,,Co je k jídlu?" Zeptal jsem se. ,,Řízek." Odpověděl Jin. ,,Jej!" Vyjekl Suga. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst
Z kapsy se mi ozvala písnička fire, někdo mi volal, byla to máma. ,,Ahoj, no... dobře tak čau." Řekl jsem a hovor ukončil. ,,Co se děje?" Zeptal se mě RapMoonster. ,,Už musím domů.." Odpověděl jsem. ,,Aha." Podotkl. Strčil jsem mobil do kapsy a začal rychleji jíst. Rozloučil jsem se se všemi až na Jimina a pak šel domů
,,Ahoj mami, jsem doma." Zařval jsem přes celý dům. ,,Ahoj, tak jak sis to u kluků užil?" Pousmála se. ,,Bylo to fajn." Úsměv jsem jí oplatil a šel jsem do svého pokoje. Podíval jsem se na stránky školy a zjistil jsem že píšeme z chemie a já se na to vůbec neučil. Vzal jsem si sešit, sedl si ke stolu a začal se šrotit, trvalo mi to asi 4 hodiny než jsem všechno uměl. Šel jsem do kuchyně a vzal si z lednice párek, dal ho do mikrovlnky a pak jsem jen vytáhl kečup, chleba a všechno si to dal na talíř a začal jíst. ,,Zítra nejdeš do školy." Řekla máma. ,,Cože?" Zeptal jsem se překvapeně. ,,Jdeme k zubaři." Podotkla a šla pryč. ,,A to si mi nemohla říct dřív?" Vyjekl jsem. Tak já se 4 hodiny učím a pak mi řekne tohle! Alespoň zítra nebudu ve škole. Šel jsem do pokoje lehl si na postel, přemýšlel jsem nad Jiminem, jsme přátele? V hlavě se mi přemítávala tato otázka. Vzal jsem si mobil do ruky a začal listovat ve fotkách s Jiminem. Mobil jsem za chvíli položil, vzal si peníze, sešel jsem do obýváku a zeptal se mámy: ,,Jdu do obchodu, potřebuješ něco?" ,,Vem mi něco dobrého." Řekla. ,,Dobře, ahoj." Rozloučil jsem se a šel do obchodu.
Prohlížel jsem si všechny sladkosti a přemýšlel nad tím co koupit mamce, v tu chvíli jsem spatřil Jimina. ,,Jimine?" Zeptal jsem se, on si mě ale ale nevšímal. ,,Jako fakt..?" Zamumlal jsem si. ,,No ták Jimine.." Vzdychl jsem mu na zátylek a dal mu ruku na rameno. Udělal kdok vpřed, otočil se ke mě a pak mě objal. Slyšel jsem jak začíná plakat. ,,Promiň..." Zavzlykal. ,,Nemáš zač co se omlouvat a neplakej." Pousmál jsem se. Oddálili jsme se od sebe a pak Jimin někam běžel, nešel jsem za ním, protože tohle dělá pořád. Mamce jsem vzal oreo, sobě čipsy a energetický nápoj. Vyšel jsem z obchodu a za rohem jsem něco uviděl. Jsem dost zvědavý a tak jsem tam šel, uviděl jsem něco hodně nečekaného, stál tam Jimin s cigaretou v ruce. ,,Si ze mě děláš prdel?" Zařval jsem, hned jsem k němu běžel a vytrhl mu to z ruky. Nic neříkal, dal jsem mu pořádnou facku a šel pryč. Nechápal jsem jak se toho mohl jen dotknout, takového hnusu který ti jen zničí život. Celou cestu jsem přemýšlel co se před chvílí stalo.
,,Na mami." Hodil jsem po mámě oreo. ,,Díky zlato." Poděkovala s úsměvem. Šel jsem do pokoje, zapnul si notebook, sedl si na postel a s chutí čipsů v puse jsem se koukal na film. Po troškách jsem popíjel energeťák.
Film skončil, vzal jsem si bundu a šel jsem pomalu k řece, vzpomněl jsem si jak jsme si tam hráli s míčem a já mu dal na narozeniny náhrdelník, šel jsem do parku a vybavila se mi vzpomínka jak nám bylo asi 5 a my si hráli na pískovišti. Bylo pěkné si vzpomenout na ty časy, ale když se teď podívám na Jimina tak jako by to nebyl on.. Hodně se změnil.. Nemohl jsem už to tam vydržet a musel jsem odejít. Šel jsem domů, byl jsem moc unavený a tak jsem se osprchoval a šel spát.
