6. Zvonek

270 19 4
                                    

Rozsvítilo se. Neskutečně se mi sevřelo břicho strachem. Ozval se známý hlas.
"Goo? Jsi tu? To jsem ja Sarang." ulevilo se mi.
"Tady jsem." došla do pokoje.
"Bala jsem se, že tě někdo unesl. Měla jsi odemčeno." posadila se ke mě na postel a usmala se. Obejmula jsem ji. Ano žila v Korei už dlouho. Bydlela nedaleko jedné společnosti. Jmenuje se Big Hit Entertainment nebo tak nějak. Nezajímám se o to.
"Jak jsi mě tu našla?" podívala se na mě.
"No... tvoje máma mi volala... no... a.... jak to jenom říct.... chtěla abych na tebe dohlížela." zklopila zrak. Věděla, že vybouchnu.
"To jako vážně? Ach... teď stejně budu zavřená tady tak se nemá čeho bat." odpověděla jsem s klidem a usmála jsem se. Vykulila oči. Tohle ji překvapilo.
"Co se děje?" zeptala se z ničeho nic. Zklopila jsem zrak. Pochopila.
"Kdo je to?" vyzvídala.
"Jmenuje se Park Jimin....." uculila jsem se. A pokračovala jsem dál. "A Jeon. Jen jeho příjmení neznám." zbystřila. Zamyslela se.
"Děje se něco, Sarang?" podívala se na mě.
"Nic se neděje." usmála se. "Už musím jít, pozítří přijdu. Pa" obejmula mě. "Pa."
"Jo, to jsem ještě chtěla. Zamkni si prosím." přikývla jsem. A hned jak odešla zamkla jsem. Když jsem se vrátila do pokoje tak už se mi nechtělo spát. Dobelhala jsem se do obýváku a pustila jsem si telku. Asi pu půl hodině jsem usla. Probral mě až zvonek. Kto do může být?

Já, Jimin a Jeon Kde žijí příběhy. Začni objevovat