pak jsem do někoho vrazil. ,,P-prominte!" Vyhrkl jsem. ,,To je v pohodě." Usmál se červeno vlásek přede mnou, usmál jsem se na něj také a pak zase pokračoval v běhání, už mě to moc nebavilo a tak jsem šel domů. ,,Ahoj mami, jsem doma." Řekl jsem když jsem otevíral dveře do domu. ,,Už je jídlo." Zavolala máma, hned jsem přiběhl do kuchyně, jako bych toho běhání za dnešek neměl dost. ,,Palačinky!" Zařval jsem a hned si sedl. Nakonec jsem jich snědl asi 5, no jo, jsem nenažraný. Šel jsem si na chvíli zapnout počítač, dneska jsem si chtěl konečně zahrát nějakou hru, protože jindy na to nemám čas. Po asi 2. hodinách jsem se podíval na hodiny. ,,Sakra! to už je tři čtvrtě na tři!" Vyhrkl jsem a rychle si začal balit věci. Vzal jsem si val a do něho začal házet triko na spaní, kratasy, mobil a nabíječku na mobil, nic víc jsem nepotřeboval. ,,Odvezu tě." Pousmála se máma. ,,Děkuju!" Řekl jsem a objal ji. Jeli jsme a za asi 5 minut jsme byli u Jimina. ,,Ahoj a děkuju." Rozloučil jsem se. ,,Ahoj." Odpověděla mi a hned odjela. Šel jem ke dveřím, zaklepal, ale nikdo neotevíral. Čekal jsem 5 minut, 10 minut a stále nic, zaklepal jsem ješte silněji, ale nijak to nepomohlo. ,,Ahoj." Uslyšel jsem známý hlas za sebou. ,,Píče!" Zaječel jsem, pořádně jsem se lekl a rychle se otočil. Kdo jiný by to byl než Jimin. ,,To mi sakra nedělej!" Sykl jsem. ,,Promin, kde si byl? Šel jsem ti naproti a ty nikde.." Řekl trochu smutným hlasem. ,,Promin, nestíhal jsem a tak mě sem máma svezla." Omluvil jsem se. ,,Aha." Pousmál se, otevřel dveře a my vstoupili dovnitř. ,,Kde je Aimi?" Zeptal jsem se. ,,Je vzadu v kotci." Odpověděl Jimin, ,,volal jsem Hoseokovi a přespávame u něj spolu s Jinem, Namjoonem a Sugou." ,,Super!" Rozzářily se mi oči. ,,Jdem?" Zeptal se, já kývl a šli jsme. Byl jsem hodně rád že zase uvidím ostatní, nechodí na naší školu a tak se moc nevídáme.