Probudilo mě jemné šumění varné konve, sedl jsem si, protáhl se a loudavým krokem jsem si to mířil do kuchyně.,,Ahoj zlato." Řekla mi máma líbezným hlasem a dala mi pusu na čelo. ,,Ahoj." Odpověděl jsem ji. ,,Co si dáš na snísdani?" Zeptala se mě. ,,Nevím, je mi to jesdno." Posdotkl jsem. ,,Aha.." Vzdychla.
Šel jsem dso pokoje, převlékl se, učesal se a zase šel o kuchyně, na stole ležela miska s lupínky. ,,Děkuju." Poděkoval jsem a sedl si, máma se na mne jen usmála a pohladila mě po vlasech. ,,Né! Na vlasy ne.." Vykřikl jsem, šibalsky se pousmála a pak mi začala úplně cuchat vlasy. Hodil jsem na ní pohle "Jako vážně..?" Trochu jsem si vlasy poupravil a začal jíst. Když jsem dojedl tak jsem se znovu šel učesat a umýt si zuby. ,,Makej! Už musíme jet!" Zvolala máma, rychle jsem si osdskočil na záchod a mohli jsme jet.
,,Zuby má naprosto v pořátku." Prohlásil pan zubař na konci prohlížení me huby. Vstal jsem, máma zaplatila. jeli jsme do obchodu koupit nějaké hadry. Nuda.. ,,Tohle a nebo tohle?" Ukazovala mi máma příšerné trika které se mi vůbec nelíbily. ,,Bože..." Pomyslel jsem si. ,,Nemůžeme už jet domů..?" Povzdychl jsem si. ,,Ale ty nemáš žádné pěkné trika do školy." Podotkla. ,,No... A?" Zeptal jsem se. Máma si nahlas vzdechla a já jsem koutkem oka uvisděl docela fakj triko, byl na něm nápis OK a se smajlíkem vyplazující jazyk. ,,Tam to se mi líbí." Řekl jsem a ukázal tím směrem. ,,Tak ti ho koupím." Usmála se. ,,Díky." Poděkoval jsem.
,,Jak se má Jimin a ostatní?" Zeptala se mě máma při cestě domů. ,,No s Jiminem jsem se pohádal a ostatní jsou v poho." Osdpověděl jsem. ,,Jak to?" Vyzvídala. ,,To je na dlouho.." Vzdychl jsem.
Doma jsem se podíval na stránku školy a překvapivě tam nebyla žádná písemka, ani domácí úkol. Konečně jsem se nemusel učit, jenom jsem napsal kamarásdovi aby mi poslal fotky učiva co psali, všechno mi poslal a já si to do sešitů opsal. Chvíli jsem si psal s jendou kamarádkou kterou už jsem dlouho neviděl, byl jsem rád že jsem si s ní mohl aspoń napsat protože se odstěhovala hodně daleko. Už musela jít a tak jsem se šel koukat na anime, koukal jsem se asi 3 hodiny a už mě bolely oči, šel jsem se osprchovat a spát.
Ráno mě vzbudila věc kterou jsem nesnášel stejně jako školu, ale tuto věc můžu kdykoli vypnout, je to.... Budík! ,,Kráme pytomý! Vypni se!" Vykřikl jsem, vstal jsem a šel si udělat kakao, máma mi napsala omluvenku, převlékl jsem se, udělal ranní hygienu, pojedl a šel do školy
V šatně jsem potkal Jimina ale ani se na mě nepodíval, jako by mě ani neznal a to mě dost štvalo. Šel jsem do třídy a nachystal si věci. ,,Ahoj, co dnes děláš?" Zeptala se mne DoHyun, moje fajn kamarádka. ,,Nic." Odpověděl jsem ji. ,,Nechceš dnes zajít k nám?" Usmála se. ,,Tak jo." Řekl jsem.
ČTEŠ
What I am to you...?
FanfictionTento příběh je o chlapci jménem Jungkook. Chodí do 2. ročníku střední školy a žije život tak, jak mu osud dá. Ovšem ale jak je již známo, i Jungkook se zamiluje. Bylo by to ovšem v pořádku, kdyby to nebyl kluk. Jak se tohle všechno vyhrotí a dokáže...