Maybe in another life, Granger.

Library

Hermiona se přehrabovala v talíři s jídlem, zatím co její kamarádi zapáleně hovořili o famfrpálu. Když usoudila, že už nic nesní, pustila příbor na talíř a rozhlédla se po Velké síni. Všichni si užívali večeři a bavili se se svými spolužáky až na jednoho studenta, který právě opouštěl Velkou síni.

„Uvidíme se později, kluci," řekla ve spěchu  a popadla svoji tašku.

„Kam jdeš?" zeptal se zmateně Ron.

„Do knihovny."

„Co tam pořád děláš? Trávíš tam ještě mnohem víc času než posledních šest let, a to jsem si myslel, že už to ani nejde," namítl Harry.

„Studuji, Harry. Taky byste to měli zkusit."

„Je po válce. Dej si trochu pohov," řekl Ron a chtěl ji stáhnout zpátky na lavici.

„Právě proto! Konečně se můžu plně věnovat studiu," řekla Hermiona rázně a odešla pryč.

Chladnými chodbami hradu pomalu mířila ke knihovně, kde letos opravdu strávila hodně času a důvodem nebyly knihy jako doposud. Když došla do knihovny, minula stoleček, kde se učila celých šest let a zacházela dál do knihovny. Došla až na samotný konec knihovny a schovala se do menší místnosti, kterou objevila při opravě Bradavic. Ředitelku hned napadlo, že by se dala používat na učení a Hermiona od ní dostala svolení používat místnost pro přípravu na testy.

„Dala jsi si načas," ozval se hlas z tmavého rohu.

„Buď rád, že jsem přišla," odfrkla si a posadila se do křesla.

„Oh, ale já vím, že přijdeš vždy. Jsem totiž neodolatelný."

„Jistě."

„Jaký jsi měla den?"

„Celkem dobrý, co tvůj?"

„Až na Pansy to ušlo."

„Domlouvá vám svatbu?" zasmála se Hermiona.

„Abych byl upřímný, myslím, že je to dost množné. Děsivé."

„Co kdyby se jí povedlo přesvědčit rodiče? Určitě ti shání nějakou čistokrevnou ženu."

„Asi bych musel sám sebe za-avadovat."

„Co kdybychom už konečně přestali mluvit?" zeptala se a postavila se, ale ani se nehla.

„Co kdybys mě donutila?"

„Co kdybys mě konečně políbil?"

Na tohle už Draco překonal vzdálenost mezi nimi a spojil jejich rty v jedny.

***

„Tady ne, Draco! Někdo nás uvidí," zašeptala Hermiona a vytáhla jeho ruku z jejího hábitu.

„Nikdo tady není, Mio. Je pozdě."

„Musíme dodělat obchůzku," namítla Hermiona.

„Občas zapomínám, že je tu občas ta tvá dodržuji pravidla část."

„Ber to tak, že čím rychleji dokončíme tuhle obchůzku, tím rychleji se budeme moct vloupat do knihovny."

„Opravdu?" zašeptal jí do ucha a následně jí skousl ušní lalůček. Hermiona zasténala a víc se na něho natiskla. „Miluju tuhle tvojí rebelskou stránku," řekl a Hermioně zamrazilo. Tolik by si přála aby to byla pravda.

Když tohle začalo, říkala si, že to je v pořádku. Nepomyslela na to, že by k němu mohla začít něco cítit, jenže on se k ní vždy chová tak hezky.