What I am to you...?

Setkání s YongMun

,,I kdyby si pašoval drogy tak bych tě šel zachránit." Usmál jsem se a on také.

Najednou něco vyrazilo dveře, byla to má máma.. ,,Sakra.." Zašeptal jsem. Myslel jsem si že mě obejmě, zeptá se mě co se mi stalo, že mě bude litovat ale bylo to přesně naopak.. ,,Sakra tebe nemůže člověk nechat samotného a hned se ti něco stane!" Vykřikla. Nevěřil jsem svým očím, takhle na mě ještě nikdy neřvala, až do teď. ,,Mami ja.." Než jsem ale stihl něco říct Jimin mě přerušil. ,,Omlouvám se, byla to má chyba.." ,,Jimine, ty jsi tu taky? Co se ti proboha stao?" Zeptala se ho. Vůbec se nestarala o mě i když jsem byl mnohem více zraněný než on. Dokonce jsem i žárlil, což je u mě neobvyklé. ,Jo rychle jsem skočila do obchodu a koupila ti čokoládu, promiň Jimine ale něvěděla jsem že tu jsi." Řekla a podávala mi čokoládu. ,,To nevadí, my se rozdělíme." Pousmál jsem se. ,,Omlouvám se ale už budu muset běžet do práce.. Tak se kluci držte, ahoj." Rozloučila se s náma. ,,Ahoj." Řekli jsme naráz s Jiminem. ,,Dáme si čokoládu?" Zeptal jsem se. ,,Jo!" Vykřikl. Konečně byla ta správná chvíle si s Jiminem o tom všem promluvit, tady už konečně nemohl nikam utéct, za což jsem byl rád. ,,Jimine.. Už jsme přátelé hodně dlouho, ale pro mě jsi jen nejlepší přítel, moc se omlouvám, nevěděl jsem že ke mně cítíš něco víc ale tohle já bohužel necítím, omlouvám se!" Řekl jsem a z koutku očí už se něco dralo ven, ano, jsem cytlivka. ,,No.. Je pravda že jsem k tobě něco cítil ale už na to chci zapomenout, taky chci aby jsme byli nejlepší přátelé." Usmál se, taky jsem se usmál a utřel si kapku slz ze tváře.

,,Zajímá mě jedna věc, Hoseok za tebou přišel domů, dal ti pusu, což znamená že tě má rád víc než jen kámoče, proč si teda pak chodil s DoHyun?" Zeptal jsem se zvědavě. ,,Byl jsem z toho děsně v šoku, stále jsem na to myslel a pak za mnou přišla Doo a poznala že jsem napjatý tak mi nabídla že si s ní můžu dělat co chci, za to ale musím říkat že s ní chodím.. Teď toho lituju.." Vzdychl. ,,No jo no.. Stále jseš ten samý úchyl jako předtím." Zasmál jsem se. ,,V tomhle se nikdy  nezměním!" Zasmál se také.  Přišla sestra a začala se na nás dívat, docela mě to zneklidnělo. ,,Vy.. Jste BTS že?" Zeptala se. ,,A..Ano..?" Koktavě jsem odpověděl. ,,Má dcera je do vás úplně zabouchnutá, mohla bych vás prosím požádat o autogramy?" Zeptala se nejistě. ,,Jasně, žádný problém." Usmál se na ní Jimin. ,,No.. Víte ona má zítra narozeniny a.. Stále si přeje vás vidět." Podotlka. ,,Může přijít." Řekl jsem. ,,Opravdu? A nebude vám to vadit?" Zeptala se. ,,Vubec, rádi vidíme šťastné tváře faninek." Řekl Jimin. ,,Moc děkuju! Nevíte jakou jí uděláte radost!" Zajásala a nám se udělaly na tvářích krásné úsměvy. ,,No, poležíte si tu 3 dny, kdyby jste něco potřebovali tak zavolejte." Řekla a odešla.

,,Páni, to jsem nečekal." usmál se Jimin. ,,To jo." Uchcechtl jsem se. Hodně dlouho jsme si povídali, úplně jsem zapoměn na to že jsem ani nejedl. ,,Kurva já mam hlad.." Zavzdychal jsem. ,,Já taky.." Odpověděl Jimin. Zavolali jsme sestře která nám za chvíli donesla toasty. ,,Děkujem." Zaculili jsme se na sestřičku. ,,A kdy přijde tvoje máma?" Zeptal jsem se s plnou pusou. ,,To nevím.." Řekl smutně. Bylo mi ho líto, s mámou neměl moc dobrý vztah a o tátovi ani nemluvím, stále jen chlastá, kouří, utrácí všechny peníze, takže by se dalo říct že Jimin drží celou rodinu tam kde je.

