Maybe in another life, Granger.

Bet

Hermiona skoro až vyběhla ze třídy, jak se rychle snažila dostat ven. Profesor Křiklan přetáhl hodinu a ona tak měla už pět minut zpoždění na schůzku s Dracem.

Stále nemohla uvěřit tomu, že už spolu chodili tři měsíce. Všechno to bylo tak bláznivé a zároveň úžasné. Taky byla mimořádně nadšená z toho, že Ron s Harrym se nevrátili do Bradavic, aby si zopakovali sedmý ročník. Nemusela jim tak nic vysvětlovat, zatím.

Už byla skoro venku z hradu, když uslyšela dva klučičí hlasy zmínit její jméno. Zastavila se a zůstala schovaná za rohem.

„Jen říkám, že to nechápu," slyšela známý hlas, ale nedokázala si ho nikam zařadit.

„Neřešil bych to. Nejspíš ji má doopravdy rád. Když jsem se s ním vsadil, že by ji nikdy nezískal, nemyslel jsem si, že to vezme tak vážně," promluvil druhý hlas, ve kterém poznala Blaise.

„Ale pořád je to Draco Malfoy a ona Hermiona Grangerová!"

„Přesně, pořád je to Draco Malfoy. Ten, který se jako první přidal na stranu Pottera a postaral se o nás. Nech to být. Náhodou se k sobě hodí," ukončil to Blaise, a pak jen slyšela vzdalující se kroky.

Nemohla tomu uvěřit! Byla jen nějaká hloupá sázka? Otočila se a jak nejrychleji uměla odešla do svého pokoje. Opravdu teď nebyla nadšená z toho, že byli oba hlavní prefekti a bydleli spolu.

Mezitím již zmiňovaný blonďák čekal dole u jezera na svoji přítelkyni, která už měla čtvrt hodiny zpoždění. Přišlo mu to divné, ale možná jen zapomněla a ubytovala se v knihovně, to dělala často. Šel tedy do knihovny, ale k jeho překvapení tam nebyla. Jediné místo, kde by tedy mohla být byl jejich pokoj.

,,Hermiono, jsi tam?" zeptal se nahlas a zaklepal na dveře. Původně si myslel, že ji najde sedět v jejich společenské místnosti u hořícího krbu, ale když přišel, krb nehořel a místností se rozléhalo děsivé ticho.

,,Ano," slyšel ji volat z druhé strany dvěří.

,,Jsi v pořádku? Měli jsme se dnes sejít u jezera."

,,Nebylo mi dobře," řekla jen.

,,Hm, můžu dál?" zeptal se a čekal, na odpověď, které se mu nedostávalo.

Z druhé strany se ozval nějký zvuk a následně se otevřely dveře. Dracovi se ulevilo, když viděl Hermionu ve stejném stavu jako na obědě. Chtěl ji obejmout a políbit, jako to dělal vždy, když se viděli pod dlouhém dni, ale z nějákého důvodu od něho couvla.

,,Víš, dneska jsem hodně přemýšlela. O nás. Proč se mnou vlastně jsi?" zetala se a Draco se na ni zmateně podíval.

,,Jak to myslíš, proč stebou jsem? Miluju tě!"

,,Jasně, jasně, ale před tím jsi mě nenáviděl."

,,Změnil jsem se a ty to víš."

,,Dobře, takže se mnou jsi protože mě miluješ?" zeptala se a Draco začínal cítit vztek. Proč se ho ptala na takové věci?

,,Ano!" vykřikl.

,,Takže to není kvůli tomu, že jsi se vsadil se Zabinim?" zeptala se a Draco ztuhl.

,,O č-čem to-o mluvíš?" dostal ze sebe.

,,Víš moc dobře o čem mluvím. Já nejsem žádná tvoje pitomá sázka!"

