What I am to you...?

Tajemný dům

,,Tak to ne! Tam nejdu!" Vyhrkl jsem a hned vstal. ,,Se bojíš?" Zeptal se mě s úsměvem Taehyung. ,,N-ne.." Nafoukl jsem tvářičky. ,,Tak tam půjdeme." Prohlásil Tae a vstal. Všichni se zvedli, divil jsem se že se nikdo jiný kromě mě nebojí.

Vzal jsem všechnu svou odvahu, které moc není a šel jsem s ostatními. Už jsme se blížili k domu, zpomaloval  jsem svůj krok až jsem nakonec zastavil. ,,Děje se něco Kookie?" zeptal se Tae. ,,Vážně tam chcete jít?" zeptal jsem se váhavě. ,,Jo!" Vykřikl Namjoo.                                          RapMonster pomalu otevíral dveře které nahlas skřípaly, porozhlédli jsme se ve dveřích a pak vstoupili. ,, začínám se taky bát!" Řekl ustrašeně Jin. Všude samý prach, na nábytku bílé plachty a mohli jsme vidět i sem tam brouka. ,,Ááá!" zaječel Suga. ,,Co je?" Vyhrkli jsme všichni naráz. ,,Tam.. V rohu je pavouk!" zamumlal. ,,To je debil.." Vzdychl jsem a plácl se rukou přes čelo.          Šli jsme pomalu po schodech které skřípaly ještě hlasitěji. Najednou ale  pode mnou jeden trám schodu praskl a já spadl do nějaké tmavé místnosti. ,,Kookie!" zakřičel Jimin když mě uviděl padat. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se Hoseok. ,,Hodně mě bolí noha a chci odsud vypadnout!" Vyjekl jsem. ,,Hlavně klid, zůstaň tam kde jsi, příjdeme." Řekl RapMoon a pak všichni odešli. ,,Stále jsem se koukal okolo sebe, byla tam děsná tma takže jsem skoro nic neviděl, ale měl jsem divný pocit, pocit jako by tu někdo byl. Někde vzadu jsem uslyšel velkou ránu, lekl jsem se a začal se bát ještě víc. ,,J-je tam někdo? Vylez, kluci nechte toho! Tohle není sranda!" zakoktal jsem a doufal že to bude někdo z  BTS.                                                                                                                            Uslyšel jsem takové šustění, jako by si někdo hrál se sáčkem, nejhorší bylo že se to přibližovalo a docela rychle. Srdce mi bušelo jako nikdy předtím. ,,Pomoc!" zařval jsem a u koutku oka mi začala stékat slza. Skrčil jsem se do kouta a doufal že to odejde. Najednou to bylo přímo přede mnou, podívala jsem se, byl to sáček, ale jak se mohl pohybovat? ,,Sáček?" zamumlal jsem. Najednou se to pohlo a já se lekl, z jedné díry sáčku čouhalo něco černého, rychle jsem sáček chytil a zatáhl za něj. z  té igelitky vypadlo malé černé kotě, bylo celé od pavučin a všelijakého bordelu. Vzal jsem si ho do ruk abych viděl i jeho hlavu, podíval jsem se a měl nádherně modré oči, tohle jsem ještě nikdy u žádné kočky neviděl. ,,Jezus!" Málem jsem se rozplynul jako mlha ve větru. ,,Kookie? Ozvi se!" Uslyšel jsem něčí hlas. ,,Tady jsem!" zařval jsem aby aby věděli kde jsem.                                                                                                                                                                            RapMoon prorazil dveře, byl  jsem děsně rád že je zase vidím. Položil jsem kotě na zem a postavil se. ,,Kookie!" Vyjekl Jimin a hned mě objal. ,,Bože.. Jsem rád že se ti nic nestalo!" zamumlal mi do ucha. ,,Jezus!" Řekl Yoongi a hned si vzal kotě do ruk. ,,Tahle malá potvůrka mě pěkně vyděsila!"   Pousmála jsem se. ,,Ty už se bojíš i koťátek?" zasmál se Tae. ,,Ne.." Podotkl jsem. ,,Pojďme domů, a tohle půjde se mnou." Řekl jsem s úsměvem ve tváři a vzal si kotě do ruk. ,,Jak se bude jmenovat?" zeptal se Tae. ,,Líbí  se mi Blue, když má tak nádherně modré očka." Všichni souhlasili a šli jsme domů.                                                                                                                Už jsme byli tam, lehl jsem si na gauč a Blue si dal na své břicho. ,,Budeš spinkat se mnou!" zamumlal jsem. ,,Princezno? Co máme na oběd? zeptal jsem se. ,,Ty nic." Pousmál se, smutně jsem se na něj podíval a on pak řekl: ,,Tak jo.. Jdu udělat něco k jídlu." ,,Kuju!" Poděkoval jsem a zase si hrál s koťátkem. 

