What I am to you...?

Co pro tebe jsem..?

,,Ne!" Vyhrkl jsem zlostně, Jimin mě pustil a já viděl jak se mu roní v koutku očí slzy. Nepolevil jsem, šel jsem prostě dál domů.

Po cestě domů jsem objímal Blue, chtěl jsem být s klukama ale když udělají něco takového tak jsem musel odejít. Přišel jsem domů a hned běžel do pokoje. za chvíli jsem uslyšel mámu klepat na dveře od mého pokoje. ,,Děje se něco?" zeptala se starostlivě. ,,Ne!" Vykřikl jsem. ,,D-dobře.. Když budeš něco chtít tak řekni.." zamumlala máma a odešla. Bylo mi ji děsně líto ale byl jsem v tu chvíli děsně naštvaný, kdo by nebyl po tom všem. Bylo mi docela líto Jimina, chtěl abych tam byl taký, tohle by určitě nikdy neudělal, on ne. Jen tak jsem tam ležel na posteli a koukal se na mouchu která seděla na stropě, za chvíli odletěla, pomalu se mi zavíraly oči až jsem usnul. ,,Kookie! Kookie, je tu Jimin." Probudil mě hlas mámy. ,,Cože!" Vyhrkl jsem, vystartoval jsem z pokoje a běžel hned ven. Vyrazil jsem dveře a hned utíkal na zahradu, jenže jsem narazil do Jimina, chytil mě do náruče a řekl si úsměvem na tváři: ,,Kookie, musíš si dávat pozor." ,,Jo jo, budu." Pousmál jsem se také. ,,A proč jsi vlastně tu?" Zeptala jsem se zvědavě. ,,Chtěl jsem se ti omluvit za včerejšek.." Podotkl a sedl si na schod před dvěma. ,,To je v pohodě." Pousmál jsem se a sedl si k němu. ,,Ne není.. Mužů za to já!" Vykřikl hodně smutně, vypadal jako by se měl každou chvíli rozbrečet. ,,Ne nemůžeš! Jimine." Řekl jsem a položil mu ruku na rameno. ,,Ale jo. Kdyby.. kdybych je zastavil tak by si tam byl.." Zamumlal a už jsem viděl v jeho koutku očí pramínky slz které stékaly na jeho koleno. ,,Jimin-ah, nech toho!" Zařval jsem, nesnesl jsem když Jimin pláče, proto že pak brečím i já. ,,Čeho..?" Zamumlal si pod nosem. ,,Budu brečet taky!" Zahrozil jsem mu ale on jen pokrčil rameny a dále se koukal na tkaničky. Už jsem neudržel ty slzy které tak moc chtěly ven, začal jsem plakat taky. Jimin se a mě podíval a pak řekl: ,,Ty fakt brečíš kvůli mě?" ,,Jo.." Zafňukal jsem, Jimin mě objal. ,,Nechtěl by si dnes přespat u Hoseoka?" Zeptala se. ,,No.. Já nevím.." Podotkl jsem. ,,Prosím." Zaškemral a nahodil ty své psí oči. Nahlas jsem vzdychl a pak řekl: ,,V kolik?" ,,Ve tři u Hoseoka, už budu muset jít za klukama tak Ahoj. " S úsměvem vstal, zamával mi a pak běžel domů. Přišel jsem domů a šel hned do kuchyně kde byla máma. ,,Co je na oběd?" Zeptal se. ,,Sushi." Pousmála se. ,,Mňam!" Hned jsem se olizoval. Vzal jsem si do ruky hůlky a začal jíst. Po jídle jsem šel na chvíli na počítač kde jsem hrál hry. Podíval jsem se na hodiny a už bylo čtvrt na tři. Šel jsem si sbalit věci a dal je ke dveřím, rozloučil jsem se s mámou, obul jsem se a šel k Hoseokovi, cesta trvala asi 30 minut. Když už jsem byl před dveřmi do domu, , nevěděl jsem jestli zaklepat jo nebo ne, hodně jsem se bál, ale slíbil jsem Jiminovi že přijdu. Pořádně jsem se nadechl, vydechl a pak zaklepal. Jimin otevřel dveře a pak vykřikl: ,,Kookie! Přišel si!" Hned mě objal. ,,Kookie!" Vyjekli ostatní a udělali hromadné oběti. ,,K-kluci.. Nemůžu dýchat.." Vydechl jsem. Všichni se mi hned omluvili a pustili mě. ,,Moc se ti omlouvám.. Byl to Můj nápad.." Omluvil se mi Tae. Nečekal jsem, že to bude zrovna jeho nápad ale překvapil mě. ,,To je v pohodě." Pousmál jsem se. Pousmál se také a pak jsme si sedli všichni na gauč. Ale RapMonster s Jinem někam