20. Nalezená..

214 13 2
                                    

"Mami ja už nevim. Zamilovala jsem se do kpop idola. Nevěděla jsem o tom promiň mami." plakala jsem. "Zlato vrať se do hotelu.  Nebreč ono se to vysvětlí." nevěděla jsem jestli ji mám poslechnout. Vypla jsem telefon a zůstala sedět. Začala být větší tma. I když je to na říjen nezvyklé začalo sněžit. Uchvátilo mě to. Každá vločka pomalu padala k zemi. Chytala jsem je do dlaní. Vždy se však rozpustily. Otočila jsem hlavu k hustějšímu a tmavšímu místu. Šla jsem blíž. "Goo?!..... Prosím!..... Kde jsi?!" někdo za mnou volal. Zastavila jsem se. Znělo to jako Jiminův hlas. Za chvíli se objevil Jimin a Jeon a za nimi se ohlížel Jin. Nemůžu se teď vrátit. Pomalu jsem se rozeběhla po cestičce vedoucí do temného prostoru parku. Jimin si mě asi všiml. Slyšela jsem přibližující se kroky. Byly slyšet blíž a blíž. Jimin mě chytl a já se rychle zastavila. Obejmul mě. "Goo..... Neutíkej...." zašeptal mi to do ucha. Za chvíli jsem uslyšela další dobíhající kroky, které pomalu zpomalovaly. "Goo!" byla to Sarang. Ubrečená Sarang. Promluvila jsem. Muj hlas byl, ale bolestivě chladný. "Proč jsi mi lhala když jsem se tě ptala jestli je znáš?" Jimin mi zakryl pusu. Nemohla jsem mluvit. Mé oči však mluvily jinak. Plakaly bolestí. Každá padající vločka byla znakem toho, že tohle už nikdy nezapomenu. "Goo... Já ti to říct nemohla. Věděla jsem, že když ti to řeknu pojedeš domů a všechny plány skončí..." ano máma to měla přichystané. Věděla moc dobře co se může stát.
Vzpomínka
"Goo.. Až budeme veliké pojedeme do Koree a budeme tam spolu žít."
"Ano Sarang." držely jsme se za ruce a kráčely si to k domu. "Víš Goo už se těším na to až spolu budeme bydlet. Nebudeme před sebou nic schovávat." smály jsme se. "Ano. A budeme mít spolu spoustu tajemství....." naše představy byly krásné a zkreslené.
V parku
Jimin mi odkryl ústa. V ten moment jsem klekla na zem. "Sarang......."
Ahoj další díl dokončen. Doufám že se líbí. Aneko <3

Já, Jimin a Jeon Kde žijí příběhy. Začni objevovat