afterlife

afterlife part 7

„To je dost, že jdete." ozve se, když s Coreym vylezeme na střechu. Zmateně se rozhlídnu a vidím Jakea a s ním menšího, tak čtrnáctiletýho, blonďatýho kluka oblečenýho v ponču, jak se opírají o jeden ze tří generátorů, co na střeše jsou.

„No bezva," protočím oči. Nemůžu říct, že jsem zrovna nadšená, že Jakea vidím. Pořád mám z našeho setkání mrtvou husí kůži.

„Nazdar Alex, už ses pozdravila se Zapomenutejma?" volá na mě Jake.

Jak že se to říká? Když vám smrt dá Jakea, udělejte limonádu?

„Jo jasně. Ale vzpomínku na tebe bohužel nikdo nechtěl."

Jakeonádu.

Jakeonádu... Sama se svýmu vtipu zasměju.

„Hele Corey," řeknu mu a Jakeovi nevěnuju, žádnou pozornost. „Když ti smrt dala Jakea, co si s ním udělal?"

„Co?" zeptá se. Ani jsem nečekala, že to pochopí.

„No víš," zasměju se. „Když ti život dá citrony a tak."

Při tomhle promluví ten druhej kluk. „Limonáda z Jakea." řekne.

„Jakeonáda." zasměju se.

„Jakeonáda," zavýskne kluk a praští Jakea do ramene. „Kámo! Jakeonáda."

Kluk si se mnou plácne a povídá. „To je fakt dobrý. Líbí se mi to. Mimochodem, jsem Kevin. Pracuju ve SFYC jako poslíček. Rád tě poznávám, Alex."

Kevin se nepřestává usmívat a moje jméno řekne, jako by mě znal už dlouho. „Alex?" ptám se a střelím pohledem po Jakeovi. Nikdo jiný mu to říct nemohl. Ale nezlobím se.

Corey vedle mě nervózně přešlápne. Už od chvíle kdy jsme přišli je zamlkej a nervózní. Ale já jsem teď moc dobře naladěná na to, aby mě to zajímalo. Ani mě moje sobeckost nedokáže naštvat.

„Jo, Jake tě proslavil po celým ministerstvu." řekne významně. „Ptali se ho, co je tady s panem Asociálním," ukáže na Coreyho, „ Jake řekl, že tu hlídá tebe. A dal super důraz na slovo hlídá, aby každej pochopil, že tě vlastně vůbec nehlídá, ale nejspíš s tebou dělá něco jinýho." pobaveně na mě zamrká . Jake jenom zavrí hlavou. „A ne, že by se o tebe předtím nezajímali," pokračuje kevin. „ale teď jsi na Ministerstvu, fakt hitovka! Dokonce i Nejvyšší křeslo se ozvalo a chce vědět víc. A to se nestalo už hodně dlouho, to je super ne?" Kevin je zářivější, než dnešní ranní slunce. Celý mi to servíruje, jako by to byla nejlepší věc, co by mě kdy mohla potkat, ale z Coreyho a Jakeova naštvanýho výrazu usoudím, že to není vůbec dobrý.

Po dvou vteřinách ticha a nasupenejch pohledů a usměvavýho Kevina mu Jake natáhne. Slyším praskat kosti, jako když Corey nedávno praštil Jakea, ale Kevin se v pohodě zvedne na nohy. Jenom už se neusmívá. „Za co to bylo?" ptá se dotčeně.

„Za to, že si debilní poslíček." Jake na něj plivne, ale Kevin se tomu vyhne. Na tváři mu zase hraje úsměv.

„O co jde?" zeptám se. Jsem zmatená a moje dobrá nálada je zase v tahu. Nejradši bych to nevěděla, ale tuším, že to má co dělat s tím, že Corey se mnou zůstával moc dlouho.

„Corey má problém." přejde Jake rovnou k věci. „A můžeš za něj ty."

„Nemůže za to ona." zavrčí Corey. Poznám na něm, že se jen tak tak ovládá. Jake to nejspíš pozná taky, protože od něj trošku couvne a už o tom nic neřekne.