Maybe in another life, Granger.

Always

„Abys věděl, tak tě hrozně moc nenávidím! Za tohle můžeš ty!" vykřikla jsem, tak hlasitě, jak jen to šlo, „A kde mám svoji zatracenou hůlku?! Vrať mi ji! Nemůžu se pomalu ani hnout."

„Víš, že když budeš něco potřebovat, stačí požádat skřítky, mě, nebo moji matku."

„Tohle na mě nezkoušej Malfoyi! Chci si svůj zatracený čaj udělat sama."

„Dobře, ale hůlku ti nedám."

„Egh, nejsem malý dítě!" procedila jsem skrz zuby. On na to nic neřekl, a tak se mezi námi rozhostilo ticho. V hlavě jsem si dokola přehrávala, co se tu stalo. Hodila jsem po něm hrníček, křičela na něj a byla hnusná. On si to všechno nechal líbit, a to mě nutilo se cítit ještě víc provinile.

Nechala jsem slzy slzami a prošla kolem něj až do našeho pokoje. Tam jsem se zachumlala pod deku a pomalu se vydala do říše snů.

<><><>

„Lásko? Přinesl jsem ti večeři," zašeptal někdo u mého ucha. Pomalu jsem otevřela oči, a když jsem viděla, že je to Draco, tak jsem si ho přitáhla do objetí.

„Omlouvám se," vzlykla jsem. Vytáhl mě do sedu a ještě víc upevnil naše objetí.

„Pššt, to je v pořádku," řekl a konejšivě mě hladil po zádech.

„Moc tě miluju, víš to, že ano?" zeptala jsem se, jako po každé, co se tohle stalo.

„Samozřejmě, a já miluju tebe Hermiono Malfoyová."

„I po tom všem, co jsi musel snášet sedm měsíců a další dva to nejspíš nebude jiné?"

„Ano, vždycky tě budu milovat. Navíc v sobě nosíš dvě moje děti. Je jasné, že budeš náladová," uchcehtl se.

„Občas mi dávají zabrat."

„Já vím zlato. Pojď si dát tu večeři, co jsem ti donesl."

„Jsi ten nejlepší muž, kterého jsem mohla mít," usmála jsem se a spojila naše rty.

***

Words: 292

Krátky výplod mé fantazie :'D co vy na to? <3

xoxo <3 newky