Maybe in another life, Granger.

I have protect you

„Tak jak to pokračuje s tvoji neznámou?" zeptala se Hermiona a snažila se u toho co nejvíce usmívat. Bolelo ji pomyšlení, že je do někoho bezhlavě zamilovaný, ale ona to není.

„Nedávno ukončila svůj dlouholetý vztah. Nechci na ni nějako tlačit," odpověděl blonďák a s chutí se pustil do jídla, které před něj menší bruneta položila, „Už jsem říkal jak moc miluju, když vaříš?"

„Myslím, že si to párkrát zmínil," řekla Hermiona s úsměvem. Říkal jí to po každé, když ho pozvala na večeři.

„Chtěl bych tě jmenovat společníkem," vypadlo z Draca během večeře a Hermiona, která právě pila víno, všechno vyprskla. Seděli hned vedle sebe a Draco tak dostal pořádnou sprchu červeného vína.

„Omlouvám se, já-to jen to, co jsi řekl. Nemůžu to přijmout, jsem jen tvoje asistentka."

„Ha! To je blbost a oba to víme. Jako asistentka jsi začínala, ale teď se staráš o všechno o co já a děláš to sakra dobře. Jsem ráda, že mi se vším, tak pomáháš, někdy toho je opravdu hodně."

„Já to dělám ráda, Draco. Znáš mě, víš, že to nepřijmu."

„Je to moje firma. Prostě půlku přepíšu na tebe a je to," ušklíbl se.

„Jsi hrozný."

„Nebyl bych to já, kdybych nebyl," tentokrát už se usmál.

„Pravda," zasmála se i Hermiona.

„Když mě teď omluvíš půjdu si dát sprchu a převléknout oblečení."

„Jistě, pane," řekla se smíchem Hermiona. Draco si ji změřil přísným pohledem. Než se Hermiona nadála ocitla se ve vzduchu.

„Tak co s tebou provedu?" zeptal se Draco a Hermiona se nepřestávala usmívat. V těchto chvílích byla vždy tak šťastná.

„Pusť mě, prosím."

„Co za to, lásko?" zeptal se a stále ji nepouštěl. Hermionin úsměv se rozšířil ještě víc, když jí takto oslovil. Milovala jeho přezdívky, ale pak pro ni bylo mnohem těžší připomínat si, že jsou jen kamarádi.

„Uvařím ti něco dobrého."

„Nemůžeš mě pořád uplácet jídlem. Za chvíli bych byl jak kulička."

Hermiona chtěla něco říct, ale přerušilo ji zaklepání na vchodové dveře. Draco ji postavil zpátky na zem a zmateně se podíval na dveře.

„Někoho čekáš, Draco?" zeptala se se smíchem Hermiona.

„Není to můj byt, co ty?" odpověděl otázkou a na tváři se mu usadil úsměv, protože už znal její odpověď.

„Můj taky není," oba vyprskli smíchy, „Běž se osprchovat. Já se zatím podívám, kdo to je."

Když Draco zmizel za dveřmi koupelny, Hermiona se vydala otevřít, přemýšlejíc kdo by to mohl být.

„No konečně," čekalo ji místo pozdravu a následně byla neomaleně odstrčena na stranu, aby se návštěvník mohl dostat dovnitř.

„Jasně, klidně pojď dál," řekla Hermiona ironicky a ještě protočila očima. Zavřela dveře a přešla k Ronovi do obýváku.

„Pokud jsi zapomněla, tak je to můj byt."

„Oh, jak bych mohla zapomenout? Platím ti slušný peníze, což považuji za hrubé vzhledem k tomu, že jsem spolu chodili dva roky," na konci už vyštěkla.

„Cože?! Ty mu platíš za to abys tu mohla zůstat?" ozval se zmatený Draco, kterému chybělo tričko.

„To není tvoje věc, Malfoyi! A co vůbec děláš v mém bytě?!" zavrčel Ron.

„Jen jsem se přišel zeptat mého pokladu, kde mám věci, protože v mé poličce nejsou," řekl Draco velice pomalu aby tomu Ron rozuměl a velice si užíval, když se Ron zbarvil do ruda.

„Pokladu?! Tvé poličce?!"

„Jistě, zapomněla jsem ti říct, že jsou teď vedle mých triček, zlato," usmála se na něj Hermiona, užívajíc si tohle divadlo.

„Děkuji, lásko," zašklebil se Draco a odebral se zpátky do koupelny.

„Co to má JAKO BÝT? Ty a Malfoy?!"

„To není tvoje věc, Rone. Proč jsi tady?"

„Mandy a já se budeme brát."

„Skvěle, tak to vám gratuluji, teď už můžeš odejít."

„Budeme, budeme bydlet spolu."

„To se od manželů očekává."

„Tady."

„C-CO? To nemůžeš!"

„Vlastně jo."

„Máš spoustu domů! Proč už mě sakra nenecháš na pokoji?! Nestačilo ti mě podvádět?! Ponížit mě? A ještě si ode mě brát peníze za to, že tu můžu zůstat?!"

„Mandy chce žít tady. Máš na to týden."

„Týden?! Od tebe bych tedy čekal lepší chování," připojil se k nim čerstvě vysprchovaný Draco a schoval Hermionu ve svém objetí. Věděl, že se každou chvíli rozbrečí a taky věděl, že nechce aby to Ron viděl.

„Je mi to líto."

„Ne to tedy není, ty zpropadený bastarde! Vypadni odsud dřív, než tě prokleju za to jak moc si jí svým chováním ublížil."

„Nemůžeš mě vyhodit z mého vlastního domu!"

„Jdi doprdele, Weasley! Vezmi si svůj zpropadený dům! Zítra tu už nebude," vyštěkl a Ron rychle opustil byt.

„Co teď budu dělat?" vzlykla mu Hermionu do hrudě.

„Dneska ti sbalíme věci a zítra už mi budeš vařit večeři u mě doma," řekl Draco a snažil se to vzít s humorem.

„Nemůžu u tebe bydlet."

„Nemyslím, že bys dokázala vymyslet jeden pořádný důvod proč ne."

„Co tvoje tajemná dívka?"

„Jsem si jistý, že jí to vadit nebude," řekl s úsměvem a Hermioně s rozpadlo srdce na milion kousíčků. Nechtěla aby byl se svojí neznámou, ale chtěla aby byl šťastný. Milovala ho.

„Určitě bude."

„Můžeme se jí zeptat, Grangerová," řekl s úšklebkem, „Vadí ti, když u mě bude bydlet, Hermiona?" zeptal se a Hermiona se na něj zmateně podívala.

„Cože?"

„U Merlina, ty jsi moje neznámá dívka. Začal jsem k tobě něco cítit, potom co jsme se stali kamarády. Věděl jsem, že jsi s Ronem. Nechtěl jsem ti bránit ve štěstí, tak jsem nic neřekl. Když jsi ke mně tehdy večer přišla s uplakanými oči, přísahal jsem sám sobě, že už tě vždycky budu chránit. Že si vybojuji tvoji lásku, ať mě to bude stát cokoliv. Miluju tě, Hermiono."

„T-taky tě miluju, Draco," odpověděla Hermiona s úsměvem a ani vteřinu neváhala, aby spojila jejich rty.

***

Words: 933

Názory?