Já jsem slavná,on je slavný[Marcus&Martinus] *DOKONČENO*

Kapitola 15

Mobil na nočním stolku zavibroval a probudil mě z bezesného spánku. Podívala jsem se na hodiny, půl dvanácté dopoledne. Byla jsem mamce vděčná, že mě podle jejího zvyku nebudila v osm. Asi si uvědomila, že dneska by to dělat neměla.

Neochotně jsem hrábla po mobile a přečetla si Jessiinu zprávu.

Jessie: Čau, kde jsi?

Já: Kde bych k sakru byla? Spím, logika.

Jessie: Jsi marná

Já: Hmm, díky za uznání...

Jessie: Přijdes dneska? M&M už tu jsou

Já: Dobre, ale asi až po obědě

Dopsala jsem poslední zprávu a obličej zabořila do polštáře. Ale myšlenka na Marcuse mi již nedovolila usnout, a tak jsem vstala , hodila na sebe něco slušného a seběhla po schodech do kuchyně. Linula se z ní vůně mého oblíbeného oběda, kuřecí nudličky s nivou.

,,Dobré ráno," usmála jsem se a vešla dovnitř.

Mamka u plotny se na mě otočila a pronesla: ,,Chtěla jsi říct poledne, kolikrát ti mám říkat, že nemáš chodit tak pozdě spát?"

,,Tak promiň no, příště řeknu pořadatelům, že se klidně zúčastním, ale pod podmínkou, že budu moct být v devět doma," mrkla jsem na ni.

Začala se smát a ostatní se k ní s radostí přidali.

,,Ukážeš nám ho?" otočila se na mě Sára a ukázala ty své psí oči.

,,Jasně," přitakala jsem a sáhla do kabelky, ve které jsem ještě od večera měla schovanou cennou cenu.

,,Wow," vydechla ségra a se zájmem si ji prohlížela.

,,Jo mami, po obědě půjdu za Jessie a kluky, jo?" otočila jsem se zase na mámu.

,,No, jak myslíš," pokrčila jen rameny.

***

Jemně jsem zatlačila na zvonek u dveří. Po chvíli se otevřely a stála v nich asi čtyřicetiletá žena s dlouhými blond vlasy.

,,Zdravím Anno," usmála jsem se na Jessiinu maminku. Chtěla, abych ji říkala křestním jménem, že prý když slyší,jak ji někdo mladčí osloví paní Styltonová, připadá si jako stará rašple.

,,Ahoj Vendy, gratuluji k včerejšímu slavíku," opětovala mi úsměv a pustila mě dál. ,,Nemáš hlad? Od oběda mi zbylo spoustu palačinek."

,,Děkuji, ale obědvala jsem doma," stačila jsem ještě říct, než jsem se vydala do Jessiiného pokoje.

Stačilo, abych otevřela dveře a sesypalo se na mě milion konfet. Do toho všeho se ozval potlesk a Tinus ještě zapískal.

,,Co to má být?" smála jsem se od ucha k uchu.

,,Musíme přece oslavit tvůj úspěch i v soukromí," usmál se na mě Marcus, jedním krokem ke mně přistoupil a přitiskl své rty k mojim.

,,Já bych se bez oslavy obešla," podotkla jsem, ale polibku se poddala.

Takové soukromé oslavy bych si nechala líbit. Jessie přes repráky pouštěla hudbu, na kterou jsme v jejím velkém pokoji neustále tancovali.

,,Bude vám teď vadit, kdybychom s Tinusem natočili ten boyfriend tag?" vyrušila asi po hodině zábavu Jessie.

,,V pohodě," mávl rukou Marcus, ,,my se zajdeme projít?"

Pokývala jsem hlavou a usmála se. ,,Jo, snad konečně budeme jednou sami."

,,Tak půjdem?" chytnul mě za ruku a už mě táhnul ke dveřím.

Netrvalo dlouho a byli jsme na čerstvém vzduchu. Naše kroky si šli kam chtěli a přesto se dokázali vyhnout zvídavým očím a dotěrným fanouškům.

Prošli jsme parkem až na nejsevernější místo do malého lesíka. Skrýval se v něm ač zarostlý křovím velice pěkný a útulný altánek.

Vevnitř byla kamenná lavička, na které jsme se oba uvelebili.

Byl konec listopadu a to znamenalo chladný vítr a sychravé počasí. Během minutky se rozpršlo, takže nás altánek ochránil i před nepříjemným promočením.

,,Opravdu jsme teď sami?" ujistil se Marcus.

Potom, co jsem pokývala hlavou se naklonil, aby mi vlepil jeden gigantický polibek. Když se chtěl odtáhnout, chytila jsem ho za ramena a přitáhla si ho ještě blíž.

Rukou mě začal hladit ve vlasech. Ač to navenek mohlo vypadat jako zběsilé líbání,bylo to velice jemné a lehké.

Milovala jsem tyhle polibky. Byli plné života, něhy, lásky. Litovala jsem každé vteřiny, kdy jsem nemohla být s Marcusem. Tolik mi ty čtyři měsíce chyběl.

Teď přijel na dva týdny, ale ty se pomalu blíží ke konci a jen představa, že ho zase bůhví jak dlouho neuvídím mě zcela deptala.

,,Není ti zima?" zeptal se mě po chvíli.

,,Trochu," pokrčila jsem rameny a byla to vlastně pravda.

,,Tak pojď ke mně," pošeptal mi do ucha.

Naklonila jsem se a opřela o jeho hruď. Obmotal své ruce kolem mého těla a hlavu si položil na moje ramno. Jemně mě políbil na krk.

Seděli jsme uprostřed altánku, všude kolem padaly k zemi těžké kapky deště, ale my jsme v tu chvíli vnímali jen toho druhého.

Byla to tak příjemně dokonalá chvíle, že jsem si ani nevšimla, jak se mi chce spát.