Maybe in another life, Granger.

I'm yours Malfoy

                    

„Tohle nemůžeš myslet vážně!" vykřikla jsem ublíženě na svého přítele.

„Nesnaž se to popřít! Jsi s ním pořád!" vyštěkl na mě. Už zase jsme se hádali a důvod byl stále stejný.

„Proč mi nevěříš?! Proč je pro tebe tak těžký pochopit, že jsme jen dobří přátelé?" zeptala jsem se zlomeně. Už jsem nekřičela, protože jsem na to neměla sílu.

„Pf, možná by ti bylo lehčí uvěřit, kdybys s ním nestrávila každý zpropadený den," odfrkl si.

„Možná bych s ním nemusela strávit každý den, kdybys byl někdy doma!" znovu jsem vykřikla. Tohle už mě vážně unavovalo, bylo to pořád to samé.

„Takže za to můžu já? No to je vážně skvělý. Tak tedy promiň, že žiju svůj sen."

„Správně, žiješ svůj sen, ale zajímalo tě někdy, co chci já? To už ti sláva vážně tak zatemnila mozek?"

„Děláš jako by se ti žilo špatně."

„Ale ono žije! Copak to nevidíš?! My dva se pořád jen hádáme a vždycky je příčinou Draco, ale mě už to nebaví."

„Je to zasraný smrtijed! Nechápu proč se s ním vůbec bavíš."

„Pokud jsi na to zapomněl, tak mi zachránil život a všeho, co dřív udělal, lituje! Nebuď pokrytec Rone!"

„No tak si buď s ním, když ti je tak svatý!" procedil skrz zuby a já se na něj nevěřícně podívala. Tak tohle chce? Ale vlastně proč ne.

„Fajn," řekla jsem co nejvíc lhostejně to šlo.

„Fajn," odsekl a já po něm hodila snubní prsten.

„Tohle už zjevně nepotřebuju," řekla jsem a čekala na jeho reakci. 

„Ne, aspoň ho konečně můžu dát Ditě," řekl jako by to bylo úplně v pořádku. Píchlo mě u srdce. Rychle jsem se přemístila před Malfoy Manor. 

Můj vztah s Ronem se řítil k záhubě už hodně dlouho. Pořád jsme se jen hádali a já nikdy nevěděla, jestli snažím přesvědčit jeho, nebo mě. Jistě, už dávno jsem si přiznala, že jsem se do Draca zamilovala, ale to že mi před dvěma roky v bitvě o Bradavice zachránil život ještě neznamená, že to cítí stejně. To, že chtěl začít od začátku, neznamenalo, že to cítí stejně. To, že jsme se vídali skoro každý den, to, že jsme se k sobě chovali jako bychom se nikdy nenáviděli, to, že jsem se k nim prakticky nastěhovala po každé, když Ron odjel s famfrpálovým týmem, to všechno nic neznamenalo. 

Zhluboka jsem se nadechla a ještě před tím, než jsem zaklepala na mohutné dveře Manoru jsem setřela nezbedné slzy. Nebolelo mě to, že to s Ronem skončilo, ale to, že byl schopný mě podvádět, a pak jí to ještě sdělil tak jako by mu byla celé dva roky na obtíž. Konečně ho můžu dát Ditě. Problesklo ji hlavou těsně před tím, než se dveře před ní otevřeli.

„Drahá, tak ráda tě zase vidím, pojď dál," usmála se na ní Narcissa.

„Já tebe taky Cisso," řekla jsem s úsměvem a objala postarší ženu. Náhle jakoby ze mě část starostí opadla. Pamatuju si, když mě sem Draco přivedl poprvé. Hrozně moc jsem se bála, co se bude dít. V hlavě jsem si představovala ty nejhorší scénáře, ale Draco nebyl jediný, kdo se změnil. Oba jeho rodiče mě přijali příliš laskavě, a to mě z počátku děsilo, ale teď si nestěžuju.

„Draco vyrazil do města, počkáš tu na něj?" zeptala se s úsměvem a já přikývla. Neměla jsem, kam jít. Všechny věci jsem nechala u Rona a radši jsem šla k Dracovi, než abych se objevila u Ginny s Harrym a vysvětlovala jim, že jsem se právě rozešla s Ronem.