zmizeli. ,,Kde je Namjoo a Jinak? " Zeptal jsem se. ,,Víš.. No.. Oni tak trochu.." Pousmál se Jimin ale já mu hned skočil do řeči: ,,Pane bože! Začal jsem se smát. ,,Co budeme dělat my když má Namjoonek s Princeznou jinou práci." Řekl Suga. ,,Koupili jsme chlast." Pousmál se Tae. ,,Jo!" Vykřikl Yoongi, hned běžel do kuchyně pro vodku, přinesl ji, pak štamprle a na konec všem nalil. Já jsem si dal jen jednu štampri a nic víc. Nejvíc chlastal Suga, Tae a Hoseoka, bylo divného že Jimin taky skoro nic nepil. ,,Kurva.." Řekl Suga a hned běžel na záchod, nedivil jsem se mu když vypil polovinu flašky sám. Vrátil se a já se bál že si něco udělá proto že se všeho musel chytat aby nespadl, chtěl se chytit jednoho sloupku ale dal ruku vedle, za kolosální, ještě že si toho Jimin dříve všiml a chytil ho. Jimin si povzdechl a pak řekl: ,,Jde se spát a hned!" Ti tři by ještě chlastali ale když jsou ožralí tak mají strach z Jimina. Tae šel zase do Jiminovi pokoje a ten šel spát ke mě. Šli jsme do mého pokoje a Jimin pak zavřel. ,,To jsou blbci.." Uchechtl jsem se. Jimin zamkla což mě znepokojilo. ,,Jimine..?" Zneklidňil jsem se. Obrátil se ke mě a pomalu se blížil ke mně. ,,Tak pro chtěl ať tu ještě přestávám?" Pomyslel jsem si. ,,Jimine.. Co to.. Dě..." Než jsem to ale stihl do říct tak mi dal ukazováček na rty a zašeptal: ,,Pšššt." Pak mě chytil jednou rukou za bok a druhou za tvář. ,,Máš nádherné oči." Zašeptal a přitiskl své rty na ty mé. Byly tak měkké a chutnaly po třešních. Rukou kterou měl do ted na mém obličeji pomalu posouval na krk, po mé hrudi až k mému podbřišku. V tu chvíli jsem ucukl. Dal jsem mu ruce na hruď a jemně ho od sebe odstrčil. Nechápavě se na mě podíval a pak mi zašeptal do ucha které pak jemně skousl: ,,Ty víš že to chceš." ,,N-ne." Řekl jsem. ,,C-co že...? Kookie ale.. ale my k sobě patříme!" Podotkl sklíčeně. ,,Ne.. Nejsem ještě připravený na vztah.. promiň.." Řekl jsem smutně. ,,To nemyslíš vážně! Já... Já těchto miluji!" Zařval. Jen jsem sklopit hlavu. Měl jsem ho Hodně rád, vždyť mě podržel když mi bylo nejhůř. ,,Byl jsem s tebou když ti zemřel otec na rakovinu, byl jsem s tebou když ti bylo nejhůř! Co pro tebe jsem?" Zeptal se. No jo.. Co pro mě vlastně je? V hlavě se mi stále přemítála tato otázka. ,,Co pro tebe jsem!?!" Zopakovat, podíval jsem se do jeho očí které byly naplněného slzami ,,No.." Je jediné co jsem v tu chvíli dokázal vyslovit. Jen zavrtěl hlavou, pomalu začal couvat a pak vyběhl z pokoje. Po chvilce jsem uslyšel jen prasknutí vchodových dveří. Nahlas jsem si vzdychl a sedl si na postel. Asi hodinu jsem jen tak zíral do blba až jsem si řekl že za Jiminem musím jít. Prve jsem šel do parku, všude jsem to prohledal ale nikde nebyl. Pak mě napadlo že by mohl být u řeky. Hned jsem tam běžel a uviděl ho jak stojí u okraji řeky. ,,Jimin-ah!" Vykřikl jsem, bohužel se ke mě ani ne otočil. Když jsem byl u něho tak jsem ho vzal za ruku a on se na mě nechápavě podíval. ,,Jimine, mám těchto rád ale nejsem připravený.." Řekl jsem a hleděl mu hluboko do očí. ,,Ale já nevím jestli už tě mám rád.." Řekl chladně jako nikdy předtím. Rozepl si mikinu, utrhl řetízek který jsem mu dal, byla to jedna polovina Jingu a Jangu, já měl tu druhou a pak ten řetízek hodil do řeky. Vážně se na mě podíval a pak odkráčel pryč. ,,Jimin-ah..." Zamumlal jsem si pro sebe a ucítil jsem jak mi po tváři teče jedna slza za druhou.