Část bez názvu 12

144 14 5
                                    

,,Nechtěl by si někam po škole zajít?" Zeptal se s úsměvem. ,,Promin ale budu přepisovat všechny sešity." Řekl jsem smutně. ,,To já taky potřebuju, tak můžeme zajít k nám a tam si to všechno přepsat." Usmáol se. ,,Tak jo." Usměv jsem mu oplatil.

Rychle jsem si sedl do lavice, tak tak jsem to stíhal, vybalil jsem si věci a už přišla učitelka. ,,Dobrý den žáci, dnes si napíšeme tu písemku ze včerejšího učiva." Jakože cože..? Na stránkach školy nic nebylo tak co to tu mele! Rychle jsem se musel přihlásit, díky bohu mě viděla. ,,Paní učitelko prominte ale já tu nebyl, a na stránkach taky nic nebylo.." Řekl jsem. ,,Tak kde jsi byl? Chci slyšet novou lež." Odfrkla. ,,Byl jsem v nemocnici." Řekl jsem. ,,Chudáčku, copak ti bylo?" Řekla ironicky. ,,Zásah nožem do hrudi jendou žačkou z naší třídy." Sykl jsem, ,,pokud nevěříte tady je i razítko nemocnice, ale pokud vám nestačí ani tohle.." Ryhle jsem si vyhrnul triko aby viděla co se mi stalo. ,,Okamžitě se posad! Máš poznámku!" Vyhrkla. ,,A to jako za co? Že jste mi nevěřila a já vam jen ukázal důkazy? Páni... Z této školy by vás hned měli vyhodit!" Zařval jsem, najednou jí to zmlko, když všem ostatním rozdávala písemku, mně jí nedala.

,,Čau, tak co? Můžeš k nám?" Zeptal se mě Jimin po škole. ,,Hele a nepůjdeme k nám?" Zeptal jsem se. ,,Proč né k nám..?" Zneklidněl, Nerad chodím k Jiminovi, mají t tam sice pěkné ale ten jeho táta.. Pokaždé když jsem u nich tak se s ním Jimin pohádá a to já nenávidím, někdy dá i Jiminovi facku, je mi ho děsně líto. ,,Tak jak..?" Zeptal se ještě jednou. ,,Jak chceš.." Vzdychl jsem. ,,Děje se něco?" Podíval se na mě těma jeho ustaranýma očima. ,,Ne, ne." Odpověděl jsem. Nakonec jsme šli teda k Jiminvi.

,,Mami, jsem doma!" Řekl Jimin když otevřed dveře domu. ,,Máma tu není." Řekl opilým hlasem jeho táta. ,,Prosím Kookie, jdi do mého pokoje.." Vzdychl Jimin. Šel jsem, ale nechal jsem pootevřené dveře abych vše slyšel a viděl. ,,Ty si zase chlastal!" Vykřikl Jimin, rychle se šel podívat do kuchyně kde měli naspořené peníze, ty tam však nebyly. ,,Ty si utratil všechny naše peníze!" Znova zařval. ,,Tady po mě nebude nikdo řvát!" Zařval i Jeho otec, ,,to já tady platím všechno jídlo, všechny věci! Prostě všechno!" ,,Ty? Ty tu jen chlastáš!" Zasmál se Jimin. ,,Nebudeš semnou takhle mluvit!" Zařval, vstal a chtěl dát Jiminovi velkou facku, děsně jsem se o něj bál, jeho táta nebyl žádné tintítko, byl to pořádný kus chlapa, ale Jimin taky není žádná tyčka. Když se táta napřáhl tak mu Jimin rychleji dal pěstí do nosu, raději jsem zavolal policii, která za chvíli přijela.

,,Proč si volal policii?!" Vyhrkl Jimin. ,,Pro tvoje bezpečí!" Vyjekl jsem. ,,Dokážu se o sebe postarat sám.." Sykl. ,,Tohle bylo ale potřeba! Už tak dlouho vás okrádal o peníze!" Řekl jsem, ,,už budu muset jít." ,,Aha.. Tak jo.." Odpověděl Jimin. Kousek mě odprovodil a pak jsem šel sám.

,,Čau mami." Řekl jsem a šel do obýváku. Na stole byl ale vzkaz: Ahoj promin ale zase musím pracovat o něco déle, promin, máma. Nikdy o své práci nemluvila, pokaždé když jsem se jí na něco ohledně práce zeptal tk změnila téma. Někdy se o ní dost bojím. Ohřál jsem si jídlo a sedl si do ovýváku, pustil si televili a konečně se uvolnil z těžkého dne, myslel jsem si že tento den bude v pohodě, ale bylo to přesně naopak.

Sedl jsem si k počítaki a napsal pár kamarádum jestli by mi vyfotili učivo které psali v ty dny kdy jsem tam nebyl. bylo toho hodně a tak jsem se do toho hnded pustil. Trvalo mi to až do večera, což jsem nečekal. Dal jsem si večeři a šel spát.

