1. Stěhuju se

548 30 2
                                    

"Mami. Jsem doma." zavřu dveře a vyzuji si boty. Uložím si je na místo kde si je vždy dávám. Dojdu do kuchyně. "Goo? Jak dopadl tvůj poslední den ve škole?" podala jsem ji vysvědčení. "Paráda." objala mě. "Takže můžu jet do Koree?" přikývla. "Yes!" udělala jsem vítěznou pózu. "Zlato?" a sakra tohle znamená, že je s mou cestou zle. "Ano?"
"Jen jsem ti chtěla říct, že už mám pro tebe letenky a už máš zařízené i bydlení."  nevěřila jsem vlastním uším. "Mami díky!" skočila jsem ji kolem krku a pevně ji obejmu-la. "A kdy letím?" podívala jsem se na ni. "Přesně za dvě hodiny." vykulila jsem oči. "Cože? Už dneska? Ale to nestihnu všechno potřebné sbalit! Vždyť nejsem připravená!"
"Nepanikař. Sbalila jsem ti plus jsem ti koupila i pár nových kousků. A myslím, že si můžeš jít obléct tohle." podala mi úžasný bílý top, černé rifle a boty na pěti centimetrovém podpatku. Hned jsem se šla převléct. Padlo mi to všechno. Ještě jsem si upravila své hnědé vlasy, které mám po ramena a seběhla jsem se ukázat mamce. "Tak co na to říkáš mami?"
"Úžasná jsi." usmála se na mě. "Tak pojď Goo půjdeme na letiště." přikývnu. Cesta na letiště trvá hodinu a tak jsem s mámou celou cestu poslouchala písničky. Dorazily jsme na letiště půl hodinu před odletem. "Mami?" chytla mě za ramena. "Nemusíš se ničeho bát budu na telefonu takže až přistaneš v Seoulu dáš mi vědět." zarazila jsem se. "Mami? Já jedu do Seoulu?"
" Ano. Promiň já ti to zapomněla říct. Moje chyba." zazubila se. Tohle je ta nejlepší zpráva na světě. "Děkuji mami." znovu jsem jí, plná štěstí, objala. "A kde mám kufry?" V hotelu kde teď budeš bydlet. "Páni. Tohle je sen, že?" štípla mě. "Au, to bolelo." řekla jsem to až dotčeně. "Vidíš, že nespíš." obě jsme se rozesmály. Jdi ať stihneš letadlo. Naposledy jsem ji obejmu-la a šla jsem ke gatu. V letadle jsem seděla v prostřední části u okna. Vzlétli jsme a já po několika minutách usnula. Když jsem se po cca dvou hodinách probrala seděl vedle mě kluk. Asijské pleti. Měl červené vlasy a úžasně plné rty. Popravdě slintala jsem z něho. "Děje se něco?" díval se na mě a já nevěděla co odpovědět. "N-Ne." vykoktala jsem ze sebe. "Jak se jmenuješ?"
"Goo Sung a ty?"
"Jmenuji se....." 

(Aneko<3)

Já, Jimin a Jeon Kde žijí příběhy. Začni objevovat