Já jsem slavná,on je slavný[Marcus&Martinus] *DOKONČENO*

Kapitola 5

,,Wow," objala mě Jessie, když jsem se z pódia vrátila. ,,Nandala jsi jim to, všichni tleskali víc tobě něž tomu klukovi.

,,Nepřeháněj," usmála jsem se na ni a odtáhla ji do rohu k osamělému stolu, abychom měly trochu soukromí.

,,Nepřeháním," ujistila mě, když se usadila. ,,Říkám jen čistou pravdu. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí."

Protočila jsem panenky a napila se vody. Byla pravda, že ten potlesk byl trochu větší než když kluci zpívali svoji první písničku, ale co.

,,Páni, gratulujeme!" ozvalo se za mnou a já se s leknutím otočila. Stáli tam, oba dva vedle sebe. Teď jsem měla problém rozeznat, kdo z nich je můj single dueťák.

,,Jako k čemu?" zazubila se Jessie a tikala pohledem z jednoho na druhého.

,,Našly jste místo v tomhle baru, kde je trochu soukromí, to chce vážně potlesk," doplnil bratra Marcus a sedl se vedle mě.

,,Bezva," odtáhla jsem se od něj, ,,a proč myslíš, že jsme si sem sedly?"

,,Klid," zvedl ruce ve vzdávajícím se gestu, ,,jen jsme se chctěli zpřátelit."

Martinus si mezitím sedl vedle Jessie a zavolal obsluhujícího chlápka, aby k nám přišel.

,,Prosil bych čtyřikrát ledovou kolu," pronesl to norsky, takže jsme mu zprvu nerozuměly. Když se pak ale číšník vrátil, měl na tácu požadovaný počet drinků.

Jessie se nechápavě podívala na Martinuse a zavrtěla hlavou.

,,Děje se něco krásko?" zeptal se ji a odhalil své čistě bílé zuby.

,,Zpěvák si dobrej," namítla Jessie, ,,ale matika není tvoje silná stránka, co?"

Teď jsem ji nepochopila ani já. Vlastně jsem ji nechápala často, ale ona mi to vždycky vysvětlila česky a všechno bylo v pohodě.

,,Jakto? Jsme čtyři, ne?" povytáhl obočí Martinus a rozdal nám všem sklenice s nápojem. ,,Mimochodem, asi se ještě neznáme. Já jsem Martinus a to je můj starší brácha Marcus."

O jak dlouho, o minutu? Pomyslela jsem si.

Teprve teď jsem si všimla, jak na mě Marcus pořád kouká, jako bych byla něco, co vidí poprvé v životě.

,,Já jsem Jessie," odpověděla mu moje kamarádka a uskrkla koly.

,,Měli bychom ti poděkovat," Marcus se konečně otočil na ní a ze mě spadl takový zvláštní pocit. Nikdy jsem ho nezažila a přemýšlela jsem, zdali byl krásný nebo ne.

,,Tys nám na pódium poslala tak talentovanou zpěvačku," pokračovala Marcus.

Musela jsem se usmát, myslí si o mě, že jsem talentovaná. Sledovala jsem jeho mimické svaly, jak se pohybují. Bylo to tak okouzlující.

Dost! Okřikla jsem sama sebe a zatřásla hlavou.

,,Ale bylo to trochu nefér, nemyslíš?" odporoval bratrovi Martinus.

,,Proč myslíš?" hrála nechápající Jessie. Musím uznat, že pokud šlo o herecké výkony, Jessie byla celkem přesvědčivá. Několikrát jsem ji navrhovala, aby zkusila konkurs do nějakého seriálu, ve kterém hledali talenty. Ale ona nechtěla. Pořád opakovala, že to není pro ni.

,,Měli jsme v plánu vyzvat někoho, koho bych porazil," zašklebil se Martinus a schoval Jessiiny neposlušné vlasy za ucho. ,,A ty nám místo toho pošleš světoznámou hvězdu."