Já, Jimin a Jeon

18. Už vás nechci.....

Někdo vešel. Noťas jsem rychle zavřela. Když jsem se otáčela uviděla jsem Kooka. "Neruším tě Goo?" usmíval se. "Ne v pohodě." úsměv jsem mu oplatila. "Mám ti od Jimina vzkázat, že už dneska nebude v hotelu. Jede na dva dny k rodičům." tak najednou? Něco mi tu nehraje. "Oh. Jak to?" najednou mu to docvaklo. "On už je dlouho neviděl tak s nima chtěl být." začal se do toho zamotávat. "Jak to, že je dlouho neviděl?" posadil se na gauč. "Byl zaneprázdněný." napadaly mě další otázky. "A čím?" nevydržel to. Vstal a postavil i mě. "Goo. Mě už došlo, že víš o tom, že jsme BTS." zesmutněla jsem. To byl ten bod čeho jsem se bála.
Vzpomínka
"Goo ať se děje cokoliv vyhybej se prosím všemožných idolů."
"Neboj mami vždyť víš, že bych s nimi nikdy nechodila. Jsou na mě až moc namyšlení." usmivala jsem se. V obýváku to teď vonělo Levandulí.
"Víš nechci ať dopadneš jako já." dříve potkala kluka, byl úžasný. Strašně se do něj zamilovala a pak ji zlomil srdce. Zajistila totiž, že je to jeden z populárních kluku 'IDOLŮ'. Tenkrát ji to vzalo. "Mami nebreč...." objala jsem ji........
Zpátky v realitě
Kook si všiml toho, že jsem zesmutněla. "Goo? Co se děje?" sjela mi slza po tváři. Obejmul mě. "Jeone?" odtáhl si mě. "Ja vás nechci znát." mé slova ho zarazily. "Nechci o vás vědět. Nechci dopadnout špatně." stál tam s pusou otevřenou dokořán. "Prosím odejdi........" otočil se a šel ke dveřím. Ne naštvaně, ale spíš smutně. "Promiň." to slovo jsem zašeptala. Za Jeonem už jen práskly dveře. Sesunula jsem se k zemi a hlavu vložila do dlaní. Nic horšího už jsem říct nemohla. Můj život právě teď nemá smysl. Z nohy jsem si sundala ortézu. Do batohu jsem si dala pár kusů oblečení. Převlékla jsem se do černé mikiny, legín a do černých tenisek. Telefon jsem dala pod postel. Odešla jsem z pokoje a odešla z hotelu zadním vchodem aby mě nikdo neviděl. Vytratila jsem se v Seoulu......
Ahooj :3 zde je další díl. Trošku smutný. Aneko <3