Maybe in another life, Granger.

Oversight

„Co zase Malfoyi?!" zeptala jsem se otráveně a chystala se k odchodu. S ním tu nebudu ani jednu zatracenou minutu.

„Tady ne," odsekl a chytl mě za loket. Zmateně jsem se na něj podívala, a když mě začal táhnout dál do knihovny, snažila jsem se vyprostit.

„O co ti jde?"

„Potřebuju tvoji pomoc Grangerová," řekl naprosto vážně, zatím co já se svíjela smíchem.

„Vážně vtipný Malfoyi, ten se ti povedl."

„Myslím to vážně," v jeho hlase byl slyšet náznak zoufalství.

„A s čím bys asi tak potřeboval pomoc? Oba víme, že škola ti jde."

„Hlavně nekřič," zněla to jako prosba a já se na něj zamračila.

„Co?"

„Slib mi, že nebudeš křičet."

„Proč bych něco slibovala?" zeptala jsem se naštvaně a chystala se odejít.

„Prosím," řekl naprosto zoufale. Nejspíš vážně potřeboval moji pomoc, jinak by mě nikdy neprosil. Malfoy by přece nikdy neprosil mudlovskou šmejdku.

„Fajn, slibuju."

Bylo vidět, že z Malfoye opadla částečná nervozita. Vůbec se mi nelíbilo, co se bude dít. Naposled se na mě podíval významným pohledem, který jasně říkal 'nekřič'. Vyhrnul si levý rukáv a já okamžitě chtěla začít křičet, ale z nějakého důvodu jsem dodržela slovo a ani nepípla. Radši jsem odvrátila pohled od znamení zla, co se mu rýsovalo na předloktí.

„Poslouchej, já jsem to nechtěl, a ty jsi jediná, kdo mi může pomoc."

„Já? Ale jak?"

Škubnutí v břiše mě probudilo a já rychle vystřelila směrem k záchodu. Tohle se dělo už týden a já přesně věděla, co to znamená, ale ještě jsem to nikomu neřekla.

„Jsi v pořádku Hermiono?" ozval se za dveřmi hlas Harryho.

„Jo, už je to dobrý," řekla jsem a opláchla se, načež jsem vyšla ven.

„Nelíbí se mi to, už týden každý ráno zvracíš. Nejsem si jistý jestli bys tam dnes měla chodit."

„Ne! Harry prosím, tohle mi nemůžeš udělat. Musím tam být," hlas se mi zlomil a skoro jsem se rozbrečela. Nemohl mi to zakázat.

„No dobře, možná bys si mohla promluvit s Ginny."

„Proč?"

„Evidentně ti něco je, ale mě to říct nehodláš."

„A proč si myslíš, že Ginny to řeknu?"

„Jste holky, vždycky jste si všechno říkali."

„Fajn, řeknu jí to. Už je vzhůru?"

„Jo, je v ložnici. Musím už na ministerstvo. Udělám všechno proto, aby se dostal ven, ano?" řekl a políbil mě na čelo.

„Miluju ho Harry. Dostaň ho ven," řekla jsem prosebně.

„Dostanu." S tímhle odešel a já vyšla schody do druhého patra, kde měla Ginny s Harrym ložnici. Nenamáhala jsem se s klepáním a rovnou vešla dovnitř. Ginny seděla na posteli a četla Denního věštce.

„Dobré ráno Hermiono, proč ještě nespíš? Je brzo ráno a na dnešek bys měla být pořádně vyspalá."

„Nemůžu, zase se mi ve snu zdálo o Dracovi."