afterlife

afterlife part 4

Populace střechy panelového domu stojícího uprostřed Londýna, se za posledních pár odpoledních hodin rozrůstá ze dvou mrtvol na čtyři. Kromě mojí mrtvé maličkosti a Coreyho tu posedávají ještě Jake a Nick.

Nick je můj pan Neznámý, který mnou, jen tak mimochodem, prošel a Jake...mám sto chutí ho praštit po obličeji. A nemám tušení proč.

Způsob, jakým nás náhody svedly dohromady, je šílenej. Corey si dal tu práci, aby pana Neznámého našel a když se tak stalo, nevrátil se pro mě, jak jsem mu řekla. Na jednu stranu to bylo asi rozumný, protože jsem stejně netušila, co mu vlastně chci. Na druhou stranu mě to naštvalo, když se vrátil s těma dvěma po boku a mě z toho vynechal. Ale jenom do doby, než mi došlo, co se vlastně stalo. Corey mi nemusel nic vysvětlovat, abych pochopila, že ten s kým jsem se setkala je už mrtvej a ten druhej kluk si pro něj přišel, stejně jako si Corey před pár dny přišel pro mě.

„Panebože, jak se to stalo?" ptám jsem se.

„To nechceš vědět," odbyde to Corey.

„Ale jo, chci."

„Tady Nick si vystřelil mozek," zasměje se Jake.

„Řikal jsem ti ať jí kurva nic neříkáš!" strčí do něj Corey. Pak ho praští tak moc, že snad slyším jak se lámou kosti, ale Jake se jenom otřepe a zasměje.

Rozhodnu se je ignorovat protože do Jakea mi nic není a Corey mě naštval, protože mi to chtěl celý zatajit. Popadnu Nicka za loket a beru ho kousek dál. Snažím jsem se mu vysvětlit, že jsem ho hledala. Řeknu mu proč, co to znamená a že chci vědět, co se mu stalo. Když začne vyprávět připojí se k nám i kluci. „Jmenuju se Nickolas Cage..."

„Jako ten herec," zasměje se Jake a šťouchne Coreyho do ramene.

„Sklapni." doporučí mu Corey.

„Jo, jako ten herec," pokračuje Nick. Pak se koukne na mě. „Ale klukům už jsem říkal, že mi můžete říkat Nick."

„Jo, já jsem Alex." říkám mu.

„Já vím," usměje se. Kouknu se na Coreyho. Ten jenom pokrčí rameny. A Nick vypráví.

Nickovi je teprve dvacet šest. Pracoval v deteknitvní kanceláři někde na kraji Londýna. Všechno v jeho životě bylo super až dokud se mu do rukou nedostal případ Richarda Daleyho. Daley vlastnil několik kasín a byl podezřelý z vraždy několika desítek lidí, vydírání, vyhrožování a spousty dalších věcí. Všichni věděli, že je to hajz a nejznámější mafián z Londýna, ale jeho zločiny mu nikdo nemohl dokázat. Policie na něj byla moc krátká. Jenže detektiv Nick Cage na něco přišel a to ho stálo rodinu- jeho ženu Alice a tříměsíční dceru Jane. „Udělali to tak, aby to vypadalo jako nehoda, ale já věděl, že to byl on. Dostal jsem se mu pod kůži a Daley to tak nemohl nechat. Ještě ten den ho policie postavila před soud. Odsoudili ho, ale ve vězení dřepí jenom on. Všichni jeho kumpáni, včetně toho hajzla, co přejel moji ženu dceru, jsou pořád na svobodě. Chtěl jsem je do jednoho najít, ale jediný na co jsem mohl myslet, byly ony dvě a pak už jsem to prostě nevydržel." Najednou jsem ráda, že mi Jake nestačil říct žádný podrobnosti. Nick se rozbrečí a Jake se mu snaží něco vysvětlovat. Samozřejmě je to ve špatnou dobu, mimo mísu ale navíc se na něj ještě Nick kouká dost zmateně.

Jedna věc mě ale těší, i když by to pro živýho znělo asi hodně blbě. Celá jeho rodina je teď mrtvá, včetně jeho samotnýho, což znamená, že by zase mohli být spolu. To mě trochu nakopne a pomalu zapomínám na ten šílenej pocit, co mi Nick nechal po setkání.