,,Mám pro tebe jedno překvapení." Uslyšeli jsme za dveřmi pokoje. Pomalu se otevíraly dveře a stála tam holčička, bylo jí asi 12, a hned jí začaly téct z očí niagáry. ,,Mami děkuju!" Vykřikla a hned sestřičku objala. ,,Nemáš vůbec zač." Usmála se. ,,Ahoj." Hned nás dívka pozdravila a otřela si všechny slzy ze tváří. ,,No čáu!" Pousmál se Jimin a Dívka začala zase plakat. ,,No ták, neplač." Utěšoval jí. ,,Je to sen?" Zeptala se. ,,Není." Uklidnil jsm jí, to se mi ale nepodařilo, začala brečet ještě víc. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptal jsem se. ,,YongMun." Odpověděla. ,,Mun, pojď sem." Řekl jsem a poklepal rukou na svou postel, ona přišla a sedla si. ,,Vše nejlepší." Usmál jsem se a objal ji. ,,Děkuju." Řekla, ,,můžeme si dát fotku?" ,,Jasně." Usmál jsem se. Hned si vytahovala mobil a začala se s náma fotit. Její máma musela něco zařizovat takže odešla a my jsme si povídali s Mun. Bylo to úžasné a jiné než vždy. Dlouho jsme si povídali ale pak se nás zeptala na jednu otázku, vůbec jsme nečekali že se na to zeptá. ,,A.. Opravdu jste gayové, tak jak se to o vás říká?" ,,Ne... To si jen někdo vymyslel, tady Jimin má holku ale spadl na skleněný stůl a dost se pořezal." Rychle jsem zazmatkoval, nikdo z BTS nechtěl aby se kdokoli dověděl že jsme "teplí". Ale stejnak si myslím že na to někdo někdy příjde a už to nebude tajné. ,,Páni, a kdo to je?" Začala vyzvídat. ,,Promin ale to je tajné, nechci aby ji někdo obtěžoval když bude na ulici nebo někde." Odpověděl. ,,Aha, chápu." Podotkla. ,,Mun, už budeme muset jít.." Řekla smutně její máma. ,,Aha... T-tak jo.." Řekla smutně, věděla že jednou tento okamžik skončí. Mě i Jimina objala, rozloučila se a odešla.

,,Milá holka." Řekl Jimin. ,,Kdyby byla starší tak by si po ní vyjel co?" Zassmál jsem se. ,,Kdyby byla kluk tak jo." Uchechtl se. ,,A jak to teda bude s tebou a Hoseokem?" Zeptal jsem se. ,,Víš tohle jsem ještě nikomu neřekl ale miluju Sugu." Řekl. ,,Aha takže takový milostný trojúhelník." Podotkl jsem. ,,Nějak tak.." Zamumlal.

-O dva dny později-

Konečně už jsem byl doma, jen na jednu věc jse se netěšil a to byla škola. ,,Ták a běž se připravovat do školy." Zaculila se máma. ,,Tak dík.. Ted vyjdu z nemocnice a hned se mám učit jo..?" Zamumlal jsem. Šel jsem na stránky školy, divil jsem se že nic nepíšem, napsal jsem klukům (BTS) že už jsem doma a jsem v pořádku. Po dlouhém dni vyřizování papíru v nemocnici jsem si šel lehnout, do sluchátek pustil pomalou, klidnou hudbu při které jsem usnul.

,,Sušenko vstávej, jde se do školy." Probudila mě máma. ,,Už vstávam.." Řekl jsem rozespalým hlasem ale zavrtal jsem se do peřiny ještě víc, máma vzala Blue a položila ji na mne. ,,Čičinko! Mimi moje!" Hladil jsem jí. ,,Tak už pojd, snídaně je na stole." Řekla a šla do kuchyně. Vzal jsem si na sebe jeany a černé triko. Sedl jsem si v kuchyni a začal jíst. Tento den ve škole nebude možná špatný, s Jiminem jsem si vše vyříkal a Doo už tam konečně nebude aby mě mohla otravovat.

Už jsem by konečně ve škole, nebaví mě to docházení pěšky i když je to tak blízko. ,,Ahoj Kookie, jak je?" Pozdravil mě Jimin v šatně. ,,Už lépe a co ty?" Zeptal jsem se. ,,Super akorád budu mít dost jizev což mě štve.." Odpověděl. ,,Áha tak to já jen jednu." Podotkl jsem. ,,Nechtěl by si někam po škole zajít?" Zeptal se s úsměvem. ,,Promin ale budu přepisovat všechny sešity." Řekl jsem smutně. ,,To já taky potřebuju, tak můžeme zajít k nám a tam si to všechno přepsat." Usmáol se. ,,Tak jo." Usměv jsem mu oplatil.