10 dní do Vánoc

Takže ahoj! Vymyslela jsem si asi před týdnem, že bych mohla napsat nějaký Vánoční příběh a tady je! :) Asi bude nic moc, ale přesto ho chci vydávat. Původně jsem si chtěla dát pauzu a 1.1. 2017 začít publikovat příběh, který nakonec vyjde asi až někdy na jaře. Tady u toho bych chtěla publikovat kapitoly každý den a budou mít vždycky okolo 500 slov, akorát ta na Štědrý den by snad měla být delší.. :) No, už to dál nebudu okecávat...užijte si první část!

„To víš, že jo! Neboj, určitě se ti ozve, už stojím před barákem, tak pa!" ukončila jsem hovor se svou nejlepší kamarádku.

„Emmo?" ozval se můj táta z kuchyně.

„Tati, ty vaříš?" zeptala jsem se místo odpovědi. Tak tohle je vážně zvláštní... táta do kuchyně chodí jenom když potřebuje kafe, nebo pivo z lednice.

„Peču cukroví....za deset dní jsou Vánoce. Zapomněla jsi?" tímhle mi vyrazil dech... Od té doby, co nás nechala máma, jsme Vánoce neslavili. A na cukroví jsme si nepotrpěli nikdy.

„Cukroví? Co tak najednou?" poslední Vánoce jsem strávila sama na gauči, táta to jaksi nezvládl a opil se do němoty.

„Vánoce jsou důležitý pro rodinu a-„

„Ale my nemáme rodinu, nebo si snad zapomněl?!" tohle je na mě dost... Ještě jsem se nesmířila s tím, co nám moje matka před dvěma lety udělala. Doprdele, vždyť mi bylo teprve třináct.

FLASHBACK

Mňam! Na Vánocích nejvíc miluju to jídlo. Mamka se letos překonala... napekla hromadu cukroví. Už se nemůžu dočkat, až mi konečně přinese řízek a bramborový salát!

„Táááák, tady to je! Dobrou chuť Emmi." Jé, to tak strašně krásně voní! Rodiče se na sebe usmějou a taťka se dá rychle do jídla. Já to také nevydržím a už se láduju řízkem. Mamka opatrně nabírá bramborový salát.

„Je ti něco, Emily?" starostlivě pohlédne taťka na mamku.

„Není mi moc dobře... Omluvte mě na chvíli. Jdu se trochu nadýchat čerstvého vzduchu. Zůstaň tady s Emmou." Se smutným úsměvem vstává od stolu a hrne se ke mně. Přesto, že je mi třináct, se ke mně nahne a dá mi jemnou pusu na čelo. Můj nechápavý pohled ale nestihne zaregistrovat, protože se otáčí a pádí ze dveří ven. Táta se váhavě dává zase do jídla a já ho s radostí následuju. I když...máma mi dělá poslední dobou starosti. Často jí večer slyším brečet a taky se už tolik neusmívá. Ovšem tátova dobrá nálada se přenáší i na mě.

Já i táta máme dojedeno a máma se pořád nevrátila ke stolu. Bože co když venku někde zkolabovala?

„Emmo, nedojdeme se kouknout ven?" jakoby mi četl myšlenky. Bez zaváhání kývám a míříme ke vchodovým dveřím, ze kterých mamka před čtvrt hodinou odešla. Venku před barákem, ale není máma. Jediné, co po ní zůstalo, jsou čerstvé stopy v měkké přikrývce sněhu a velká nezasněžená díra po našem autě. Kam mohla jet? Sakra, kde je? Vidím, že taťka nešťastně kouká do svého mobilu. Vytrhnu mu ho z ruky.

Emily: Promiň Alexi. Už dlouho jsem to plánovala... Nedokážu žít takhle. Nejsem rodinný typ, věděl jsi to, už když sis mě bral. Je mi to vážně líto, ale poslední dobou jsem byla vážně nešťastná. Emma už je dost stará, pochopí to.. Vím, že to zvládnete, jsi skvělý táta, ale já nejsem dobrá máma. Možná se vrátím, ale teď si měním telefonní číslo, bydliště, jméno... Promiň, ale nechci žít minulostí... Třeba se ještě někdy uvidíme. Tvoje Emily

Brečící táta mě chytl za paži a vlekl směrem k ložnici. Prohledal skříně. Až na pár kousků prázdné. Asi už mi to začíná docházet.... Máma od nás odešla. Na Vánoce.

KONEC FLASHBACKU

Doufám, že se vám to zatím líbí! :D Děkuju za každé přečtení, nebo vote!

Btw. Asi se někde ve wattu stala chyba a tahle část se nezobrazovala, tak snad už je to ok...

Klárr