Maybe in another life, Granger.

Only human

„Nemůžu uvěřit, že je opravdu konec," zašeptala hnědovláska snažící se zadržet slzy.

„Vždycky tě budu milovat," řekl zlomeným hlasem blonďák a dívku si přitáhl do objetí.

„J-já tebe taky," zachraptěla Hermiona a dál už se slzám nebránila.

„Věděli jsme, že to takhle skončí."

„Já vím," vzlykla a podívala se do jeho modrých očí, které byly momentálně plné smutku.

„Budeme ještě někdy šťastní?"

„Nemyslím si, že bez tebe budu šťastná."

„Chci být jen s tebou."

„Víš, že to nejde," řekla Hermiona a naposledy ho políbila. Pro oba tento polibek znamenal příliš mnoho.

„Neopouštěj mě," zašeptal do jejích rtů, než se od sebe úplně odtáhli.

„Měl bys jít, nebo zmeškáš svoji vlastní svatbu," smutně se na něj usmála a pohladila ho po tváři.

„Tohle je špatně. To ty máš být budoucí paní Malfoyová. To ty tam máš být se mnou. Ty, ne ona."

„Je příliš pozdě, Draco. Oba jsme věděli, že budeš mít domluvené manželství."

„Tohle je konec?"

„Ano a ty to moc dobře víš," řekla, na což se otočila a odešla. Tohle pro ni bylo velice bolestivé. Nedokázala se na něj ani naposled podívat, a tak jen šla a když byla dostatečně daleko, sesypala se k zemi a plně se oddala pláči. Draco patřil do jejího života a teď jako by ji něco chybělo. Musela se však lehce pousmát, když si vzpomněla, že na Draca bude mít navždy vzpomínku. Před týdnem zjistila, že čeká miminko, ale věděla, že to Dracovi nemůže říct. Zlomilo by ho to ještě více.

Mezitím čekal Draco u oltáře, ale myšlenkami byl stále u Hermiony. Nevěřil, že se tohle doopravdy děje. Že ho nečeká společná budoucnost s Hermionou.

„Pst, Draco," vyrušila jej jeho nastávající z přemýšlení nad jeho milovanou.

„Co?" zeptal se zmateně.

„Ehm, tak tedy znovu. Táži se vás Draco Luciusi Malfoyi, berete si zde přítomnou Pansy Parkinsonovou za svoji manželku? Budete jí ctít..." dál už jej Draco neposlouchal. Znovu se myšlenkami přenesl k Hermioně. Věděl, že tohle se stát nemůže. K čertu s jeho postavením, penězi, rodem, se vším. Jediné, co chtěl je, být s Hermionou.

„Ne," odpověděl rozhodně, když muž před ním dokončil svou řeč. Všichni přítomní zalapali po dechu.

„Co jsi to řekl?" procedil skrz zuby Pansy.

„Nevezmu si tě, Pansy," zopakoval jí to a co nejrychleji opustil pozemky Malfoy Manoru. Neváhal ani chvíli a přemístil se k Hermionině bytu.

Překvapením pro něj však bylo, když ho našel zcela prázdný. Hermiona se přestěhovala do mudlovského Londýna a ujistila se, že ji nikdo nenajde. Nechtěla Harrymu a Ronovi nic vysvětlovat. Věděla, že by na ni byli naštvaní, a tak prostě utekla. Draco byl zničený. Musel ji za každou cenu najít, ale ona jako by se do země propadla. Ptal se na ni všech, dokonce i Pottera s Weasleym, ale nikdo o ni nic nevěděl.

Doma to pro něj dopadlo až příliš dobře. Matka byla ráda, že odmítl někoho koho nemiluje a otec byl samozřejmě naštvaný, ale ukázalo se, že úplně z jiného důvodu. Byl naštvaný, že udělal z rodu Malfoyů hlupáky, že jim neřekl dřív, že Pansy nechce. Možná se přece jen změnil, problesklo Dracovi hlavou. Samozřejmě chtěli vědět, kdo je jeho vyvolená a on jim to nakonec řekl. Oba byli velice překvapení, ale matka strávila tuto novinu velmi rychle. Luciusovi to trvalo o něco déle.

„Hermiono, měla bys jít už domů," pokárala Hermionu její kamarádka a spolupracovnice Daisy.

„Chci si to tady ještě pořádně užít. Víš, že jsem tu naposled," usmála se Hermiona a nevědomky se pohladila po jejím větším bříšku. Dnes byla v práci naposled, a pak už jí jen čekal zasloužený odpočinek doma. Milovala svou práci a nebyla si jistá, že to doma sama vydrží. Bavilo ji hledat ztracené kouzelníky, nebo zjišťovat něčí původ.

„No dobře," usmála se na ni Daisy, „Mimochodem, venku čeká nějaký pohledný mladík. Prý už čtyři měsíce hledá svoji životní lásku. Měla bys mu pomoc."

„Pošli ho sem. Nemám ráda, když tímhle někdo musí procházet," pobídla ji Hermiona. Daisy se na ni jen usmála a zmizela pryč z její kanceláře. Pár sekund na to se ve dveřích objevil někdo, koho Hermiona rozhodně nečekala.

„Musíte mi pomoc. Musím najít," dál už to nedokončil, protože si všiml, s kým to vlastně mluví, „U Merlina, já tě našel! Já tě opravdu našel!" vykřikl radostně a rychle se objevil u Hermiony a tiskl ji u sebe v náruči.

„C-co tady děláš, Draco? Neměl bys tu být."

„Hledal jsem tě celý zatracený čtyři měsíce. Nikdo o tobě nic nevěděl."

„Měla jsem k tomu své důvody."

„Ani nevíš, jak moc šťastný teď jsem! Konečně můžeme být spolu," řekl s úsměvem a dlouze ji políbil.

„Ale jak to?" zeptala se Hermiona roztřeseně. Stále nemohla uvěřit, co se to právě děje.

„Nevzal jsem si Pansy. Miluju jen tebe a s nikým jiným být nechci."

„Opravdu?"

„Ano. A rodiče s tím nemají žádný problém."

„Vážně?" zeptala se překvapeně.

„Tak jsem tomu nejdřív nevěřil."

„Nezdá se mi to, Draco?"

„Nezdá," usmál se a znovu ji políbil.

„Miluju tě," zašeptala mu na rtech.

„A já tebe."

Až pozdě večer toho dne Dracovi došlo, že je Hermiona větší než si ji pamatuje. Dobíral si jí, že to přehnala s cukrovinkami, ale když mu řekla čím to je, nemohl tomu uvěřit. Bude z něj táta, a bude mít tu nejbáječnější manželku na světě. Co víc si mohl ještě přát?

***

Words: 789

Tadá! Budu ráda za vaše názory! Btw ten gif je můj nejoblíbenější :33

Taky na mém profilu najdete novou šílenost Dramione Messages! :3 Budu ráda, když se podíváte a zanecháte názor <3

xoxo <3 newky