afterlife

afterlife part 10

"Musím se přiznat, že tohle by mě ani ve snu nenapadlo!" zakřičím na Coreyho. Po obrovský místnosti vyhrává hlasitá hudba, takže se skoro vůbec neslyšíme.

"Co?" Corey na mě zavrtí hlavou a dopije obsah svojí skleničky.

Dám mu ruku na rameno a přitáhnu si ho trochu blíž. "Že. Je. To. Tady. Šílený." zakřičím mu do ucha. Otočí na mě hlavu a koukáme si do očí. V tu chvíli je mi moc blízko. Dost blízko na to, aby moje opilá hlava začala myslet na blbosti. Dřív než se něco stačí přihodit mezi nás skočí Kevin. "Jake říká, že za ním máš jít na bar." zakřičí a někam zase odběhne. Corey si povzdechne. Lehce do něj strčím, on protočí oči a odejde za Jakem. Nemám moc zájem se účastnit jejich konverzace a tak zůstávám stát na místě. Usrkávám asi dvacátou skleničku morgana s colou a pozoruju tančící mrtvý lidi.

Přesně tohle jsem se Coreymu snažila říct- nikdy by mě nenapadlo, že mrtvoly budou umět takhle dobře pařit. Jsme v podzemním klubu, kterej je pouze a jenom pro mrtvoly. Není to žádnej otisk něčeho, co vybudovali živí a to na tom je to zvláštní. Dokonce se to i jmenuje mrtvě- říkají tomu Underworld.

Líbí se mi tu. Je to obrovský, po jedný straně se táhne obrovskej bar. Na druhý jsou různý obchůdky a mezi nima i Edwardovo kadeřnictví, o kterém mluvil Corey, když měl ten svůj nápad o barvení vlasů na zeleno. Na stropě se houpou desítky diskokoulí a všechno je ověšený různejma světýlkama, lampionama a vůbec je všechno až moc barevný. DJ, kterýmu tu všichni říkají GhostKing hraje až podezřele často kpop a mají tu moc dobrý pití. No prostě stará Alex se ve mně tetelí a je ve svý kůži. Ještě štěstí, že ji dobře zvládám. Pořád sice nechápu, jak je možný, že alkohol působí na mrtvoly, ale čím víc toho piju, tím míň to řeším.

Už chci odložit skleničku a jít tancovat, když mě někdo chytí za ruku. Rychle mi do ní něco dá a pak zmizí v tančícím davu.

O hodinu později Corey pořád mluví někde s Jakem a já stojím na tom samým místě a blbě čumím na obsah obálky, kterou mi někdo podstrčil. Je v ní dopis a zlatá karta. V dopise stojí, že karta obsahuje velký obnos peněz a je podepsaný iniciály M.H. Na kartě je jméno naší rodiny. Nevím, co z toho je divnější.

Ale jsem opilá, tak to přikládám velkému množství alkoholu v mým mrtvým těle. Kdo by mi jen tak dával tolik peněz? A proč?

"Ahoj," ozve se za mnou. "Proč tu stojíš tak sama?"

Otočím se tváří tvář malé holce. Modrý vlasy má svázaný do dvou culíků, přes pusu má černou roušku. Nejdřív se leknu, ale pak mi dojde, že je to jenom Sonia. Představil nás Kevin, když jsme přišli. Kevin tu tráví asi víc času, než by bylo zdravý.

Sonia tu pracuje jako barmanka a dobře se zná s Jakem a Natashou a tak, když jsme přišli, mě a Coreymu nabídla, že se nám postará o dítě.

"Kde je Nellie?" zeptám se a rychle schovám obálku do kapsy u bundy.

"Hraje si v kanceláři.."

"Dobře."

Sonia se nadechne, aby něco řekla, ale zarazím ji. "Nevíš, kde je Corey? Musím s ním mluvit."

Sonia protočí oči. "Vážně bez sebe nevydržíte. Taky tě hledá."

"To je divný, nehnula jsem se z místa. Proč nešel rovnou sem?" divím se.

Sonia mi položí ruku kolem ramen a začne mě vést mezi lidma k baru. "Corey toho moc a moc a vážně fakt moc vypil. Už ani neví, kde je napravo a nalevo." řekne mi.