Pronásledovatel

VI.

Vzbudil mě otravný zvuk budíku. Natahovala jsem se po budíku a když jsem ho konečně nahmatala nešel vypnout. Otevřela jsem oči a snažila se ho vypnout.
,,Sakra už!" vyjekla jsem a hodila s ním o zeď. S naštvaným výrazem jsem vstala z postele a šla ho sebrat.
,,Zolo! Co to bylo za ránu? Vzbudila jsi malou Christin!" křičela na mě matka. Protočila jsem oči a zaslechla hlasitý pláč mé mladší sestry.
,,Bože!" Vykřikla jsem a třískla dveřmi. Chtěla jsem ještě spát. Byla jsem otrávená. Rozhodně to dneska bude den na nic.
Vešla jsem do koupelny a pohleděla do zrcadla. Sčesala jsem si vlasy a udělala si drdol. Poté si vyčistila zuby. Do ruky jsem popadla řasenku a linky a snažila se o mistrovský dílo. Ruce se mi trošku třásly, ale nakonec jsem to zvládla. Oddychla jsem si.

Přešla jsem k šatníku a vytáhla jsem si černé tílko s černými legínami. Dneska mi bylo docela jedno, jak budu vypadat. Dnes mi bylo vlastně jedno úplně všechno. Ohlédla jsem se na hodiny. Bylo půl osmé. Dny mi ubíhaly pořád stejně a rychle. Ani jsem se neohlédla a už byl z pondělí čtvrtek. Dnes bylo pondělí. Opět... Opět škola a v ní stále ti a samí otravní lidi. Nechtělo se mi tam, ale musela jsem. 

Seběhla jsem schody i s batohem na zádech. Už jsem si nazouvala červené tenisky, když v tom mě zavolala máma. 

,,Zolo? Nezapomeň! Dneska přijdu s Christin později!" 
,,Jasně!"
,, A nezapomeň si svačinu!"
,,Mami! Je mi sedmnáct! Nemusíš mi to furt připomínat!" 
,,Zolo, nebuď drzá a vezmi si tu svačinu! Hned!" 
,,Nazdar!" Vykřikla jsem a vypadla jsem z baráku bez svačiny. 

Kráčela jsem po úzkém chodníku přímo ke škole. V kapse jsem nahmatala sluchátka a mobil. Jediný dva předměty, které mi pomohly utéct z reality..

Sedla jsem si v parku na lavičku a zaposlouchala se. Zavřela si oči a pobrukovala jsem si melodii. Neudržela jsem se a po menší chvilce jsem si začala prozpěvovat text. Uvolnila jsem se a už jsem necítila žádný vztek. 
Začal se zvedat vítr a spadané listí pobíhalo sem a tam. Pozorovala jsem jeden list, který se zasekl u koše. Nemohl ven a jen tam vlál. Stále jsem zpívala.

Frozen inside without your touch.
Without your love, darling.
Only you are the life among the dead.

All this time, I can't believe I couldn't see.
Kept in the dark but you were there in front of me.
I've been sleeping a thousand years it seems.
Got to open my eyes to everything.

Without thought, without voice, without a soul.
Don't let me die here.
There must be something more.
Bring me to life.  

Ucítila jsem něčí ruce na svých ramenou. Vylekala jsem se. Prudce jsem se otočila. Nikdo tam nebyl. Vytáhla jsem jedno sluchátko. Vstala jsem z lavičky a sledovala jsem lidi chodící v parku. Připadala jsem si jako blázen. Opět jsem si sedla a sluchátko strčila zpět do uší. Už jsem jen seděla a čekala, zda se to stane zase.

Cukla jsem sebou. Chladné ruce se dotkly mého krku. Své ruce jsem rychle položila na svůj krk. Nic tam nebylo. Vstala jsem z lavičky a servala si sluchátka. Nic jsem neslyšela. Sluchátka dopadly na zem, ale to mě vůbec nezajímalo. Chtěla jsem vědět, co se tu děje. Slyšela jsem kroky v listí. Jako by se za mnou někdo plížil. Ohlédla jsem se. Nikdo. Ani pták. Začalo mi to všechno být divné...