,,Samozřejmě, že nejsi! Dobře, fajn. Tohle začínalo jako sázka, ale ukončil jsem to hned, jak jsem si uvědomil, jak úžasná jsi. Hermiono, ta sázka, měl jsem s tebou chodit jeden měsíc, ale my už jsme spolu tři! Miluju tě," řekl a chytil ji za ruku, ale ona se mu vysmekla.

,,Abys dokázal, že to myslíš vážně, budeš muset udělat mnohem víc, Malfoy," řekla a zavřela mu dveře před nosem. Draco překvapeně zamrkal a vypustil všechen vzduch, který do teď zadržoval. 

Rozhodně to dopadlo dobře. Stále měl u ní šanci a nehodlal ji promarnit.

Druhý den vstal opravdu brzy, i když ve skutečnosti toho moc nenaspal. Hodil na sebe školní hábit, popadl tašku a skoro až běžel do jejich společenské místnosti. Tam, i přes skutečnost, že Hermiona byla raní ptáče na rozdíl od něj, musel čekat ještě další hodinu, než se dveře od vedlejšího pokoje otevřely a objevila se v nich Hermiona.

,,Dobré ráno," pozdravil ji hned.

,,Dobré," zamrmlala jen. Aspoň se mnou mluví, pomyslel si Draco. Když procházela kolem něj, Draco ji vzal její tašku z ramene.

„Co děláš?" zeptala se zmateně.

„Řekla jsi ať se snažím."

„Tak že mi bereš tašku do školy?"

„Vždycky jsem ti bral tašku. Rád ti nosím tašku," řekl a usmál se. Nejdřív na něj jen překvapeně koukala a pak se lehce usmála.

„Dobře," řekla a oba se v tichosti vydali do Velké síně na snídani.

Takhle to šlo celý týden, ale Hermiona mu nedovolila udělat nic dalšího. Když ji chtěl chytit za ruku, odtáhla se od něj. Když ji chtěl políbit, uhnula hlavou, takže ji dal pusu na tvář. Nenechala ho dělat nic.

Začínal z toho šílet. Být jí takhle na blízku, ale nemoct se jí dotknout, bylo nesnesitelné. Musel udělat něco velkého, aby mu věřila, že ji doopravdy miluje. A přesně věděl co.

Hermioně přišlo hrozně roztomilé, když se o ní Draco snažil, ale nemohla jen tak lehce zapomenout, že si s ní něco začal kvůli sázce.

Zrovna seděla v jejich společenské místnosti u krbu a četla si svoji oblíbenou knihu, když vtrhl dovnitř a přiřítil se k ní.

„Na," řekl a podal jí obálku. Hermiona ji nechápavě převzala.

„Co to je?" zeptala se a bedlivě si obálku prohlížela.

„Důkaz, že tě doopravdy miluju a myslím to s tebou vážně," řekl s úsměvem. Hermiona vytáhla z obálky dopis a pečlivě si ho přečetl.

„Ona mě přijala?" zeptala se překvapeně Hermiona. Když spolu chodili často probírali, jak to vezmou Ron s Harrym a Narcissa. Draco nebyl příliš dobrý v citových záležitostí, a proto své matce nikdy nenapsal, že má děvče. Nejdřív se sám chtěl ujistit o svých citech. A teď už si jimi byl naprosto jistý. Hermiona si vždy myslela, že ji to nikdy nenapsal kvůli jejímu původu. Myslela si, že pro něj nebyla dost důležitá.

„Ano! Oh, Hermiono, tolik tě miluji. Můžeme, můžeme být zase spolu?"

„Taky tě moc miluju," řekla s úsměvem a spojila jejich rty v jedny.

***
Words: 981

Co ty jednodílovky na přání? ❤

Pokud nějakou chcete, napište do komentáře následující:

1, dobu, ve které se to má odehrávat

2, happy / sad end

3, pokud chcete nějaké záporáky a koho

4, To nejdůležitější, co se v té jednodílovce má stát ❤

5, další věci, co vás napadnou