„Paní učitelko, můžu být na mobilu?" zeptala jsem se naší dnešní „dozorčí" na své poškolácké dvouhodince. Nicole ještě nedorazila, ale jsem tu ještě s jednou holkou ze třeťáku.
„Dobrý den, omlouvám se, zdržela jsem se upravováním makeupu." Vpadla do třídy ta kráva a přeměřila si mě pohledem. Ach jo, co tady mám sakra ještě hodinu a půl dělat? Za broukání random melodie jsem si projížděla instagram. Zničehonic mi na obrazovku vyskočilo kolečko s Marcovou hlavou. Hele, on mi napsal.
Marc: Ahoj Em...je tam Nicole?
Emma: Jop, sedí dvě lavice přede mnou, proč?
Marc: Za chvíli jsem tam...musím se s ní rozejít – teď, nebo nikdy.
Emma: Teď před Vánoci?
Marc: Říkal jsem, že miluju někoho jinýho...chci, aby ta osoba věděla, že jsem volnej a to co nejdřív!
Ach jo, ještě se ani nerozešel s jednou a už básní o další. Tenhle kluk snad nikdy nebude volnej ani pět minut, aby dal příležitost malým a vzteklým blondýnám.
Marc: Dej si do mobilu sluchátka.
Nevím proč, ale vyhrabala jsem je v tašce a zapíchla do příslušné dírky.
Ani ne za deset vteřin se obrazovka zbarvila do bíla a oznamovala mi, že mi Marc volá pro videohovor.
„Ahoj Em, nechci na to být sám, tak ti volám...Před chvílí jsem jí napsal, že přesně v půl má jít na záchod, že tam na ní budu čekat. No, alespoň budeš svědek mojí vraždy." Tlumeně jsem se zasmála a tak jsem si vysloužila káravý pohled učitelky.
„No, jsem rád, že jsem tě alespoň rozesmál. Můžu tě tu mít s sebou i při akci? Dám si tě do kapsy. Pokud ano, napij se, pokud ne, nepij." Docela prekérní situace, sice bych chtěla, ale nemám pití. Vezmu prázdnou láhev a spěchám k umyvadlu, napustím vodu a vracím se k mobilu.
Ta voda je snad toxická, fuj. Ale alespoň nepřijdu o kvílející Nicole.
*
„Ten rozchod byl perfektní! Jenom škoda, že jsem neviděla, jak ti dává tu facku. Říkala jsem, že si musíš zvykat." Smála jsem se při chůzi. Zbytek přečkávání mého trestu jsem si psala s Marcem a domluvili jsme se, že spolu půjdeme nakoupit dárky.... Já mám zatím jen jeden – pro Adri a na to, že musím ještě povinně něco koupit pro tátu, Megan, Nicole a naší novou učitelku mám co dělat.
*
Hmm, takže pro Nicole mám nějakou růžovou rtěnku od Vietnamců, pro Megan hedvábnej šátek a pro učitelku bonboniéru... Už zbývá jenom táta. Nikdy nevím, co mu mám dát, protože se zajímá jenom o zuby. A vzhledem k tomu, že je to zubař všechny možný kartáčky, ústní vody, pasty a nitě máme doma v nekonečných zásobách
„Hele mám takovej nápad...dneska už nemám čas, protože za hodinku musím bejt na tréninku, ale co kdybych zejtra přišel k vám a koupili bychom pro tvýho tátu a Megan nějakej víkendovej, romantickej zájezd?"
„Bože, ty si geniální!"
„Já vím, že jsem Bůh, ale na veřejnosti mi tak neříkej, lidi by mě mohli prokouknout." Můj smích se momentálně nedal zastavit, ach ten jeho výraz při tom, když to říkal.
Stejně měto zase docela rychle přešlo po tom, co si to k nám nakráčela Nicole.
„Ty děvko, pokud si myslíš, že tímhle to končí, tak si na omylu. Já se Médi jen tak nevzdám. Nakonec bude stejně můj."
ČTEŠ
10 dní do Vánoc
Fiksi RemajaPatnáctiletá Emma je asi jediný člověk na planetě, který nemá rád Vánoce. Kdo by se jí také divil, když jí matka právě na Vánoce opustila... A vidina Vánoc s tátou, jeho novou přítelkyní a její dcerou, která mimochodem Emmu nenávidí, jí moc náladu n...