,,Jídlo!" zavolal Jin z  kuchyně za nějakých 30 minut. Položil jsem kotě na gauč a šel do kuchyně. ,,Co je na jídlo?" zeptal jsem  se. ,,Vaječina." Odpověděl Jin. Sedl si ke stolu a začal jíst. ,,Kde jsou všichni?." zeptal se Jin. ,,Nevím." Řekl jsem s plnou pusou jídla.                                                            ,,Jdu se po nich podívat." Řekl a šel pryč. Jedl jsem dál ale pak jsem uslyšel jak někdo šeptá me jméno, porozhlédl jsem se ale nikde nikdo, ten šepot jsem slyšel ještě třikrát, znepokojilo mě to, vstal jsem a šel jsem do obýváku, televize vydávala divné zvuky, stále jsem se ohlížel okolo sebe, nikde nic a všude ticho.                                                                                                                                                ,,K-kluci?" Vykoktal jsem. Najednou všude zhaslo a já se začal ještě víc bát. ,,Kurva nechte toho!" Vykřikl jsem. ,,Čeho?" Uslyšel jsem hlas za sebou, rychle jsem se otočil ale nikdo tam nebyl.  jednom pokoji jsem uslyšel řev Jina volajícího o pomoc, rychle jsem tam běžen, na zemi jsem uviděl v krvi ležícího Jina. ,,Jine!" zařval jsem a klel si k němu. za sebou jsem uslyšel smích, zase jsem se otočil ale tam nikdo! Tak jsem blázen nebo co? Najednou bouchly dveře , lekl jsem se a rychle se otočil, byla to chyba protože když jsem se obrátil zpět na Jina, stála tam ta osoba. ,,C-co chceš?" Vykoktal jsem se slzami v očích. ,,Tví kamarádi jsou mrtví.." Pousmál se. Pomalu ale jistě se přibližoval ke mě, byl jsem tak vyděšený že jsem nemohl ani utéct.                                Když už byl dva kroky přede mnou tak vytahoval nůž. ,,Prosím nech mě! Dám ti co chceš!" Vyhrkl jsem. Nic neříkal a probodl mě nožem, začal se smát, žádnou bolest jsem necítil, osoba si sundala kapuci a rožla světlo. Byl to Tae! Pak se ze země zvedal i Jin, za chvíli jsem uslyšel smát se i ostatní kluky. ,,Vy zmrdi!" Vykřikl jsem a běžel si pro věci, nechtěl jsem už tu s těma debilama strávit ani jedinou sekundu,  vzal jsem si věci a šel dolů.                                                                              ,,No ták! Kookie, to byl jen vtip.." Řekl Hoseok, otočil jsem se k němu a řekl: ,,Mě to moc vtipný nepřišlo.." Jen co jsem to dopověděl tak jsem vzal spící Blue a šel pryč. ,,Ja vám říkal že to nebude dobrý nápad!" Sykl Jimi. ,,Kookie!" Řekl a běžel za mnou. ,,Nech mě." Sykl jsem po něm a přidal na kroku. Bohužel mě ale Jimin dostih a chytil za loket. ,,Prosím nechoď." Řekl smutně. ,,Ne!" Vyhrkl jsem zlostně, Jimin mě pustil a já viděl jak se mu roní v koutku očí slzy. Nepolevil jsem, šel jsem prostě dál domů.