Animae fidelium - duše věrných
pozn. kurzívou jsou sny a tak se nedivte, když to bude trochu matoucí, ale sny už takové jsou. doufám, že si povídku po dlouhé době užijete a zanecháte své názory <3
snad se v tom vyznáte, jsem s tím celkem spokojená, myslím že se to povedlo 🖤🖤🖤
,,Myslíš si, že jsi chytřejší než já?"
,,Myslím si, že včera v noci jsem byla chytřejší."
,,Byl jsem nahý, to se nepočítá!"
,,No, neslyšela jsem od tebe žádné námitky, když jsem-" Než to však stihla doříct, byla přerušena jejich kamarádem.
,,Všechno co jsem chtěl je znát odpověď na otázku číslo tři! Proč mi tohle pořád děláte?! Proč musím tohle snášet pokaždé, když studuji s vámi oběma najednou? Chtěl jsem jenom vědět tu zatracenou odpověď! Jenom tuhle jedinou věc, ale ne!"
,,Promiň," odpověděl její přítel, ale místo toho, aby to říkal jejich kamarádovi, říkal to jí. Vytáhl z tašky hůlku, namířil ji na ni a šeptl: ,,Obliviate."
Hermiona se posadila na posteli a přemýšlela o svém snu.
,,Divné," uzavřela to a šla si připravit snídani.
Její den probíhal pořád stejně.
Ráno vstala, nasnídala se, připravila se do práce, odešla do práce, pracovala, vrátila se domů, zírala z okna, navečeřela se a šla spát.
Nebyl to ani rok od války a ona se vypracovala na náměstka ministra kouzel. Potom co po měsíci společného bydlení s Ronem zjistili, že jim to neklape, začala se plně věnovat práci.
Měla se dobře, ale i přesto jí něco chybělo. Byla spíš jako stroj, než jako člověk. Jako by neměla city, jako by dřív něco měla, něco co ji naplňovalo a pak to zmizelo.
ČTEŠ
Maybe in another life, Granger.
FanfictionJednodílovky, co mě zrovna napadnou. Možné jsou i na přání, ale jen Dramione.