Ráno mě probudil budík, Šel jsem do kuchyně, máma tam nebyla, šel jsem se podívat do ložnice, ani tam nebyla, hledal jsem po celém domě ale ani známka po tom že by tu byla. Rychle jsem si šel pro mobil abych jí mohl zavolat. ,,Mami? Kde jsi?" Zeptal jsem se. ,,Broučku ted se to nehodí.. Musím rychle běžet ahoj." Řekla velmi udýchaně, jako by běžela, než jsem ale stihl cokoli říct zavěsila. ,,Divné.." Zamumlal jsem. Udělal jsem si snídani, převlékl se, vyčistil si zuby, učesal se, dal Blue najíst a napít a vyšel jsem do školy.

,,Čus Kookie, jak je?" Zastavil mě na chodbě Jimin. ,,Né moc dobře.." Řekl jsem. ,,Co se děje?" Zeptal se. ,,Něco se děje s mámou, furt je v práci, nikdy si nebere volno a dnes v telefonu zněla velmi neklidně.." Odopěděl jsem. ,,Aha, no neboj, to se určitě spraví." Utěšoval mě. ,,Díky." Usmál jsem se, ale za tím ůsměvem se skrýval velký strach a zmatení.

Šel jsem na toalety, nabrtal si do dlaní truchu vody a utřel si obličej, opřel jsem se o umyvadlo a stále přemýšel o tom co by máma mohla dělat, nic mě však nenapadalo a mé přemýšlení bylo rázem zastaveno zvoněním školního svonku. Běžel jsem do třídy a sedl si. Někdo mi na lavici hodil papírek, podíval jsem se za sebe a byl to HyeRyeon, jeden z mých dobrých kámošů ze školy, je sice trhlý a někdy má ty nejdebilnější nápady ale je s ním sranda. Na papírku stálo: "Ty, já a HyeonSook, petardy, ředitelové auto." Tohle nešlo odmítnout, HyeonSook je další kluk z naší party, my tři se spolu ve třídě nejvíc bavíme.

,,Čůs!" Plácl si semnou pořádně jak se patří Sook. ,,No nazdar." Zasmál jsem se. ,,Máš ty petardy?" Zeptal se Ryeon. ,,Jasně že." Odpověděl Sook. ,,Hele.. A je to dobrý nápad?" Zneklidněl jsem. ,,Od kdy se takhle bojíš? Co ti v té nemocnici dali za prášky?" Zasmál se Ryeon. ,,Ha ha ha." Zasmál jsem se ironicky. ,,Ukaž mi tu ránu." Řekl Sook. Vyhrnul jsem si triko a oni na to zírali jako by to bylo nějaké porno nebo co. ,,Hele kluci, moje kozy nejsou porno." Zasmál jsem se. ,,Ty by si klidně v nějekém pornu hrát mohl." Zasmál se Ryeon. ,,Debile." Dal jsem mu pohlavek. ,,Můžeme už začít nebo si ještě slepice potřebují dokvokat?" Zeptal se Sook. Vytáhli jsme všechny petardy, zapálili je a hodili je rychle na ředitelovo auto, co nejrychleji jsme běželi za křák a Ryeon to celé natáčel.

,,Nepůjdeme na hřiště?" Zeptal jsem se. ,,Tak jo." Odpověděli. ,,A co tvá hokla?" Zeptal se Sook Ryeona. ,,Ty máš holku?" Vyjekl jsem. ,,Jo, jmenuje se SooMi a je to  zlatíčko." Odpověděl mile. ,,Ty?!" Vůbec jsem nechápal že si zrovna on našel holku. Né že by byl nějak hnusný ale na okolní svět je hnusný, je to drsnák naší třídy a pokaždé se předvádí. ,,Co tě na tom tak udivuje?" Zeptal se nechápavě. ,,Ale nic.." Odpověděl jsem. ,,Ale ty jsi ještě neměl holku." Řekl Sook. ,,Něměl no.." Odpověděl jsem. ,,Kámo až to říďa uvidí! Ten bude ječet!" Zasmál se Sook. ,,To jo." Zasmál jsem se také. ,,Hele kluci.. Už budu muset jít domů.." Řekl jsem sklesle. ,,Aha.." Řekl HyeRyeon. ,,Tak čáu, zítra ve škole." Plácl jsem si s oběma pitomcema. ,,Čus." Odpověděli.

Nečekal jsem že bude máma doma a tak jsem ani nezdravil. Položil jsem tašku do pokoje a šel do obýváku, máma spala na gauči. Vzal jsem deku z ložnice a přykril ji. šel jsem do kuchyně a byly tam připravený řízek s bramborama. Snědl jsem to a abych mámu nevzbudil tak jsem se zavřel v pokoji, dal si sluchátka, poslouchal hudbu a psal si s kámošema. 

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jan 17, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

What I am to you...?Kde žijí příběhy. Začni objevovat